Ideální banka 2012:
Představujeme nejlepší práce letošního ročníku

Banka a především její vrcholný management, vstupující na český trh, musí zvážit hned několik faktorů, které ovlivní úspěch či neúspěch. Musí zajistit dostatečně vysoké množství finančního a pracovního kapitálu, který je nezbytný pro proniknutí na trh, na kterém již operuje více jak deset jiných finančních subjektů. Tento trh je rovněž specifický jistými tendencemi v poptávce a zároveň i nabídce již existujících bankovních subjektů, které musí být brány v úvahu.
V prvé řadě je vhodné analyzovat potenciální klienty a celkově českou společnost. K tomu nám pomůže analýza pěti kulturních dimenzí od Geerta Hofsteda[1]. Češi jsou obecně charakterizováni jako národ, který se těžko přizpůsobuje a nemá rád odchylky od zaběhlých rituálů a zvyků a je zde velká nedůvěra v nové a neznámé věci. Jaké to je pro nás vždy rozčilení, když dorazíme po víkendu do Lidlu a zjistíme, že zase přemístili regály se zbožím a my nemůžeme najít nic z toho co jsme zvyklí kupovat. Nebo, když přestanou prodávat produkt, který kupujeme každé pondělí již dvacet let a nemůžeme ho sehnat ani v jiné prodejně. A tyto tendence a řekněme zlozvyky přetrvávají v českém podvědomí stále i v bankovním sektoru. Máme zde tradiční giganty, které i přesto, že neposkytují nejlepší služby na trhu a nemají nejlevnější produkty, tak hrají prim v bankovním sektoru, jelikož českého zákazníka nezajímá, co se mu děje s penězi na bankovním účtu, ale hlavně, že mu tam každý měsíc po desátém přijde určitý obnos, se kterým si bude muset dalších třicet dní vystačit.

.

HRAJTE O NOVÝ IPHONE 5

.
Již z této samotné analýzy můžeme vidět, jak je důležité důkladně znát chování zákazníků a podle toho vytvořit strategii, která bude uplatněna při vstupu na trh. Ale tyto rysy nejsou jediné charakteristiky české společnosti. Mezi další překážky pro efektivní spolupráci mezi bankou a jejími klienty patří nedůvěra. V prvé řadě stále velké množství českých domácností, téměř 20 %[2], dává přednost uložit své peníze doma pod polštář, než-li je svěřit bance, kde tyto peníze, když už nevydělávají, tak alespoň neztrácejí svoji hodnotu. Dále jsou lidé nedůvěřiví vůči finančním poradcům[3]. Jednak nevěří v jejich objektivitu, že nenadržují žádné bance, což v některých případech může být na místě, ale zároveň neradi svěřují finanční situaci domácnosti cizím osobám. Poradenské firmy, často ve snaze snížení nákladů, zaměstnávají studenty pro primární (zjištění základních informací např. jaká je finanční situace osoby/domácnosti) vyjednávání s klienty, kteří jsou mnohdy ještě náctiletí. Takovýmto osobám nejsme mnohdy ani ochotni otevřít dveře ve strachu, aby nás neokradli, natož abychom jim sdělili naši finanční situaci.

.
Mezi další faktory, na které je potřeba se zaměřit patří neochota a nezájem. Jednak v dojíždění na pobočku. Český zákazník nechce dojíždět do krajského města, které je vzdáleno 40 km, ale chce mít pobočku banky ve svém či blízkém městě, aby kdykoliv potřebuje, mohl v krátké době pobočku navštívit. V současnosti je i mezi středními a staršími generacemi v oblibě e-bankovnictví, což usnadňuje bankovní operace a zároveň snižuje náklady. Velkým „ale“ stále zůstává poměrně nízká finanční gramotnost českého národa, které jednak způsobuje, že se spousta lidí nechá napálit podvodnými nabídkami, které v konečné fázi zhoršují brand name všem finančním institucím, ale zároveň tato negramotnost brzdí efektivní využívání finančních prostředků. Stále velké množství lidí nechává ležet
ladem jejich peníze na běžných účtech[4], aniž by je alespoň vložili na spořící účet, na kterém je vyšší zvýhodnění, jak na běžném účtu a peníze jsou nejdéle do druhého dne k dispozici.

.

Toto jistě nejsou všechno aspekty, na které se musí nově vstupující banky zaměřit, ale rozhodně jsou těmi významnějšími. Nyní se podívejme, jakým „challenges“ čelí banky, tedy z pohledu nabídky. Mezi již zmíněné, ať pozitivní či negativní, patří velká konkurence na českém bankovním trhu, nutnost velkého množství poboček a zároveň efektivní, a snadné pro používání, e-bankovnictví. Mezi další kritéria, ať chceme či nechceme, musíme zařadit dlouhé roky omýlané bankovní poplatky. Dříve či později se i české banky budou muset přizpůsobit západnímu trendu a opustit od bankovních poplatků, přičemž zisky z nich samozřejmě budou muset získat někde jinde. Jedním z možných řešení je outsourcing. Možná nám to připadá jako vize budoucnosti, ale již i některé podobně náročné služby jsou v západním světě outsourcovány, především do Indie. V této souvislosti bych rád odkázal na článek „The Future of Outsoucing“[5], ve kterém autor odkazuje na velké americké firmy, které převádějí některé služby mezi něž patří účetnictví, logistické operace, krátkodobé plánování a další do Indie, čímž ušetří až 50 % nákladů, které mohou být promítnuty do snížení cen služeb zákazníkům.

