Bankovní poplatky u velké čtyřky - kde se platilo a platí nejvíce?

Bankovní poplatky jsou v České republice tématem, které obvykle vyvolává velkou diskuzi ohledně jejich výše například při srovnání se zahraničím. Na toto porovnání vznikly i studie, kdy jako příklad lze uvést i materiál Evropské komise Data collection for prices of current accounts provided to consumers: Final Report. Tyto studie obvykle hodnotí výši poplatků v jednom okamžiku a také hodnotí celý trh, nikoliv jednotlivé banky na daném trhu a vývojové tendence.

Cílem studie Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně bylo pro český trh vyhodnotit vývojové tendence u bankovních poplatků v rámci čtyř největších bank (dle bilanční sumy), a to v posledních pěti letech. Vznikly celkově tři profily klientů, a to dle jejich preferencí ve využití bankovních služeb na pobočce či elektronickým způsobem. Hodnoceny byly poplatky za služby spojené s běžným účtem fyzických osob nepodnikatelů, kdy tento produkt tvoří obvykle základní vztah mezi bankou a klientem.

Studie se věnovala období let 2007 až 2011. Vybranými bankami byly Československá obchodní banka, Česká spořitelna, Komerční banka a UniCredit Bank. U těchto bankovních domů byly sledovány v jednotlivých letech běžné účty, které nejvíce odpovídaly potřebám profilu průměrného klienta (viz tabulka 1). Zvolený účet vždy patřil do standardní nabídky banky a jeho součástí bylo
i přímé bankovnictví.

Tabulka 1: Sledované běžné účty bankovních domů v jednotlivých letech

Zdroj: Banky

Poplatky za služby spojené s běžným účtem byly kvantifikovány pro následující klientské profily:

Průměrný klient

Tento profil byl sestaven s využitím údajů ze serveru bankovnipoplatky.com. Na základě těchto údajů bylo určeno, jaké transakce klient provádí (viz tabulka 2). Při výpočtu poplatků u transakcí, kde nebylo uvedeno, že musí být provedeny na pobočce, bylo předpokládáno, že klient provedl transakci prostřednictvím elektronického bankovnictví. V každém roce byly tedy bankovní poplatky spojovány s poskytnutím služeb uvedených v tabulce 2.

Tabulka 2: Transakce prováděné průměrným klientem za rok

Z profilu průměrného klienta byly odvozeny i následující dva klientské profily, které se v počtu prováděných transakcí za rok neliší. Jedná se o hraniční profily, kdy v prvním případě klient realizuje všechny transakce na pobočce a v druhém případě realizuje všechny transakce prostřednictvím elektronického bankovnictví.

Pobočkový klient

Tento profil odpovídá spíše starším konzervativním klientům, kteří využívají výhradně pobočkové bankovnictví. Ti provádí stejné transakce jako průměrný klient, ale nevyužívají elektronické bankovnictví.

Elektronický klient

I sestavení profilu elektronického klienta vychází z počtu transakcí prováděných průměrným klientem, ale elektronický klient všechny transakce provádí výhradně pomocí přímého bankovnictví.

Vzhledem k tomu, že profily pobočkového a elektronického klienta vychází z profilu průměrného klienta, existují pouze některé položky, ve kterých se profily odlišují. V tabulce 3 jsou uvedeny ty změny, které mají nejvýznamnější vliv na výši poplatků.

Tabulka 3: Rozdíly v transakcích u pobočkového a elektronického klienta

Pro stanovení výše poplatků souvisejících s prováděnými transakcemi a službami jednotlivých klientských profilů byly využívány sazebníky bank platné vždy k 1. lednu daného roku, které byly dostupné na webových stránkách bank či byly poskytnuty z jejich tiskových center. Následně bylo vyčísleno roční poplatkové zatížení klientů pro zvolené profily.

Výsledky průzkumu

Grafy 1 až 3 znázorňují vývoj celkových ročních poplatků spojených se službami u vybraných běžných účtů čtyř největších bank v České republice. Záměrně mají všechny tyto grafy stejné měřítko na svislé ose, a to pro lepší srovnatelnost celkové nákladovosti u jednotlivých bank v rámci zvolených profilů. Uvedený výzkum jednoznačně potvrdil nejvyšší poplatky u profilu pobočkového klienta oproti profilu průměrného či dokonce elektronického klienta. Rozdíl ve výši poplatků u profilu pobočkového klienta oproti profilům průměrného a elektronického klienta zvyšoval, což souviselo s finanční motivací klientů pro využívání služeb elektronického bankovnictví.

