83 % Čechů vnímá, že jsou lidé stereotypně posuzováni podle věku, nejvíce v zaměstnání

Nejvíce se setkává s předsudky související se svým
věkem mladá generace ve věku 18-29 let, ale i starší generace ve věku 50-65 let. S předsudky spojenými s
věkem se mladá i starší generace setkávají nejčastěji v zaměstnání nebo při hledání práce. Mladí vnímají
stereotypy také ve škole a při pořizování bydlení, staří naopak v oblasti technologií.

Více než polovina mladých lidí ve věku 18-29 let má zkušenost s tím, že je někdo stereotypně posuzoval podle
věku, nejčastěji právě v souvislosti se zaměstnáním. Na otázku, kde se lidé setkali s posuzováním podle svého
věku, uvedli že při hledání zaměstnání (43 %), v práci (42 %), v mezilidských vztazích (32 %) či v rodině (22
%).

Zároveň je to mladá generace ve věku 18-29 let, která také nejčastěji připouští, že si sami na někoho udělali
názor jen podle věku. Opět typicky v práci, v mezilidských vztazích nebo v rodině. Podle třetiny (34 %) Čechů
bychom se posuzování podle věku měli snažit každý sám potlačit. Zároveň čtvrtina (24 %) dotázaných uvedla,
že je to pro ně přirozené lidské chování, pro podobně velkou skupinu (23 %) je to pro každého osobní věc a pro
necelou pětinu (18 %) je stereotypní posuzování podle věku něčím, proti čemu je potřeba ve společnosti
bojovat.

„Nejedná se ovšem jen o problém našich zeměpisných šířek“, upozorňuje socioložka Lucie Vidovićová, která
koncept ageismu a věkové diskriminace v Česku zkoumá od roku 2002. „Fascinace věkem je téměř
všudypřítomná a velkou pozornost jí věnují i mezinárodní organizace. Světová zdravotnická organizace WHO
dokonce před časem vyhlásila Globální kampaň proti ageismu a snaží se najít cestu, jak proti tomuto nešvaru
bojovat na vícero frontách. Ageismus totiž dost odolává jednoduchým řešením. Navíce dodnes neexistuje shoda,
jak vlastně má vypadat společnost bez ageismu. Jestli je to ta, která je vůči věku vždy a všude slepá, anebo
naopak ta, kde je věk ve všech svých projevech oslavován,“ přibližuje Vidovićová klíčové překážky v boji za
trvalé odstranění věkové diskriminace.

„Ageismus označuje stereotypy, předsudky a diskriminaci založenou na věku, a to nejen vůči starším lidem, ale
i mladším generacím. Tento fenomén je v Česku stále aktuálnější, zejména v souvislosti s rychlým stárnutím
populace. Podle nejnovějších výzkumů může mít ageismus závažné důsledky pro zdraví lidí i kvalitu jejich
života. U starších lidí může negativně ovlivnit jejich fyzické i duševní zdraví, zvýšit pocit osamělosti a sociální
izolace, a dokonce omezit jejich schopnost pracovat nebo se aktivně zapojovat do společnosti,“ říká ekonomka
Kamila Fialová ze Sociologického ústavu AV ČR.

Podle Kamily Fialové ale ageismus zasahuje i mladé lidi. Například v pracovním prostředí, při hledání bydlení
nebo v přístupu ke zdravotní péči. Může snižovat jejich motivaci k účasti na veřejném dění, pracovním úsilí a
celkově ovlivňovat jejich životní spokojenost.

„Pro celou společnost je ageismus také ekonomickou zátěží a stojí mnoho peněz. Přispívá k chudobě a finanční
nejistotě znevýhodněných skupin a zvyšuje náklady na sociální a zdravotní systémy. Zároveň může během života
násobit další formy diskriminace, například na základě pohlaví nebo etnického původu,“ doplňuje Kamila
Fialová.

Z průzkumu rovněž vyplynulo, že jen 7 % Čechů se domnívá, že u nás je v této oblasti lepší situace než v
ostatních zemích EU, naopak 41 % Čechů se domnívá, že je horší. Data Eurobarometru z roku 2023 však
ukazují, že realita je o něco příznivější. Zatímco v průměru za celou EU považuje 45 % obyvatel diskriminaci
podle věku za rozšířený problém, v Česku je to 40 %, což odpovídá i stavu z roku 2019.

„Věk zůstává nejčastěji uváděným faktorem, který může uchazeče o práci znevýhodnit, pokud firma vybírá mezi
kandidáty se stejnými dovednostmi a kvalifikací. Podle Eurobarometru vidí věk jako problém 50 % respondentů
v Česku (méně ve srovnání s průměrem EU, který je 52 %). Mezi evropskými zeměmi však panují značné
rozdíly. Například ve Švédsku, Nizozemsku a Finsku tento názor sdílí více než dvě třetiny lidí (74 %, 73 % a 67
%). Naopak v Polsku (30 %), Chorvatsku (34 %) a Rumunsku (38 %) je podíl výrazně nižší,“ vysvětluje Kamila
Fialová.

Pokud jde o pracovní prostředí, Češi se podle Eurobarometru spíše cítí nekomfortně při spolupráci s kolegou,
který je považován za „příliš starého“ (3 % respondentů), než s někým, kdo je označován za „příliš mladého“ (2
%).

