Banky ani poradci nejsou kamarádi, ale obchodní partneři. Říká autor knihy

Ne každý je tím, kým se prezentuje. Ne každý je takový jak sám říká. Především v otázce financí nechte důvěru zcela stranou a vždy prověřujte. I to vám radí autor knihy Konec finančních negramotů v Čechách Patrik Nacher. Varuje tak před různými poradci a zprostředkovateli, kteří se prezentují jako vaši pomocníci, ale ve skutečnosti jim jde jen o vlastní prospěch a vlastní zisk. V knize vám poradíme jak takového vykutáleného poradce poznat. Jak se bránit před rádoby odborníky? Jak rozeznat objektivní informace o těch falešných?

Důvěřuj, ale prověřuj – aneb finanční poradci, prodejci či analytici a jejich zaručené rady. Věřte, nemusejí být vždy pravdivé (o objektivitě nemluvě). Jednou věcí je vyslechnout názory a rady bankéře či pojišťováka, druhou pak si ověřit pravdivost a reálnost těchto informací a třetí se těmito doporučeními skutečně řídit. Vyslechnutím nějakého návrhu, rekomendace nejsme povinni je i naplnit. Opravdu nemusíme dělat všechno, co nám někdo, jehož motivem je prodej, a tedy generování zisku, poradí. A to i když bude působit, že je „chytrý jako rádio“. Často můžeme narazit na „agenta s teplou vodou“, kterému „se práší od huby“ a doslova a do písmene „vaří z vody“. Tak takový bere kontakt s klienty hlavně jako obchod, nikoliv primárně jako službu. To pak „nohy na ramena“ a rychle pryč. Jak ho poznáme?

ü Moc se neptá na informace týkající se investování, naopak se dotazuje na věci soukromého charakteru, o kterých rádi mluvíme, což je úspěšná manipulativní technika, jak se nám dostat pod kůži.

ü Příliš neradí, ale prodává, zjevně se řídí heslem „na každé zboží se najde kupec“.

ü Přichází se zaručeným řešením hned na první schůzce.

ü Zamlčuje rizika, opakuje a zvýrazňuje výhody, nabízí podezřele vysoký zisk, mlhavě odpovídá na otevřené otázky.

ü S blížícím se koncem rozhovoru mluví o významné, případně poslední možné příležitosti a vyvíjí časový nátlak – už dnes je pozdě, nabídka se nebude opakovat, poslední šance, unikátní, ale časově omezená příležitost.

Tím vším se odhalí, že „má hroší kůži“. Zkrátka fantazii a kreativitě se meze u prodejců opravdu nekladou.

Každá liška chválí svůj ocas – aneb jak vnímat informace od zaměstnanců finančních institucí. Nemůžeme přirozeně očekávat, že by zaměstnanci finančních institucí dehonestovali, pomlouvali a neoceňovali vlastní produkty, a ani to od nich nevyžadujme. My jen víme, že „sebechvála smrdí“ a to pro začátek úplně postačí. Jejich pohled bude vždy subjektivní a nekritický, ale to je pochopitelné a z jejich pohledu racionální. Naopak by bylo nelogické, pokud by ze sebe dělali nezávislý a nestranný zdroj informací. Rozhodně si ale netroufám všechny poradce a zaměstnance finančních institucí „házet do jednoho pytle“. Každopádně je ale pro nás užitečnější vycházet z toho, že „bílé vrány“, tedy „výjimky potvrzující pravidlo“, zrovna my potkat nemusíme. Z toho tedy při návštěvě poradce nevyplývá, že „host do domu, hůl do ruky“, ale ani to neznamená „host do domu, Bůh do domu“. Platí jednoduchá zásada, „přes kterou nejede vlak“ – poslechnout můžeme, popovídat si smíme, přečíst bychom měli a podepsat nemusíme.

V nouzi poznáš přítele – aneb finanční instituce nejsou naši přátelé, ale obchodní partneři a tak je třeba k nim přistupovat a celou situaci vnímat. Banky, pojišťovny, finanční instituce, ba ani finanční poradci a zprostředkovatelé tu nejsou od toho, aby se s námi přátelili, aby nás dělali šťastnými. Ony a oni chtějí prodat a vydělat a my bychom měli být sebevědomými zákazníky, kteří si možná od nich něco koupí. Takto to chápejme, vnímejme a fungujme a ušetříme si spoustu zklamání. Samozřejmě by bylo ideální, kdyby to fungovalo tak, jak to popsal jeden student na mém webu: „Banky by měly vydělávat s klienty, ne na klientech.“ Je ale asi pravdou, že v opravdové nouzi se budeme spíše obracet na skutečné přátele. Citát Marka Twaina to myslím vystihl zcela přesně: „Bankéř je člověk, který vám půjčí deštník, když svítí slunce, a chce jej zpět, když začne pršet.“ K tématu skutečného přátelství můžeme najít asi nejpřesnější citát od Marca Tullia Cicera: „Přátelství může být jen mezi dobrými lidmi.“Ve spojitosti s finančními institucemi se hodí připomenout jedno krásné slovinské přísloví: „Falešný přítel je jako kočka – zepředu líže, zezadu škrábe“, případně jedno latinské: „Jistého přítele poznáme v nejisté situaci“, které jsem si dovolil zcela výjimečně napsat i v originále: „Amicus certus in re incerta cernitur.“ Ale nejvíce k danému tématu, ale vlastně i k obsahu celé knihy pasuje italské přísloví: „Dobrého přítele si važ daleko víc než peněz.“ K tomu netřeba nic dodávat.

Chyba je věřit všemu, chyba je nevěřit ničemu – aneb také informace na internetu musíme brát s určitou rezervou. Bohužel dnešní realita je taková, že i mezi recenzemi, popisujícími spokojenost se službou, produktem, zbožím, dovolenou, najdeme množství těch falešných, kterými se chlubí samotní šmejdi. Tím lákají a zároveň mystifikují potenciální zákazníky. A naopak všechny negativní recenze nemusejí být vždy pravdivé, ale mohou být výsledkem neférového konkurenčního boje. Na tento druh internetové komunikace a marketingu – recenze, diskusní příspěvky, reakce pod články, doporučení či komentáře – se specializují agentury, které tak pomáhají vytvářet virtuální svět, jež se tváří jako ten reálný. I to je výsledkem popularity internetu – to, co bylo a je jeho předností, se může stát i jeho slabinou. Zkrátka „nic není černobílé“, a proto se musíme bezezbytku řídit výše uvedeným citátem Senecy, kterým jsme tuto pasáž otevřeli.

NOVOU KNIHU PATRIKA NACHERA SI MŮŽETE ZAKOUPIT VÝHODNĚ PŘÍMO ZDE!