S finančním produkty nakládejte odpovědně. Říká autor knihy Patrik Nacher

Na přísloví "co je malé, to je hezké" lze ilustrovat i opak v oblasti úvěrů. Tzv. mikropůjčky mohou být, ač jsou malé, nebezpečné. Jedná se sice o krátkodobý a velmi rychle obstaratelný úvěr, ale také se jedná o úvěr velmi drahý. Lidem, kteří potřebují půjčit jen na omezenou dobu, se přitom může jednat o požehnání a velmi potřebný a efektivní produkt. Pro ty méně odpovědné pak o první krok do dluhové pasti. To samé lze říci o jakémkoliv finančním produktu. Typickým příkladem je kreditní karta. Pokud ji používáte špatným způsobem, velmi se vám prodraží. Pokud ji používat umíte, stane se tato karta vaším velmi dobrým přítelem, který vám může přinést mnoho výhod.

Co je malé, to je hezké – aneb ne vždy to platí i ve finanční oblasti. Podívejme se do prostředí tzv. mikropůjček a zjistíme, že by toto pořekadlo mohlo ve světě úvěrů znít spíše „co je malé, to může být nebezpečné“. Mikropůjčky jsou, jak už název napovídá, malé půjčky na velmi krátkou dobu. Výše se pohybuje v jednotkách tisíc na několik týdnů, maximálně několik málo měsíců. Na první pohled se nám to může zdát jako marginálie a směšně malé částky, ale pro lidi s podprůměrným platem či pro určité komunity lidí, například pro matky samoživitelky, jde o peníze, které je v nenadálých situacích dokáží zachránit. Mikropůjčky jsou ovšem vhodné jen na určité účely, a to zcela výjimečně, nikoliv pravidelně. Mají pomoci překonat období, kdy je rodinný rozpočet na nule či v mínusu, výplata se blíží, ale nastala nějaká „krizovka“, kterou je třeba řešit ihned, jako třeba oprava auta, bez kterého rodina nemůže fungovat. Ne nadarmo se říká „dlouhý jako týden před výplatou“. Naopak nedává smysl s mikropůjčkou platit každodenní výdaje, nebo dokonce splátky jiných úvěrů. A teď pozor – společnosti nabízející mikropůjčky se nemusejí vždy řídit zákonem o spotřebitelském úvěru, protože půjčují nejčastěji do výše 5 000 korun (zákon reguluje úvěry nad touto hranicí – platí to na klienta / rok / jedna instituce). Nemusejí tedy například uvádět výši RPSN. Klienti to tedy mají těžší a poskytovatelé naproti tomu mnohem volnější. A ti toho nepochybně náležitě využívají. Až na pár výjimek, které najdeme v porovnávačích na finančních serverech, se u tohoto produktu pohybujeme v šedé úvěrové zóně. Tak se na ně také připravme a popišme si, jaké jsou podstatné parametry, které musíme u mikropůjček a jejich poskytovatelů sledovat, kromě porovnání ceny, což beru za samozřejmou samozřejmost (můžete si půjčit za desítky, stovky, ale i tisíce procent):

ü Nahlíží poskytovatel do úvěrových registrů? (Pokud ne, je to špatně)

ü Požaduje po nás nějaké doklady? (Pokud ne, je to špatně)

ü Používá poskytovatel rozhodčí doložku? (Pokud ano, je to špatně)

ü Půjčuje i klientům v exekuci? (Pokud ano, je to špatně)

ü Umožňuje čerpat další mikropůjčku, i přesto, že není ještě splacená ta předchozí? (Pokud ano, je to špatně)

ü Používá daný poskytovatel infolinku typu 840, pevnou linku, normální mobilní číslo (Pokud ano, pozor na náklady volání), nebo dokonce linku typu 900? (Pokud ano, je to špatně) 

Mezi slepými jednooký králem – aneb bereme-li nesmyslné zadlužování jako slepou cestu, máme tu mezi úvěry jednoho krále, se kterým, když se to umí, tak to smysl dává – kreditní karta. Kreditní karta na první pohled nevypadá jako klasický úvěr a opravdu má v porovnání s dalšími druhy půjček i několik zvláštností a specifik, které mohou být pro nás příjemné. Díky pravidelnému měsíčnímu výpisu máme přehled o svých měsíčních výdajích, a přitom pro její získání nepotřebujeme mít vedený běžný účet. Kreditní limit je maximální hranice, do které můžeme čerpat peníze banky, ale nemusíme, disponibilní limit je naproti tomu zbytek, který ještě chybí do vyčerpání kreditního limitu. Někdy jej vyčerpáme úplně, jindy jen částečně. Na rozdíl od spotřebitelského i ostatních úvěrů jedině u kreditky najdeme tzv. bezúročné období (většinou v rozmezí od 35 do 55 dní), ale pozor, tato doba se nepočítá od realizovaného nákupu, ale v rámci daného časového cyklu, jak názorně ukazuje obrázek níže, a obyčejně se nevztahuje na hotovostní operace, tedy výběry z bankomatu. Pokud v tomto období peníze beze zbytku (tzn. skutečně do poslední koruny, jinak se i kvůli drobné částce, úročí celá dlužná suma) vrátíme, neplatíme žádný úrok (časový vzorek 55 dnů bezúročného období najdete níže). Jinak u kreditní karty nejsou předem domluvené splátky, ale splácet můžeme téměř jakkoliv, a to nad minimální měsíční splátku, buď najednou všechno, pravidelně měsíčně, nebo nepravidelně, tudíž zde ani neexistují sankce za předčasně splacený úvěr. Navíc úvěr u kreditní karty lze čerpat opakovaně, vlastně permanentně, aniž by zůstatek musel být vyrovnán na nulu nebo se musela podepsat nová smlouva či žádost. V neposlední řadě je výhodou kreditky samotný fakt, že jde o platební kartu, tedy při placení u obchodníka lze čerpat různé slevy, bonusy a vratky části utracených peněz (druh tzv. cashbacku), což u jiného druhu půjček nelze. Na druhé straně je karta magnetem na často nerozumné utrácení, protože nejen, že nevidíme, jak nám peníze mizí z peněženky, což by jinak v nás vyvolalo určitý pocit šetrnosti, ale ani nevidíme, že by nám ubývaly naše vlastní peníze. Tudíž to oslabuje užitečnou míru sebekontroly. Druhou Achillovou patou jsou vysoké úroky. V momentě, kdy nestihneme peníze vrátit v bezúročném období, jde o celkem drahý úvěrový nástroj (v průměru mezi 20 % a 30 % p. a.).

NOVOU KNIHU PATRIKA NACHERA SI MŮŽETE ZAKOUPIT PŘÍMO ZDE!