V případě profilu průměrného klienta byly za poslední sledovaný rok 2011 pozice u poplatkového zatížení klienta v rámci čtyř největších bank relativně vyrovnané. Přesto bankou s nejnižšími poplatky byla UniCredit Bank. Rozdíly ovšem nejsou nikterak závratné a pohybující v řádu desetikorun měsíčně. Z grafu je rovněž patrné, že poplatky u UniCredit Bank byly i v letech 2007 až 2009 nejnižší ze sledovaných bank, kdy rozdíl byl již relativně významný. Poté ovšem začalo poplatkové zatížení klientů u tohoto bankovního domu stoupat, zejména v roce 2010. V roce 2011 došlo opět k poklesu poplatků u této banky a UniCredit Bank se stala opět dle uvedených kritérií bankou s nejnižšími poplatky. V případě ČSOB a Komerční banky byly poplatky v uvedeném období relativně stabilní, v případě České spořitelny trendově mírně rostoucí.

.

V případě profilu pobočkového klienta je znát u všech bankovních domů ve sledovaném období nárůst poplatků u uvedených služeb, a to zejména u UniCredit Bank mezi roky 2009 až 2010, kdy se tento bankovní dům dostal z pozice banky s nejnižšími poplatky v rámci profilu pobočkového klienta až na pozici banky s nejvyššími poplatky k roku 2011. Rovněž vyšší nárůst poplatků zaznamenala mezi roky 2010 a 2011 i Česká spořitelna, která i přesto je v tomto profilu bankou s nejnižšími poplatky k roku 2011. Je následována Komerční bankou a ČSOB, která je těsně před zmiňovanou UniCredit Bank.

U profilu elektronického klienta byly poplatky nejnižší ve srovnání s předchozími profily. Nejnižší poplatky měla v roce 2011 UniCredit Bank, u které byl zaznamenám oproti roku 2010 jejich pokles. Naopak nejvyšší poplatky měla v roce 2011 Česká spořitelna.

Absolutní versus relativní poplatkové zatížení

Studie dále hodnotila i relativní výši poplatkového zatížení klientů. Absolutní výše poplatků (viz hodnoty v grafech) byla v jednotlivých letech poměřována k průměrné mzdě v České republice. Studie tedy hodnotila, jak se mezi počátkem a koncem sledovaného období (roky 2007 a 2011) změnila výše bankovních poplatků jak absolutně, tak relativně. Například pokud se poplatky u zvolené banky v rámci daného profilu mezi roky 2007 a 2011 zvýšily, ale průměrná mzda v ČR za dané období vzrostla více, došlo k relativnímu snížení poplatků. Podrobné výsledky a srovnání u jednotlivých bank v rámci zvolených profilů přináší tabulka 4.

Tabulka 4: Absolutní versus relativní poplatkové zatížení klienta

Poznámka: Zvýrazněny jsou banky a profily, kdy poplatky rostly pouze absolutně, relativně klesaly.

Studie se dále věnovala u zvolených bankovních domů měnící se nabídce jejich běžných účtů a služeb zahrnutých do základního poplatku za vedení běžného účtu. Dále se u zvolených bank věnovala i přehlednosti jejich bankovních sazebníků, kdy velmi častým negativem je zveřejnění nového sazebníku obsahujícím desítky stran, kde si klient musí sám vyhledávat změny v poplatcích, ke kterým došlo oproti předchozímu sazebníku. Velmi přínosné by bylo s novým sazebníkem zveřejnit i dokument, který přehledně popisuje změny, ke kterým došlo, či změny v novém sazebníku zvýraznit.

Kompletní studii, která byla výsledkem bakalářské práce Kristýny Pouchlé pod vedením Oldřicha Šoby na téma Vývoj bankovních poplatků u pobočkového a internetového bankovnictví v České republice, lze stáhnout na následujícím odkazu: http://is.mendelu.cz/lide/clovek.pl?id=34223;zalozka=7.