Čínské investice ve stínu protestů na podporu Tibetu

Většina lidí zná Činu pouze prostřednictvím tzv. Čínských restaurací, které jsou velmi populární a které přiblížily známost Číny více než jakákoliv jiná věc. Návštěva Čínské prezidenta pak byla ideální příležitostí k tomu, abychom tuto velkou a významnou zemi mohli lépe poznat a aby se v našich občanech motivoval zájem o tuto zemi jako takovou. 

Celá návštěva se však i vinou a přístupem médií zúžila na boj zastánců Číny a jejích investic proti zastáncům svobody Tibetu. Na tuto hru přistoupila i média a je to velká škoda. Z celé návštěvy jsme se tak mohli na jedné straně dozvědět o výši investic a počtu obchodních dohod a na druhé pak o protestech proti Čínskému prezidentovi a jeho vládě a o podpoře Čínou obsazeného Tibetu. 

O tom jaká je Čína země, jak se tam žije, jací jsou Číňané, jaký mají vztah k České republice a jaké jsou možnosti rozvoje, nejen ekonomických vztahů, už jsme se moc nedozvěděli. Protesty odpůrců Čínského vedení jsou přitom typickým příkladem toho, že když se chce, dokáže se i banální události s minimálním počtem aktivních účastníků generalizovat a propagovat s vyvoláním různých, často protichůdných nálad ve společnosti. Na této vlně se pak vezou někteří politici, kteří se tímto způsobem zviditelňují a propagují své strany. To vše za situace, kdy jsme o postoji a podpoře těchto politiků otázce Tibetu nikdy před návštěvou Čínského prezidenta neslyšeli. 

Určitě je dobré zastávat se slabých a poškozovaných. Co ale o Tibetu vůbec víme? Co víme o jeho historii? Co o ní ví většina protestujících lidí, kromě mediálních frází a zkratek? Dovolím si tvrdit, že téměř nic. Je zde příležitost ke zviditelnění, protestům, tak proč to nevyužít? Nic to nestojí a zájem médií je zajištěn. Kdo z protestujících se kdy zastal například Severního Irska, které je jako součástí Irska obsazeno staletí Velkou Británií? Kdo se zastává jiných etnik a území, která byla v minulosti včleněna do jiných zemí? Politická korektnost velí, vždy být proti diktatuře či bojovat proti zemím s jiným systémem, než jsme zvyklý u nás a našich spojenců.

Ignorovat zemi, jejíž politika se nám nelíbí, a která nemusí být z toho důvodu nutně špatná, je to nejhorší, co můžeme udělat. Kam vedlo desetiletí blokády Kuby? Země se nepodala ani nezhroutila a lidé milují svoji zemi i svůj způsob života i přes dlouhodobé obchodní embargo. Kubánský režim tak přežívá i díky blokádě. S člověkem, se kterým nesouhlasíme, bychom měli diskutovat, přesvědčovat ho, nabízet alternativy a řešení, nikoliv ho ignorovat, nebo ho zesměšňovat a poškozovat o což se pokusili právě protestující proti návštěvě Čínského prezidenta. S dialogem mezi zeměmi je to stejné. Musíme s nimi mluvit, diskutovat, ukazovat cestu, ale také je i pochopit a zejména snažit se o vědění a informace o tom, koho se snažíme přesvědčit. Fakt, že se přidáme k davu, nebo mainstreamu nezaručuje to, že je náš názor jediný správný a univerzální.

Mimochodem v tehdejším Tibetu, jako zemi, kde vládly elity náboženských vůdců, kde se žilo podle hlubokých předsudků, kde zaostalost byla normálností a kde demokracie absolutně neexistovala, bychom určitě žít nechtěli.