O tom, že by se situace se stereotypním posuzováním lidí podle věku měla řešit, je podle aktuálního průzkumu
pro Českou spořitelnu přesvědčeno pouze 6 z 10 Čechů. Podle jejich názoru by situaci pomohla zlepšit podpora
mezigeneračního setkávání a spolupráce (uvedlo 59 % dotázaných), podporou pozitivního vnímání stáří v
médiích, reklamě či v kultuře (50 %) a speciální programy ve školách (36 %).

Jak vnímáme vlastní věk

Za mladé nebo dokonce velmi mladé se považuje 9 z 10 lidí do 30 let. Naopak po 50. roce života už většina
Čechů sama sebe vnímá jako starší. Polovina Čechů se duševně cítí mladší než ve skutečnosti jsou, přičemž s
věkem se tento podíl zvyšuje. Z pohledu fyzického zdraví tento jev není tak patrný. Mladší, než reálně jsou, se
cítí třetina lidí. Mezi hlavními důvody, proč se Češi cítí mladšími, než ve skutečnosti jsou, přispívá fakt, že se
aktivně věnují sportu a fyzické aktivitě, upřednostňují mladistvé myšlení či životní styl, ale také tráví více času
s mladšími přáteli nebo mají malé děti, které jim pomáhají cítit se mladšími.

Pohled na to, do kolika let je člověk mladý a kdy začíná stáří, se s postupujících věkem mění. Mezi generací
50-65 let je velmi rozšířený názor, že záleží spíše na pocitu, než na kalendářním věku.

„Jedním z nebezpečí ageismu je jeho schopnost fungovat jako sebenaplňující proroctví. Když lidé přijmou za
své stereotypy a předsudky spojené s věkem, mohou je začít nevědomě naplňovat svým chováním. Například
pokud společnost považuje stáří za období sociální izolace a nízké životní úrovně, může toto přesvědčení vést k
tomu, že si starší lidé sami kladou nižší cíle, omezují své aktivity nebo se méně snaží navazovat společenské
kontakty. Tento mechanismus nejen zhoršuje kvalitu života jednotlivců, ale také posiluje zažité stereotypy, čímž
vytváří bludný kruh,“ poznamenává Kamila Fialová. „Musíme si uvědomit, že na rozdíl od sexismu nebo
rasismu se s ageismem dříve nebo později setká každý z nás, protože všichni jsme byli mladí a stárneme,
ageismus je vlastně nenávist vlastního budoucího já,“ doplňuje Lucie Vidovićová.

Ve srovnání s životem generace svých rodičů vnímají Češi řadu aktivit a možností dnes jako lepších či
snazších. Ženy a mladší lidé (18-39) mají tendenci vidět dnešní situaci pozitivněji.

Názory na věkové limity v politice

Průzkum se také zaměřil na to, zda by v politice měly být zavedeny věkové limity, například pokud jde o
vykonávání vrcholné politické funkce. Více než dvě třetiny (70 %) dotázaných se shodlo na tom, že vysoké
funkce v politice by lidé měli vykonávat jen do určitého omezení věku, například do 70 let.

Tento výsledek zapadá do obrázku z průzkumu Eurobarometru z roku 2023, který ukazuje, že v Česku je
postavení starších lidí o něco složitější než postavení mladších. Více respondentů považovalo za problém,
kdyby nejvyšší politickou funkci zastávala osoba považovaná za „příliš starou“ (10 %, což je nad evropským
průměrem), než kdyby tuto funkci vykonával někdo „příliš mladý“ (5 %, pod evropským průměrem).

Podle dvou třetin (67 %) dotázaných by měli vysoké politické funkce vykonávat jen lidé s určitým minimálním
věkem. Naopak, necelá polovina (41 %) se vyjádřila pro zrušení spodní věkové hranice pro výkon funkce
prezidenta nebo senátora. Polovina (51 %) dotázaných se domnívá, že lepší předpoklady pro výkon politické
funkce nebo správu věcí veřejných mají mladí lidé, naopak v lepší předpoklady spojené s vyšším věkem věří o
něco méně (42 %) respondentů. Necelá třetina (32 %) Čechů je toho názoru, že volební právo by měli mít lidé
už od 15 let, tedy od stejné doby, kdy mají trestní zodpovědnost.

„Příklad debat kolem trestní odpovědnosti nebo práva volit či být volen je učebnicovou ukázkou, jak v nás
fungují zakořeněné věkové normy a stereotypy. V českém právním řádu jsme jich před nějakou dobou
napočítali kolem čtyřiceti – hranice, kdy něco musíte, nebo nesmíte, jen a pouze na základě toho, jestli jste už
měli ty správné narozeniny. Večer si jdete lehnout a nesmíte nic, ráno se probudíte, jste najednou plnoletí a
můžete nebo musíte toho najedou spoustu. Jako společnost jedeme podle sdíleného věkového jízdního řádu,
který nám určuje správný čas na správné sociální role, a jízda mimo tyto „koleje“ se nezřídka trestá, byť by to
bylo třeba i jen symbolicky takovým tím typickým výrokem „na tohle jsi ještě moc mladá“ nebo „tohle se v tvém
věku nehodí“. Ale tendence omezovat výkon politických funkcí nad určitou věkovou hranici je ještě o úroveň
výš, protože útočí na základní principy demokracie. I tak hluboko nás může ageismus postihnout“, varuje
Vidovićová.