4. díl - Šílenosti doby korektní:
Doba překorektní aneb boj proti stereotypům

Teď malá přesmyčka. Televizní pořad „Bořiči mýtů“ asi mnozí čtenáři znají. Můžeme jej popsat také tak, že vyvrací některé stereotypy. O co v něm jde? Dva týpci Adam Savage a Jamie Hyneman se snaží svými pokusy vyvrátit mýty a pověry. Takovou typickou situací je nekonečná debata o tom, jestli chleba spadne na zem vždy namazanou stranou či nikoliv. Oba muži provádějí svoje kousky tak dlouho, dokud mýtus buď vyvrátí, nebo potvrdí. A konkrétně tento třeba vyvrátili, je to prý 50 na 50. Autorům pořadu bych dal hned dva náměty na nevšední průzkum zcela všedních situací v našich životech. Ta první, která se mi s železnou pravidelností opakuje, je o tom, že se v pračce ztratí vždy jen jedna ponožka z páru. Jak je to možné? Moje hromada solitérních ponožek se povážlivě rozrůstá. Druhá situace se týká rozptýlení drobků po stole či kuchyňské lince. Když už se mi nechce drobky zametat nebo sesbírat, rozfoukám je a tím jakoby vyřeším problém s nepořádkem – drobky skutečně zmizí z dohledu. Úkol splněn, věc vyřešena. Kde ale drobky skončí a proč to vlastně takhle dělám(e)? Mimochodem mi to přijde jako přesná paralela s některými socialistickými experimenty v Evropě – věci se ve skutečnosti neřeší, nýbrž rozptýlí, rozředí, kamuflují. Exaktně takovou situaci pojmenoval doktor Jan Hnízdil ve vztahu k našemu zdravotnictví, když řekl že: „Naše zdravotnictví léčí, nikoliv uzdravuje.“

DALŠÍ DÍLY NAŠEHO SERIÁLU KNIHY ŠÍLENOSTI DOBY KOREKTNÍ NALEZNETE ZDE!