Chvála bankovním poplatkům? Aneb proč je neplatit s úsměvem a chutí
Jste OSVČ? Založte si podnikatelský účet, pomůže vám
Sdílení bankomatů nabírá na obrátkách. Přidají se i Air Bank a UniCredit
Výběr z bankomatu po celém světě zdarma? Mnohdy vám poplatek stejně naúčtují
Jak a kde reklamovat bankovní služby? Cesta ke spravedlnosti může být dlouhá a drahá
Se zájmem jsem si přečetl komentář s názvem „Chvála bankovním poplatkům“ vydaný na serveru Penize.cz. Jako člověk, který se věnuje poplatkům a vůbec bankovnímu systému a finančnímu světu čtvrtinu života, jsem se od srdce zasmál a upřímně podivil nad takovým množstvím absurdit a zavádějících informací.
Nic proti názoru komentátora na bankovní poplatky. Existují jistě lidé, kteří banky a jejich poplatkovou politiku obhajují a přitom se nemusí kupodivu jednat o lidi na tyto banky napojené nebo jinak bankám zavázané. Na druhou stranu by názory a tvrzení měly být podloženy určitými fakty, o které komentátor opírá svou argumentaci. Zde se bohužel žádná fakta neobjevují.
Článek na nějž reaguje tento komentář Patrika Nachera naleznete ZDE!
Argumentem, že banky mají v zásadě tři možnosti realizace příjmů a zisků, se snaží autor vedle sebe postavit v podstatě ne zcela související věci. Investice do finančních instrumentů jsou rizikové a proto je dobré, že se naše banky do nich významně nepustily. To je podle autora správně, protože z tohoto zdroje by banky zisk získávat neměly. Nicméně nikde není jistota, že když se banka bude živit z poplatků, tak nebude obchodovat s cennými papíry. Těžko pochopit, proč by měli být právě klienti bank těmi, kteří mají chápat ba dokonce vítat poplatky, platit je s radostí a s úsměvem, když banky u nás svoje zisky ve velkém posílají svým matkám, kterým se daří viditelně hůře, než jejich dcerám v České republice?
Argumentace o riziku bank při poskytování úvěrů a naopak o „neriziku“ klientů je také úsměvná. Komentátor si zřejmě neuvědomil, respektive to neuvádí, že prvotním věřitelem, který nese riziko (ale také vlastně poskytuje bance službu), je zde klient banky. Ten svěřuje bance často celé své jmění, svůj majetek a příjem. Ano, klient je pojištěn ze zákona, ale „jen“ do výše 100 tisíc euro. Klienti, kteří mají v bance vyšší částku, pak nejsou nad tento limit chráněni vůbec. V případě krachu banky by tak mohli o velkou část svých prostředků zcela přijít. Kde je nějaká jistota? Neslyšel jsem, že by banka dala klientovi, který u ní točí desítky milionů, jako jištění třeba vybavení pobočky. Je to prostě o důvěře v banku, banky a celý současný finanční systém. Nic víc.
Autor naopak velebí banky, které prý nesou hlavní riziko při úvěrování. Vezměme si příklad, který uvádí, tedy hypotéky. Riziko u hypotečních úvěrů je zanedbatelné. Banky využívají mnohonásobného jištění svých úvěrů, které z hypoték dělají za normálních ekonomických poměrů jistou investici. Prvním zajištěním je vyšší (někdy i násobně) hodnota zástavy, která zajišťuje poskytnutý úvěr (i výjimečná nabídka na 100% LTV se týká ceny z odhadu znalce banky, nikoliv z kupní ceny), dalším zajištěním je životní pojištění žadatele a můžeme pokračovat například povinným pojištěním nemovitosti vinkulovaným na banku proti škodám na předmětu zástavy. O dalším, dalo by se říci duplicitním zajištění, jako třeba směnka, se snad ani netřeba zmiňovat. Takové luxusní zajištění klient v rámci svých vkladů rozhodně nemá.
To není vše. Opravdu jsou banky tak ohrožené rizikem hromadného nesplácení ze strany dlužníků? Nikoliv. Banka, která se dostane do problémů, má téměř jistou záchranu a pomoc ze strany státu, který nenechá padnout žádnou z významnějších bank. Existovaly dokonce pokusy uzákonit povinnost státu podpořit klíčové banky v případě problémů, respektive specifikovat podmínky, kdy je potřebné a obhajitelné poskytnout veřejnou pomoc bankám. Žádné jiné odvětví nemá takto komfortní a výjimečné podmínky pro svou činnost, jako právě bankovnictví.
