9. díl:
Filip je spotřebitelem. Jak rozlišit spotřebitele?

Kdo je spotřebitel?

Ukažme si to na příkladu Filipa, kluka stejně starého, jako jste vy. Od rodičů dostal k Vánocům PlayStation 4 – nákupem v obchodě se z nich stali spotřebitelé. Koupili určitou věc určenou ke spotřebě. Spotřebitel do vztahu s obchodníkem nebo poskytovatelem služby vstupuje nejen koupí hmotného předmětu, ale třeba i koupí vstupenky na koncert nebo při návštěvě holiče. V každém případě tímto nákupem získáte právo na ochranu.

Jaké předpisy upraví práva spotřebitele?

Práva a povinnosti spotřebitelů upravují v České republice především dva zákony: zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Oba tyto zákony vycházejí z toho, že spotřebitelé zasluhují vyšší míru ochrany oproti obchodníkům a dodavatelům zboží a služeb. Občanský zákoník je základním předpisem upravujícím soukromé právo, tedy zejména vztahy mezi různými osobami fyzickými i právnickými, a upravuje mimo jiné i všechny smlouvy, které může každý, a tedy i podnikatel/obchodník, se spotřebitelem uzavřít.

Dále například výslovně upravuje i pravidla, co a jak se v takovýchto smlouvách smí sjednat, aby podnikatel jako profesionál nemohl zneužít neznalosti a nezkušenosti spotřebitele, který se jejich uzavíráním denně nezabývá. Pokud obchodník tato pravidla poruší, může být následkem neplatnost jednotlivých ujednání nebo i celé smlouvy. O tom, zda jsou pravidla porušena, rozhodují soudy. Zákon o ochraně spotřebitele je pak zákonem veřejného práva, jenž se prostřednictvím určeného státního orgánu, zejména České obchodní inspekce, zaměřuje na kontrolu a uděluje sankce (především pokuty) podnikatelům dopouštějícím se nekalých obchodních praktik, které se dělí na klamavé a agresivní.

Servisní a poradenské články s Filipem připravujeme spolu s Československou obchodní bankou, a.s.