Kniha Patrika Nachera:
Peníze jsou až na prvním místě
STŘEDEČNÍ SERIÁL - KNIHA KONEC FINANČNÍCH NEGRAMOTŮ V ČECHÁCH: Aneb proč jsou peníze až na prvním místě? ČTĚTE DÁLE!
Utrácíme penízky
Peníze jsou až na prvním místě – aneb pár informací o prašulích, škváře, chechtácích, vatě či love. Peníze vznikly jako prostředek směny, protože výměnný obchod se stal nepraktickým. Kromě této funkce by ještě měly sloužit jako uchovatelé hodnot a zúčtovací jednotky. U toho uchování hodnot se na chvíli zastavme. Peníze se nejprve vyráběly ze vzácných kovů a název vystihoval jejich hmotnost (libra, talent, peso). Pak se ale oddělila jména mincí od jejich hmotnosti a vznikly abstraktní jednotky (dolary, franky, marky). To mimo jiné umožnilo panovníkovi, aby postupně zlaté a stříbrné mince zlehčoval. Jinými slovy falšoval, a to tím, že v nich postupně snižoval množství drahého kovu. Posléze mince nahradily státovky a bankovky, které byly kryté zlatem. Postupně se zcela ustoupilo od zlatého standardu a dnes jsou peníze kryté už jen dluhem (dále o dnešních penězích u přísloví „Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“). Nejsou tedy výsledkem nějaké činnosti, práce, nevyjadřují nově vytvořenou hodnotu, bohatství, nemají žádný vztah k materiálnímu podkladu.
Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše – aneb podívejme se na peníze skutečné (jakkoliv dnes neplnohodnotné), hmatatelné, které držíme v hrsti, tzv. hotovost, a na peníze imaginární, elektronické, tedy nehmotné, které kolem nás neviditelně lítají, tzv. bezhotovostní převody. Podle mého názoru je užitečné, když si můžeme na peníze sáhnout, ohmatat (i když jsou nositeli největšího množství bakterií), když je můžeme vidět, slyšet, a dokonce i cítit. Všechny tyto vjemy vytvářejí určitý respekt k penězům a úctu k vlastním schopnostem je vydělat, intuitivní šetrnost a přirozenou neochotu se jich zbavovat. Nemluvě o zachování určité anonymity při placení v hotovosti a nezávislosti na elektronickém systému z druhé strany planety. Šustění bankovek a cinkání mincí má prostě neuvěřitelný vliv na naše jednání, rozhodování a spotřebitelské chování.
V negativním i pozitivním smyslu. Negativní stránka patří spíše někam do černé kroniky, proto se zastavím u té pozitivní. Je dokázáno, že pokud máme u sebe přiměřenou hotovost – pozor, přiměřenou a běžnou proto, že když máme u sebe více peněz, než obvykle, tato definice už neplatí – utrácíme méně než prostřednictvím platební karty. Tam ty peníze a jejich tok nevidíme, necítíme, ztrácíme ten prospěšný bezprostřední kontakt. Je to sice moderní a praktické, například z hlediska bezpečnosti, ale může nám to pořádně zamotat hlavu. Pokud nebudeme přemýšlet, nenaučíme se s platebními kartami (v ČR jich je vydáno přes 11,1 milionů) zacházet, můžeme se stát jejich otroky. Takže si to řekněme jasně a stručně – platební karta je naším pomocníkem, který ulehčuje přesuny peněz mezi jednotlivými subjekty a zvyšuje zabezpečení našich úspor při pokusech o zneužití či krádeže, není ale naším pánem, hlavou rodiny, která rozhoduje o našich výdajích. Je to kus plastu, který by nás neměl ovládat, nýbrž nám sloužit. Závislost na nakupování (shopaholismus) je dnes stejně rozšířená jako třeba gamblerství. A ve svých důsledcích může být i podobně nebezpečná.
Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE!
NOVOU KNIHU PATRIKA NACHERA SI MŮŽETE ZAKOUPIT PŘÍMO ZDE!
Další články k tématu
