Exkluzivně na BP.com:
Analýza bankovního sektoru ve Francii – 1. díl

Francouzské retailové banky bývají terčem kritiky: ceny služeb, byť vysoce kvalitních, mohou prý být obtížně dostupné pro jisté skupiny spotřebitelů, především pro ty, které mají nižší příjmy. Hlavní záměr analýzy byl zmapovat právě tuto problematiku. V prvním dílu na www.bankovnipoplatky.com se podíváme na obecné výstupy o cenové politice ve francouzském bankovním sektoru.   Podle autorů textu, Georgese Pauleta a Emmanuela Constansa, má uspořádání francouzského modelu bankovnictví jistá specifika ve srovnání s většinou zemí Evropské unie. Francouzské banky svým klientům nabízejí služby univerzálního bankovnictví, tj. zajištění všech druhů produktů souvisejících s finančním zprostředkováním, služby jsou však poskytovány přes pobočkovou síť. Dochází tak k velmi úzkým vazbám klient-banka, klient-konkrétní pobočka, respektive klient-bankovní poradce. Relativní počet bankovních poradců ve Francii proto výrazně převyšuje průměr Evropské unie (Francie: 176 poradců na 100 tisíc obyvatel; EU: 130 poradců), to samé platí pro hustotu sítě poboček i sítě bankomatů.   Tento model retailového bankovnictví je však velmi náročný na provozní náklady. Kromě optimalizace marží ze všech poskytovaných produktů je možné také pozorovat odpovídající nastavení poplatkové politiky (ceny za balíčky služeb, poplatky, sankce…). Autoři však došli k závěru, že ceny (po zahrnutí úrokové marže) jsou nižší než ve srovnatelných ekonomikách. Totožné tvrzení platí pro ukazatel čisté výnosy bankovního sektoru na obyvatele – porovnání s Velkou Británií (výnosy „na hlavu“ jsou tam vyšší o 52 %), Itálií (o 48 %) a Německem (o 6 %) výše uvedené potvrzuje.   Neméně zajímavá je informace o spotřebních výdajích dle účelu. Bankovní služby představují pro francouzské domácnosti 0,57% podíl ze všech spotřebních výdajů, což je čtyřikrát méně ve srovnání s výdaji na pojišťovací služby a třikrát méně než u výdajů na telekomunikační služby.   Zpráva však nehledá pouze pozitiva. Autoři kritizují především celkovou nevyváženost cenové politiky bank. U některých produktů jsou francouzští bankovní klienti nuceni hradit výrazně vyšší ceny než je běžné jinde v Evropě (platí především pro balíčky služeb, vedení účtů, kreditní karty), u jiných jsou naopak zvýhodňováni (velmi nízké marže u hypoték, výběry z ATM, šeky…). Nůžky mezi těmito extrémy se ale podle autorů nerozevírají, ceny napříč sektorem se vyvíjejí v souladu s francouzským indexem spotřebitelských cen měřícím inflaci v ekonomice. Slabé místo francouzské cenové politiky je pojmenováno jako „sankční politika bank“. Kumulace poplatků a pokut za incidenty a nedodržení dohodnutých podmínek (např. ztráta karty, splátkové prodlení, kontokorentní čerpání účtu, překročení limitů výběrů, atd.) znamená pro klienta velké náklady, „spotřebitelsky nepřátelské“ je také jejich progresivní nárůst v čase (účtování na denní bázi). Tato opatření mohou být pro „nejzranitelnější skupiny klientů“ naprosto neúnosná, tvrdí analýza.