Internetové bankovnictví hned tak Česko neovládne

Nedávno oznámené statistiky o tom, že domácím obchodníkům začínají klienti ve velké míře „odcházet“ na internet by si měla jistě pozorně všímat nejedna konkurence. Maloobchodní tržby totiž díky nákupům v prosinci loňského roku, a zvláště těch internetových, totiž výrazně zmírnily meziroční propad v utrácení. A k tomu ještě jedna část statistiky – Česká republika měla v roce 2009 penetraci internetu zhruba 63 %. Přesto podle evropských statistik Česko zaostává například za Litvou či Slovinskem. Ale nechť. Souvislost mezi růstem tržeb obchodníků na internetu, penetrací a kamennými obchody mě napadla, když jsem přemýšlel nad výhledem tempa růstu kamenných poboček bankovních domů versus posilování online aplikací. Teď se ještě hodí další statistika, totiž věkové struktury populace, která zjednodušeně říká, že generace, která zažila už jen nové technologie, se stává právě nejsilnější spotřebitelskou skupinou. Pokud uvážíme, že náklady na jednu bankovní pobočku, která kromě nábytku, počítaček bankovek, třídiček mincí, detektorů pravosti bankovek, kurzovních tabulí, pokladních schránek, počítačů a dalšího vybavení může stát i se stavbou, či úpravou místností, několik milionů, pak pro banky samotné musí vyjít jednoznačně nejlevnější variantou rozšiřování online aplikací. Realita je ale zatím jiná. Největší peněžní domy, jako Česká spořitelna a Komerční banka, či ČSOB svou strategii otevírání nových poboček uvádějí jako permanentní zlepšování poskytování služeb. Česká spořitelna nedávno uvedla, že by letos chtěla otevřít deset nových poboček, především ve velkých nákupních centrech. Posunem má být také to, že by se mělo objevit také deset samoobslužných terminálů, které kromě výběru peněz, dovolují i další transakce, včetně vkladu hotovosti na účet. Rozšířit pobočkovou síť se chystá i GE Money Bank. Ta v letošním roce plánuje rozšířit počet poboček o více než dvacet v různých částech republiky a během dvou let mít ve své evidenci až o sedm desítek nových poboček. Nyní jich má banka 221. Záměry rozšiřovat pobočkovou síť i v menších lokalitách oznámila také skupina Fio, která usiluje o získání bankovní licence od ČNB. Zatím provozuje záložnu, která u veřejnosti získává kredit nabízením bankovních služeb zdarma. Příkladem rychlé expanze díky online bankovnictví je v poslední době mBank. Experti na peněžní trh ale upozorňují, že zvyklosti, které fungují v zemích s vyšší internetovou penetrací, v Česku zas tak neplatí. Jde totiž o to, že místní lidé jsou konzervativní a po vlně ne příliš dobrých zkušeností nejdříve s pádem několika českých bank a poté kampeliček, dávají přednost spíše fyzickému kontaktu při nakládání s penězi. Pokud byste dali anketu svým známým ve velkých městech, jistě by z ní většinově vypadlo, že vaši přátelé používají již nyní online bankovnictví jako standardní součást života. Jenže zkuste se zeptat mimo velká města. Do hry vstupuje také cena produktu. Možná, že banky zjistí, že musejí rozdělit své služby ještě více na elektronické, osobní a ostatní a přizpůsobí své ceníky zvyšujícímu se zájmu o online služby.   Častým argumentem, proč nenavštěvovat kamenné pobočky, je cena služby s lidskou obsluhou. Zatímco internetové bankovnictví dnes nabízí většina bank v balíčku, ve kterém je už započítána cena i za internetovou obsluhu běžného účtu. Rozdíl například poplatku za odchozí platbu se splatností následující den v rámci banky zadaný přes internet a vyřízení na pobočce, může činit až několik desítek korun. Třeba v ČSOB mají v sazebníku uvedeno cenu pro vyřízení služby na pobočce ve výši 40 korun, zatímco internetbankingem to stojí jen tři koruny.