II. díl:
Co si katolíci mysleli o lichvě a jak jí hodnotili?


10. 05. 2019  00:59     Miroslav Zeman     komentáře (0)

Páteční seriál - Lichva a katolictví: Lichva měla být činnost určená především židům, nikoliv katolíkům. Smyslem lichvy pak je hromadění bohatství na úkor slabších členů společnosti. Tento princip se při postupném vývoji ekonomiky, která předběhla výklady a filosoficko - náboženské výklady, postupně měnila a uvolňoval jak si řekneme dále.

II. díl: Co si katolíci mysleli o lichvě a jak jí hodnotili?




Pro katolickou věrouku je tedy lichva tím, co umožňuje koncentraci bohatství: když úrok požadovaný po lidech přeroste možnosti ekonomického růstu, lichvářská matematika garantuje, že bohatství lidí, kteří vlastní peníze a půjčují je v takových podmínkách, roste rychleji než bohatství ostatních (ti se musí spoléhat na rychlost růstu systému, kdežto majitelé dluhů si mohou nastavit rychlost dle svých potřeb v rámci pružnosti trhu) a lichva je především otázka hodnoty a kvality směny (jinak řečeno otázka hodnoty/ceny a peněz). Otázka lichvy však byla dvousečná. Při nekontrolovaném nárůstu úroků, kterými se lichva vyznačuje, dochází také k růstu dlužníků, kteří nejsou schopni takové půjčky splácet, a tím zase naopak vzniká škoda věřiteli, který úroky uplatňuje. I v zájmu věřitelů tedy bylo a je, aby úroky byly stanoveny vyváženě a přiměřeně.

- katolická doktrína vychází z Bible, církevních otců a otázka lichvy byla považována za důležitou od počátku, dokonce byla na programu prvního ekumenického koncilu (Nicea, 325), oblíbeným zdrojem k tématu se pak stala mimořádná právní sbírka Decretum Gratiani a především Akvinského dílo, které patří teologického i právního hlediska ke špičce. Už faktem, že se církevní koncily i církevní hodnostáři museli k tématu stále vracet a řešit ho, je dokázáno, že ve společnosti existovaly tlaky na prosazení úroku a lichvy v ekonomickém životě. Tlak byl samozřejmě vyvíjen ze strany bohatších vrstev společnosti, která měla dostatek prostředků či přebytky financí k tomu, aby je mohli využívat k půjčování.

Naopak se církev v raném středověku snažila udržet tyto snahy v co nejužších mezích. Omezování lichvy tak nebylo dosaženo samoregulatorními nebo tržními mechanismy, ale spíše regulací ze strany tehdejších elit, mezi které církev a její představitelé bezesporu patřili.

Na regulaci je omezování lichvy závislé i v současné době, kdy je lichva dokonce stíhána jako trestný čin. I to je důkazem skutečnosti, že lichva je skutečně věčným problémem, se kterým si volný trh nedokáže sám poradit.

DALŠÍ ZAJÍMAVÉ ČLÁNKY POPISUJÍCÍ KATOLICKÉ A ISLÁMSKÉ BANKOVNICTVÍ NALEZNETE ZDE!

Karikatura - aspekty islámského bankovnictví



II. díl: Co si katolíci mysleli o lichvě a jak jí hodnotili?

Diskutovat (0)