EK a mobilita bankovních klientů

Letos koncem ledna zveřejnila evropská exekutiva závěry odvětvového šetření v oblasti retailového bankovnictví a identifikovala řadu problémů. Konkurence bankovních služeb pro drobné klienty prý není dostatečná a potenciál jednotného vnitřního trhu EU není dostatečně využit. Jako jedna z příčin jsou zmíněny i vysoké překážky v mobilitě bankovních klientů - zejména při změně běžných účtů. Podle EK právě mobilita klientů a možnost volby vyvolávají žádoucí tlak na banky, aby neustále zlepšovaly své služby.

Evropská exekutiva proto iniciovala vznik expertní skupiny, která měla pojmenovat existující překážky, bránící klientům častěji měnit bankovní účty, a navrhnout opatření na zlepšení. Skupina složená z 19 expertů z bankovnictví, akademické sféry a organizací na ochranu spotřebitelů nakonec identifikovala čtyři okruhy bariér (informační asymetrie a neprůhlednost poplatků, produktové balíčky a vázání produktů, administrativní břemeno a poplatky za zrušení účtu) a přišla s 37 doporučeními. Ta nejsou právně závazná, EK se však jimi bude vážně zabývat a po jejich vyhodnocení se některá z nich bude snažit prosadit do praxe.

NEDOSTATEK INFORMACÍ A NEZÁJEM KLIENTŮ

Za jeden z důvodů nízké mobility bankovních klientů expertní skupina považuje informační asymetrii a neprůhlednost poplatků. Řada klientů nemá dostatečné vzdělání a schopnosti, aby byli schopni orientovat se mezi nejrůznějšími poplatky a rozpoznat výhodnost bankovních služeb. Proto klienti aktivně nevyhledávají vždy nejlepší nabídku a jsou-li víceméně spokojeni, zůstávají u svých dosavadních bank.

Problém nedostatku informací částečně vyřeší nová směrnice o platebních službách na vnitřním trhu. Ta mimo jiné členské státy zavazuje přijmout taková opatření, aby poskytovatelé platebních služeb s patřičným předstihem uvědomili klienta o všech relevantních informacích a podmínkách služby, a to na papíře či jiném trvanlivém médiu.

Vedle nízké finanční gramotnosti je ale podstatným důvodem nezájem klientů. Místo zkoumání podmínek jednotlivých bank si klienti své účty otevírají u bankovních ústavů s dobrým jménem či u bank s nejbližší pobočkou. To se pak odráží v malé znalosti poplatků, které platí za bankovní služby.

Spíše než zanedbávání informačních povinností bank se to dá vysvětlit tím, že domácnosti za bankovní poplatky utrácejí relativně malé částky, než aby se jim vyplatilo podrobně studovat bankovní ceníky a vyhledávat výhodnější nabídky. V ČR je podle statistiky rodinných účtů podíl výdajů na bankovní služby nižší než 0,6 % celkových výdajů na spotřebu. Například za tabák a tabákové výrobky průměrná domácnost utratí více než dvojnásobek.

Řešení problému informační asymetrie spočívá hlavně ve zlepšení vzdělávacího systému, tudíž na bedrech státních orgánů. Bankovní subjekty zde mohou hrát jen podpůrnou roli. Expertní skupina proto navrhuje zařazení předmětu "Finance" do školních osnov. Kromě toho by měl být na každé pobočce a bankovním webu zdarma k dispozici přehled všech bankovních poplatků a úroků, což velká část bank plní již nyní. Uvažovanou novinkou jsou výroční přehledy sumarizující všechny zaplacené poplatky a úroky klientem, které by jim banky musely každoročně posílat.
ZÁKAZ VÁZÁNÍ A BALÍČKOVÁNÍ PRODUKTŮ?

Mezi další identifikované překážky byly zařazeny produktové balíčky a vázání produktů. Tyto praktiky jsou populární, neboť kombinace více produktů do jednoho balíčku představuje úsporu transakčních a distribučních nákladů a klientům lze nabídnout nižší poplatek, než kdyby si v balíčku zahrnuté produkty pořídili zvlášť. Pro klienty je to též pohodlné a časově úsporné.

Na druhou stranu balíčky mohou omezovat konkurenci, neboť snižují cenovou transparentnost a porovnatelnost a odrazují od změny banky. Pokud má klient celý balíček produktů, patrně nevyužije lepší nabídky konkurence pouze u jednoho z nich. Obdobné je to u vázání produktů, kde poskytnutí jednoho skvělého produktu je podmíněno koupí jiných, které by třeba samostatně nabízené nebyly na trhu konkurenceschopné.

Mezi návrhy expertní skupiny pro zvýšení klientské mobility v této oblasti najdeme opatření, která by zcela zakázala vázání produktů či vytváření čistých balíčků. Banky by tak musely nabízet všechny vázané služby či služby v balíčku také individuálně. To je víceméně v souladu s aktuálním trendem, kdy si klienti podle svých potřeb balíčky sestavují sami (viz například Osobní účet České spořitelny). U smíšených balíčků expertní skupina požaduje poskytování více informací. Zejména aby byli klienti dopředu informováni o cenách produktů zahrnutých v balíčku, kdyby si je chtěli pořídit samostatně.

ADMINISTRATIVNÍ NÁROČNOST JAKO PŘEKÁŽKA

Změna běžného účtu představuje relativně složitou operaci. Není divu, že absolvování této cenově i časově náročně procedury řadu klientů odrazuje a raději zůstávají u své původní banky, ačkoli na trhu existují lepší nabídky. V některých zemích byla pro usnadnění změny bankovních účtů zavedena speciální schémata, která mají dvojí podobu:

- Změnové služby (switching services) - sada kroků ze strany původní banky i nové banky, zajišťující pro klienta převod účtu i všech platebních operací. V EU funguje například ve Velké Británii, Nizozemsku, Itálii a Irsku.

