23. díl - Bezpečnost především:
Šmejdi, podomní prodejci a jiná havěť

Nebezpečnost předváděcích akcí je všeobecně známá. To samé platí i v případě podomních prodejců, nebo prodejců nabízejících zboží a služby po telefonu. Ve všech těchto případech bychom měli výrazně zpozornět. Máme totiž co dělat s profíky. Minimálně z hlediska komunikace a manipulace. Tito prodejci dokážou prodat nepozorným lidem téměř vše. A když už se necháme napálit, nenechme věc být a aktivně se braňte. Vyplatí se to.

Zákon umožňuje aktivní obranu

Obdobné podmínky jako u lichvy platí i u předraženého zboží, které se prodává v rámci předváděcích akcí. Spotřebitelé se mohou domoci zrušení kupní smlouvy z předváděcí akce nikoliv pouze po 14-ti denní lhůtě pro odstoupení od smlouvy, ale také v obecné 3-leté promlčecí lhůtě.

Postupně se také zpřísňují kontroly předváděcích akcí, na kterých se nabízí a prodává předražené zboží. Podle připravované novely zákona o ČOI, budou moci inspektoři při kontrolách a monitorování předváděcích akcí využívat změněné identity. V současné době se totiž inspektoři musí prokazovat svým občanským průkazem. Organizátoři předváděcích akcí začali sestavovat seznamy inspektorů a tak poznají, že je na akci přítomen nějaký inspektor a tu pak zruší nebo přesunou jinam.

Jak se projevují podobní prodejci

Podomní prodejci jsou chytří, rafinovaní a pohotoví. Když je jeden „obchodní“ argument prokouknut a prozrazen třeba v médiích, rychle použijí jinou fintu. Vždy jsou o krok napřed. I přesto, že se změní zákon či schválí vyhláška zakazující podomní prodej, najdou cestu, jak takové nařízení vychytrale obejít. Prodejci jsou vždy slušně oblečení, usměvaví, galantní, rozdávající pozitivní energii. Tím hůře se jim říká, NE. Podomní prodejci se jako první zajímají o naše faktury za elektřinu nebo plyn, případně chtějí vidět naše smlouvy. 

PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA:

Paní Helena je 70-ti letá šarmantní dáma. Na předváděcí akce jezdila víceméně pravidelně už léta. Nikdy si nic nekoupila, zaplatila pouze prvotní zhruba stokorunový poplatek a jela prostě na výlet, jak tomu sama říkala. Ve společnosti další starších lidí si poklábosila, užila si pozornost prodejců a jejich asistentek. Byly to prostě nevšedně strávené chvíle a poznávání různých lidí i zajímavých míst. Její pozornosti samozřejmě neuniklo, že si z každé předváděcí akce někdo z hostů odvážel zajímavé věci, které sice byly dost drahé, ale údajně měly být velmi kvalitní s výdrží na celý život. Ona tomu ale vždy odolala a byla na to pyšná.

V době, kdy se paní Helena stěhovala, došlo při přenášení věcí k pádu jejího nádobí a domácích potřeb z nákladního auta a k jejich poškození. Paní Helena tak z ničeho nic přišla o své staré nádobí, hrnce a další kuchyňské potřeby. Tyto věci si tedy musela do svého nového domova znovu pořídit. Naštěstí, nebo v tomto případě naneštěstí, jela hned o následujícím víkendu zase na předváděcí akci. A tam se zrovna nabízely kuchyňské potřeby, včetně sad talířů a hrnců. Paní Helena tentokrát neodolala. Řekla si, že když nic nepotřebovala, uměla říci ne, ale situace se změnila a osud ji vlastně přihrál předváděcí akci zrovna na věci, které nutně potřebuje. 

Článek můžete dočíst v dnešních Lidových novinách v rámci velkého Kurzu rodinných financí. Lidové noviny si koupíte v trafice nebo v digitální čtečce zde: www.lidovenoviny.cz