.

DALŠÍ PRÁCE SI PŘEČTĚTE ZDE

.

Toto řešení se zaměřuje na snížení nákladů, ale můžeme se pokusit i o opačnou strategii, a tou je zvýšení přijmů, kterého můžeme docílit několika způsoby. V prvé řadě se můžeme pokusit dostat peníze tzv. „z pod polštářů“, čímž budeme mít větší objem finančních prostředků pro vlastní obchodní operace, ze kterých nám poplyne větší profit. Na druhé straně můžeme investovat do trhů s větším výnosem, což nám samozřejmě přináší i větší riziko, které by mělo být kryto širším spektrem investičních trhů a modelů, popř. dalšími finančními nástroji.
V současnosti je, především mezi mladší a střední generací, v módě investovat na finančních trzích. Ale opět je zde nedůvěra k finančním poradcům, resp. češi si rádi na svoje peníze dohlíží sami a zároveň si chtějí investiční strategie tvořit sami, tudíž chtějí mít sami přístup k investičním portálům. Tuto příležitost prozatím nabízí jen omezené množství bankovních subjektů na českém finančním trhu, tudíž pro nově vstupující banku by bylo určitě přínosné, kdyby tuto možnost svým potenciálním klientům nabídla.

.
Ve vyspělých zemích jako jsou Švédsko či Švýcarsko dochází k opouštění hotovostních operací.[6] Jednak to vede k urychlení a usnadnění všedního života, ale zároveň to je „bič na korupci“, protože všechny převody lze snadno vystopovat. Tento trend se dá do budoucna očekávat i v České republice, tudíž nově vstupující banka by na tento trend měla být připravena a nabídnout rozšiřující služby, jako je například placení pomocí chytrých telefonů. Jedním z podobných problémů, kterým čelí český finanční sektor, je nedostatečné množství terminálů. V porovnání s již zmiňovanými státy je stále spousta míst, kde se platebními kartami platit nedá. Ve Švýcarsku se dá kartami platit v trafikách, ve školních bufetech, dokonce i ve stáncích na Vánočních trzích i v těch nejzapadlejších městech. Ve Švédsku je dokonce možné odevzdat v kostele desátek přes platební terminál, aniž bychom museli v kapse lovit mince.[6] Ještě bych rád zmínil dva velmi důležité body. Prvním z nich je human resources. Tento nedostatek jsem již zmínil ve spojení s nedostatečnou kvalifikací finančních poradců z řad studentů, ale nejedná se jen o studenty, ale i stálé zaměstnance bank, především na pobočkách a zákaznických linkách. Firma, která chce myslet na úspěch na novém trhu, musí bezpodmínečně nabídnout dokonalý poradenský servis, který bude zajištěn perfektně vytrénovaným personálem, který bude schopný klientům poskytnout odpověď a radu na veškeré otázky, takže klient, nejenom že bude spokojen, ale ještě doporučí bankovní služby svému okolí, čímž zvýší image firmy.

.
A druhým bodem je corporate responsibility. Jak už bylo řečeno v české společnosti je nedostatečná finanční gramotnost a mnoho finančním subjektů toho zneužívá a balamutí klienty. Nově vstupující banka si musí své klienty teprve získat, což znamená, že je musí někomu vzít. Jednou z možností, jak získat nové klienty, je transparentnost a proklientský přístup. Je potřeba si své klienty vychovávat a vzdělávat je, čímž si zajistíme jejich loajalitu. Pokazit si jméno firmy je velice snadné, ale vybudovat ho je nejenom obtížné, ale zároveň trvá několik let, takže by to měl mít management nové banky na mysli.
Z tohoto nám vyplývá, že nestačí, aby banka, vstupující na český trh, nabídla tradičně očekáváné výhody, jako je odstranění poplatků za vedení účtu či vyšší zvýhodnění na spořících účtech a termínovaných vkladech. V prvé řadě je důležité dokonale analyzovat potenciální klienty jejich potřeby a možnosti, ze kterých se poté dá sestavit strategie, která může zajistit úspěch na danném trhu. Zákazník je jedním z klíčových faktorů každé společnosti, a proto je potřeba mu vyjít maximálně vstříc. Poté co se nám ho podaří získat, začíná druhá fáze – udržet ho. Navázat s ním až přátelský vztah, kterým si zajistíme jeho přízeň a oddanost, čímž budeme generovat náš primární cíl, kterým je jako u každé jiné společnosti, zisk.

.

.
[1] Zdroj: http://geert-hofstede.com/czech-republic.html
[2] Zdroj: Aktuálně.cz, Mám úspory doma pod polštářem, hlásí každý pátý Čech, 2011
[3] Zdroj: http://www.bvv.cz/penize/aktuality/pouze-deset-az-patnact-procent-lidi-v-cr-vyuziva-n/
[4] Zdroj: http://www.financninoviny.cz/zpravy/csob-cesi-pro-sporeni-preferuji-bezne-ucty-nebo-stavebni-sporeni/783766
[5] Zdroj: Business Week Online, Social Reports – Outsourcing, 2006
[6] Zdroj: http://www.novinky.cz/ekonomika/264654-konec-bankovek-a-minci-svedsko-k-tomu-miri.html