- Změnové návody (switching guides) - příručky popisující jednotlivé akce, které musí klient provést, aby změnil bankovní účet včetně všech náležejících platebních operací.

Expertní skupina v této oblasti přišla s návrhy, které se týkají povinného zavedení pomocných schémat v členských zemích EU - ať už pouze změnových návodů, tak změnových služeb nebo kombinací obou schémat najednou. Padly názory na vytvoření těchto schémat na národní nebo i celoevropské úrovni.

Domníváme se, že zejména vytvoření celoevropské změnové služby by nyní v analýze nákladů a přínosů neobstálo. Vzhledem k odlišnosti platebního prostředí v EU, i když se významně sníží po spuštění SEPA, a převažujícímu zájmu klientů o domácí banky by se jednalo o velmi nákladný projekt, který by využilo minimum klientů.

PŘENOSITELNOST ČÍSLA ÚČTU NENÍ (ZATÍM) ŘEŠENÍM

Radikálnějším opatřením, jak eliminovat administrativní a časové náklady při změně účtu, je přenositelnost jeho čísla. Klient si otevře nový účet u jiné banky, který bude mít identické číslo jako ten původní, nebude muset informovat své obchodní partnery o novém čísle účtu a nebude muset měnit nastavení trvalých příkazů k úhradě či příkazů k inkasu.

S přenositelností čísel účtů mají některé evropské země zkušenosti, ale systém se v praxi zatím příliš neuplatnil. Na první pohled lákavá myšlenka totiž v sobě skrývá řadu omezení a překážek, které činí zavedení tohoto systému neproveditelným. Přenositelnost čísla účtů v celé unii by vyžadovala jednotnou formu číslování účtů. Tu pro EU splňují pouze současné standardy číslování čísla účtu IBAN a bankovního identifikátoru BIC.

IBAN A BIC NEJSOU IDEÁLNÍ

Standardy IBAN a BIC nejsou vhodné pro aplikaci při přenositelnosti čísla účtů, jak potvrdila i EK v příloze návrhu směrnice o platebních službách. Čísla IBAN i BIC v sobě mají zakomponovanou identifikaci země i banky, která vede účet. To by při přenositelnosti čísla ztratilo smysl a vedlo k řadě zmatků a záměn. Navíc IBAN a BIC užívá 36 zemí, nejen členové EU, které by musely se změnou souhlasit.

Alternativou není ani vybudování nového standardu číslování evropských účtů. Vyvolalo by totiž vysoké dodatečné náklady pro banky do platební infrastruktury i pro jejich zákazníky, kteří již nyní musí pracovat se dvěma formáty svých účtů - národním a celoevropským založeným na IBAN a BIC.

Změna účtu by i při zachování jeho čísla nebyla bezpracná, neboť řada bankovních produktů (platební karty, šekové knížky, kontokorentní úvěry) se vztahuje k danému účtu. Při jeho zrušení a otevření u jiné banky by i všechny tyto produkty musely být zrušeny a znovu sjednávány. Nová banka by samozřejmě v souladu s pravidly proti praní špinavých peněz na nového klienta měla požadované administrativní nároky. Přenesení účtu mezi dvěma bankami ztěžuje rovněž právní úprava bankovního tajemství a ochrany osobních dat.

Přenositelnost čísla bankovních účtů je spíše projektem budoucnosti a úvahy o jeho zavedení předběhly dobu. Aktuálnější se stanou až po úspěšném zavedení SEPA v rámci budoucí možné revize čísel IBAN a BIC.

POPLATKY ZA ZRUŠENÍ ÚČTU ODRAZUJÍ OD ZMĚNY

Pro klienty, kteří uvažují o zrušení účtu a přechodu ke konkurenci, může být poplatek za zrušení jedním z faktorů, který zvažují. Ačkoli mohou omezovat mobilitu klientů, mají tyto poplatky z hlediska pokrytí nákladů své opodstatnění. Přesto ve většině zemí EU nejsou aplikovány, ani v ČR je největší banky klientům neúčtují. Situaci částečně harmonizuje nová směrnice o platebních službách, podle níž za vypovězení smluvního vztahu uzavřeného na dobu alespoň 12 měsíců nebo na neurčito nesmí být účtovány žádné poplatky.

Expertní skupina ke zvýšení mobility bankovních klientů navrhuje, aby tato směrnice byla novelizována ve směru zrušení 12měsíčního časového limitu - poplatky za zrušení účtu by se nesměly účtovat ani u krátkodobých kontraktů do jednoho roku. Domníváme se, že samoregulace odvětví se tímto směrem stejně vyvíjí a poplatky za zrušení účtu účtuje stále méně bank.

DVAKRÁT MĚŘ, JEDNOU ŘEŽ

Strnulost, stagnace a nulová mobilita klientů dlouhodobě neprospívá tržnímu prostředí. Zvýšení četnosti změny bank a jejich služeb je dobrou příležitostí pro kultivaci bankovního trhu. Využijí ji zejména flexibilní, inovativní, klientsky orientované banky, které tak mohou přebrat svým méně schopným konkurentům část tržního podílu. Názory se určitě budou lišit na to, jak se k tomuto stavu dobrat.

Návrhy expertní skupiny představují dobrý základ pro diskusi. EK by však před předložením legislativních návrhů měla všechna doporučení podrobit kritické analýze z hlediska nákladů a přínosů, aby nakonec při zvýšení neefektivní regulace nedošlo k negativnímu dopadu na evropské bankovnictví a následně i klienty. Doufejme, že rozhodující orgány EU dobře znají přísloví "Dvakrát měř, jednou řež".