Kniha Patrika Nachera:
Lenivost je klíč k chudobě

Lenivost je klíč k chudobě – aneb svět je plný paradoxů a my chceme být obelháváni. Na všechno máme přístroje, což nás ale nakonec může přivést k chudobě. Že to spolu nesouvisí? Právě naopak. Vysavačový robot, robot na sekání trávy (kamarád mu říká Francesco), automatická převodovka, asistent při parkování (senzory, kamery), asistent jízdy do i z kopce, automatický režim stěračů, hlídání mrtvého úhlu na zrcátku, klimatizace, elektrické stahování oken, vrat, myčka nádobí, inteligentní lednička, výrobna ledu, trouba na dálkové ovládání, vakuovače, odšťavňovače, jogurtovače, vaflovače, senzory, čipy, počítače, elektronika všude kolem nás.

Co když to ale přestane fungovat nebo ty věci u sebe prostě nemáme? Jsme jako bez rukou, bez nohou, a co je na tom nejhorší, i bez rozumu. Nerozjedeme se bez couvnutí do kopce, nejsme schopni zaparkovat podélně mezi dvěma auty, zapomeneme, kde se zapínají stěrače, nedostaneme se z domu, z garáže, jsme líní si posekat zahradu, uvařit obyčejné jídlo, nakrájet ovoce, oloupat zeleninu i si dojít nakoupit. Kromě fyzické lenosti nám ale se všemi těmi pomocníky zahálí náš mozek. Na jednu stranu nám ty věci objektivně pomáhají, na straně druhé nás vlastně ovládají. Naše závislost na všech výdobytcích moderní doby je až zhoubná. Ač se to nezdá, jistě to patří i do této knihy. Protože ta druhá stránka věci má svoji cenu – všichni tito „asistenti“ stojí peníze, musejí se často měnit či opravovat, každou chvíli jsou nahrazeni ještě výkonnějšími a samostatnějšími pomocníky a hlavně jsou návykoví. Hůře a hůře si bez nich umíme představit náš život, a to má svoje důsledky.

Naše pohodlnost si vybírá svou daň. Jakou? Například se rodí méně a méně dětí. Což má nedozírný vliv například na budoucí řešení penzí, tedy na to, jak a z čeho budeme žít my a naši potomci v důchodovém věku. Trefně to popisuje jedno francouzské přísloví: „V době, kdy si můžeme dovolit děti, míváme už vnuky.“ Nicméně jen o penězích to není. V domácnostech s nejnižšími příjmy u nás žije v průměru 3,41 lidí a naopak v domácnostech s nejvyššími příjmy žije v průměru jen 1,88 člena rodiny. Ale aby to nebylo jen o nás, o Evropě a západní civilizaci, podívejme se na přímo učebnicovou ukázku poklesu plodnosti (fertilita) například v Brazílii, zemi plné radosti a života, karnevalů, krásné přírody (vybral jsem ji také proto, že od malička je to moje země snů, o které jsem si sbíral různé informace, tehdy, v době komunistického Československa, dost těžko dostupné). Následující tabulka názorně ukazuje extrémní pokles úhrnné plodnosti, tedy úbytek počtu dětí na jednu ženu, za posledních pouhých 50 let. Co z toho do budoucna plyne, je snad každému soudnému člověku jasné, čísla pod hranicí 2 (a to neberu v úvahu přirozenou úmrtnost) znamenají vymírání obyvatel dané země:

Pro porovnání se podívejme na plodnost v Československu / České republice:

Zdroj: www.wikipedia.cz

Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE!

NOVOU KNIHU PATRIKA NACHERA SI MŮŽETE ZAKOUPIT PŘÍMO ZDE!