III. díl:
Půjčka a zadlužení se stává standardem


24. 05. 2019  00:02     Miroslav Zeman     komentáře (0)

Páteční seriál - lichva a katolictví: Dříve bylo zadlužení pro člověka poměrně velkým problémem a to i ve společenských vztazích. Zadlužený člověk představoval nezodpovědného dlužníka, který nemá dost vlastních prostředků, aby si mohl hradit výdaje z vlastních zdrojů. To samozřejmě neplatilo a neplatí o investičních půjčkách. ČTĚTE DÁLE!

III. díl: Půjčka a zadlužení se stává standardem




Stačí se podívat na vývoj v posledních sto letech, abychom si povšimli, jak se za tuto relativně krátkou dobu změnil společenský náhled na dluh, úrok a půjčování. Ještě před 25 lety v době socialistického Československa jsme znali tak novomanželské půjčky, nebo tzv. bezúročné či nenávratné půjčky, které spíše fungovaly jako druh dotace. Ani u podniků nebylo zadlužování samozřejmé, resp. muselo být řádně naplánováno. Spotřebitelské půjčky v této době byly spíše zbytečné, protože mezi lidmi bylo velké množství oběživa a velmi vysoké úvěry a oproti tomu bylo jen velmi málo zboží, nebo zboží předražené (elektronika, automobily, nábytek). Lidé tak nezaznamenávali problém nedostatku peněz, ale spíš problém nedostatku zboží za nějakou přijatelnou cenu.

V současné době, zejména v době boomu spotřeby a konzumního způsobu života je zadlužování zcela standardní. Dá se říci, že kdyby se zadlužování nyní jednorázově zastavilo, výrazně by klesla ekonomika a došlo by k propadu cen mnoha druhů zboží a služeb. Ekonomika, tak jak ji dnes známe, je na půjčkách a úrocích přímo závislá. Tím jsou na tomto systému závislý vlastně všichni lidé, a to i ti, kteří aktuálně vůbec nic nedluží.

Nezadlužujeme se ale jen my jako občané, ale zadlužují se drtivě i celé státy. Není výjimkou, že stát dluží více, než činí jeho celoroční hrubý domácí produkt, tedy veškerá hodnota, která se v daném státě vytvoří či vyrobí v průběhu jednoho roku. V současné době navíc předlužení států vede k pravidelným ekonomickým krizím. Typickým příkladem zbankrotovaného, předluženého státu jsou země jako Řecko, Portugalsko, nebo Kalifornie v USA.

Dá se říci, že v posledních letech jsme skutečně povolili dluhům uzdu a některé dluhy už jsou neuříditelné.

Pro doložení narůstajícího zadlužení domácností a států můžeme použít příklad USA,  tedy nejbohatší světové ekonomiky. Zatímco v roce 1976 měly americké domácnosti půjčeno 83 mld. USD,  v roce 2006 to bylo už nepředstavitelných 1.012 bilionů USD. I za touto ekonomickou a vyčíslitelnou změnou ale stojí filosofická změna: půjčka přestala být stigmatem a dokladem finanční nedostatečnosti půjčujícího si (ale naopak průvodním jevem úspěšné existence, kdy si jedinec může dovolit upsat svůj výdělek, protože jej nebude postrádat a je si jím jist).

Opět nelze na věc pohlížet černobíle. Půjčky nejsou ani dobré ani špatné. Záleží, jak je používáme a v jakém rozsahu. Pro ekonomiku i odpovědné dlužníky jsou a mohou být dluhy prospěšné a mohou vést k dalšímu pokroku a rozvoji ekonomiky. Pro ty méně odpovědné se však dluh stává nebezpečím a rizikem a to jak na straně věřitele, tak na straně dlužníka.

DALŠÍ ZAJÍMAVÉ ČLÁNKY POPISUJÍCÍ KATOLICKÉ A ISLÁMSKÉ BANKOVNICTVÍ NALEZNETE ZDE!

Karikatura - aspekty islámského bankovnictví



III. díl: Půjčka a zadlužení se stává standardem

Diskutovat (0)