Podporou ze strany státu se tak kruh uzavírá. Jedná se o jištění bank, které jim nedává nějaký anonymní hodný strýček, ale opět klienti bank, tentokrát v roli daňových poplatníků. Banky tedy nejsou žádný ohrožený druh, na kterého číhá riziko na každém rohu.
Vyvrátit můžeme i další názor komentátora, tedy že nízké či nulové poplatky povedou ke zvýšení úroků u úvěrů nebo ke snížení úroků u vkladů. Na jedné straně se komentátor odvolává na trh a tržní mechanismy a na straně druhé je svým paušalizováním vlastně popírá. Platí, že pokud některá banka zvýší úroky u svých půjček, klienty tím odradí a v tržním prostředí se ocitne v nevýhodě (zvláště v době snadného porovnávání podmínek přes různé porovnávače a kalkulačky). Praxe – banky ruší kritizovaný poplatek za vedení hypotečního účtu a přitom zároveň úroky klesají na rekordní minima. Pokud se některá z bank rozhodne snížit nebo zrušit poplatek, pak toto rozhodnutí použije jako argument pro oslovení a získání nových klientů, kterým nabídne i další služby. Těžko si pak představit situaci, že tento vstřícný krok si sama banka zničí zvýšením úroků u svých úvěrů. Pokud ovšem nežijeme v monopolním či oligopolním prostředí. A i samotné banky prohlašují, že je u nás velmi konkurenční prostředí.
A můžeme přidat i další argument. Banky mohou fungovat a vydělávat i bez poplatků za základní bankovní služby. Příkladem jsou nízkonákladové banky, které fungují s minimálními poplatky a přitom dosahují vzhledem ke své velikosti a k době, po kterou působí na trhu, zajímavých zisků. Přesto nemají vyšší úroky u úvěrů či nižší úroky u vkladů než velké banky, spíše naopak.
Poplatky za základní bankovní služby jsou přežitkem a ukazuje se, že byly prostředkem k jistému a bezstarostnému dosažení nadstandardních příjmů bank, někdy bohužel i za cenu naštvanosti a dezorientace klientů. Tento fakt dokazuje nejen současný trend, kdy i další střední a velké banky představily účty bez poplatků (např. UniCredit – U konto, Raiffeisenbank – eKonto Smart, GE Money Bank – Bene + a Free and Flexy, ČSOB a PS – Era online, KB – princip Moje odměna), ale i samotná čísla, kdy již druhým rokem klesají výnosy z bankovních poplatků za celý trh (2011 – 50 mld. Kč, 2012 – 49,15 mld. Kč, 2013 – 49,85 mld. Kč, 2014 – 48,99 mld. Kč).
Ale abych svůj komentář zakončil pozitivně, tak musím konstatovat, že s posledním odstavcem autora téměř výhradně souhlasím - otázka samozřejmě je, co jsou poplatky rozumné a co přehnané. A jaké služby za ně dostane. A to je podle mě to, v čem by banky měly banky soutěžit, nikoliv v poskytování co nejhorších služeb za co nejmenší cenu. Nicméně v této části věty autor zbytečně a nespravedlivě osočil banky, které jinak nekriticky hájil.
Další články k tématu
Bankám jsme v tomto roce na poplatcích již celkem zaplatili
Kurzovní lístek Citfin
Země | Měna | Deviza střed |
---|---|---|
1 EUR | 25,3060 | |
1 USD | 23,4400 | |
1 PLN | 5,8760 | |
1 GBP | 29,5935 | |
1 CHF | 26,0060 | |
100 HUF | 6,4250 | |
1 RON | 5,0918 |
Zprávy z devizového trhu
- Domácí HDP v roce 2023 klesl o 0,2 %
28. 03. 2024 - Šedivé úterý příliš kurzových pohybů nepřineslo
27. 03. 2024 - Region vlající ve stínu eurodolaru
26. 03. 2024 - Fotbal a data
25. 03. 2024 - Koruna se vrací k oslabování
22. 03. 2024 - Koruna po zasedání ČNB posílila
21. 03. 2024 - Ne zda, ale jak moc dnes ČNB sníží sazby?
20. 03. 2024