27. díl - Co znamená osobní bankrot

Velkou naději přinesl pro předlužené lidi v roce 2008 zákon, který umožnil tzv. osobní bankrot fyzických osob, jinak také insolvenci. Do té doby byli dlužníci vystaveni exekucím, neustále narůstajícím úrokům a nákladům řízení. V praxi se tak dlužníci dostávali do situace, kdy i při splácení, jejich dluhy stále rostly, a to nejrůznějšími pokutami, úroky.

Dlužník musí vydržet pět let s šesti tisíci

Osobní bankrot umožňuje zbavit se všech dluhů, tedy definitivně se oddlužit. Po dobu pěti let tak musí dlužník odvádět povinně většinu svých příjmů na účet insolvenčního správce, který následně rozděluje částky přihlášeným věřitelům. Podmínkou je, aby příjmy dlužníka po dobu pěti let byly dostatečně vysoké a dokázal splatit alespoň 30 % svých celkových dluhů. Po uplynutí doby a řádném splácení se pak zbytek dluhů umaže. V této době se musí dlužník spokojit pouze s minimem, které aktuálně činí něco málo přes 6 tisíc korun pro jednotlivce. Veškeré příjmy nad tuto hranici musí dlužník odvádět insolvenčnímu správci. Někteří dlužníci tyto povinnosti obcházejí. Pokud si někde přivydělávají na černo, pak obcházejí rozhodnutí soudu. To může mít za následek v případě prokázání této činnosti i zrušení insolvence, nebo trestní stíhání pachatele.

Pro dlužníky výhoda, pro malé věřitele katastrofa

Pro dlužníky je tento postup výhodný. Umožňuje jim zbavit se vysokých dluhů. Zbavit se však mohou i dluhů věřitelů, kteří v dané lhůtě, po schválení insolvence, nepřihlásí své pohledávky soudu, a tedy přijdou o možnost získat své peníze od dlužníka zpět. Promeškání lhůty totiž znamená ztrátu možnosti dluh vymoci. Tato podmínka, už velké množství věřitelů, a to zejména těch malých a privátních, výrazně poškodila. Zejména starší lidé, nebo lidé nemocní, kteří někomu půjčili pouze na smlouvu peníze a nemají přístup k internetu, se o insolvenci v podstatě ani nemohou dovědět a své pohledávky přihlásit. Tito lidé pak vycházejí z celého řízení jako poražení.

PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA:

Paní Irena si během tří let napůjčovala statisíce korun. Dokonce si půjčila i od svého tchána, který jí z rodinných důvodů a z lítosti, půjčil sto tisíc korun, které si ovšem sám před tím půjčil z banky. Irena je měla splácet přímo bance. Splácení ji vydrželo pouze půl roku. Pak Irena nezvládala splácet ani další své půjčky a postupně se propadala do stále větších dluhů. Její známý jí poradil osobní bankrot. Zatímco nyní ji začali stíhat exekutoři a výše dluhů stále rostla, osobní bankrot měl dát Ireně jistotu, že se výše dluhu zastropuje a definitivně se jej zbaví do pěti let. Po tu dobu se prostě uskromní, hlady přece nezemře. S pomocí známého vyplnila Irena formulář návrhu přihlášení do insolvence a ta jí byla nakonec schválena. Irena sice uvedla všechny své institucionální dluhy řádně do formuláře, nicméně její tchán se o insolvenci nedozvěděl. Irena mu to nesdělila. Tím spíše, když se z důvodu svých dluhů právě rozváděla s jeho synem. Své pohledávky tak přihlásily banky, splátkové společnosti, pojišťovny, operátoři, ale bývalý tchán bohužel nikoliv. Nevěděl o tom a nikdo ze soudu mu ani nedal vědět. Proč také. Pokud věřitel své pohledávky nepřihlásí, v podstatě přichází o možnost tyto prostředky získat zpět. K danému závazku se tak nepřihlíželo a promeškáním lhůty tchán přišel o možnost svou pohledávku do řízení přihlásit. Irena se tak zcela jednoduše svého závazku vůči tchánovi zbavila. 

Článek můžete dočíst v dnešních Lidových novinách v rámci velkého Kurzu rodinných financí. Lidové noviny si koupíte v trafice nebo v digitální čtečce zde: www.lidovenoviny.cz