Jak dál s podporou bank v ČR

Před několika dny navštívil naši republiku rakouský kancléř Werner Faymann. A kromě běžných a obligátních témat jako jsou jaderná energetika či otevření pracovního trhu pro naše občany, přichází i s tématem novým respektive pro naši zemi zatím neznámým. Tímto tématem je po vzoru západních zemí státní finanční podpora komerčních bank. Důvod je vcelku jasný, rakouské banky mají prostřednictvím buď svých dcer nebo prostřednictvím přímého zastoupení „rozpůjčováno“ ve střední a východní Evropě  téměř 230 miliard eur. A je jisté, že rakouský kancléř nehovoří jen za rakouské banky. Je zjevné, že je neformálním emisarem všech západních zemí respektive jejich bank a svým prostřednictvím k nám přenáší jejich prosby či dokonce žádosti. A rovněž je jisté, že o osud těchto prostředků je na západ od nás strach (jakkoliv krize přišla právě ze západní strany polokoule). A tak se česká vláda dostává do poněkud schizofrenní a nezáviděnihodné situace. Na jednu stranu ministr financí Miroslav Kalousek prohlašuje, že naše banky jsou zdravé (a má i pravdu, protože se znatelně „nenamočily“ do riskantních investičních operací, na rozdíl od jejich matek a dalších bank na západ od našich hranic), a že tedy není ze strany státu nutná nějaká intervence. Na druhou stranu však zejména v současné době, v období našeho předsednictví, nelze jednak riskovat případné ztráty, ale zejména se nelze žádostmi tohoto typu nezbývat. Jak tedy dál? Trvat na přesvědčení o stabilitě českých bank a intervence zavrhnout? Nebo se připojit k „západnímu hnutí“ a banky začít z peněz daňových poplatníků dotovat? To by ovšem bylo poněkud absurdní. Nejen proto, že banky v ČR zaznamenaly v posledních několika letech rekordní zisky a není důvod je tedy sanovat v momentu, kdy zisky klesají. Byl by to poněkud morální hazard. Je dobře, že u ministra financí zatím převažuje názor, že by bylo nepřijatelné, aby byly zisky soukromé a zároveň potenciální ztráty se staly věcí veřejnou. Nicméně je na obzoru řešení a zdá se, že se našel opět typický český přístup. Mám tím na mysli vystoupení ministra průmyslu a obchodu Martina Římana a jeho návrh na rozšíření státem podporovaného úvěrování i pro komerční (soukromé) banky. Pan ministr navrhuje dotovat úroky na úvěry pro vývozce. Dnes to jde pouze prostřednictvím České exportní banky. Nově se navrhuje rozšířit možnost dorovnání úroku i pro komerční banky. Bylo by to tedy něco napůl, banky by nedostaly přímé dotace na svá „toxická“ aktiva, ale zároveň by nezůstaly v této obtížné době odkázány samy na sebe. Zajímavé bude také sledovat, jak se k žádostem rakouského kancléře respektive západních bank na jedné straně a iniciativě ministra Římana na straně druhé, postaví nově ustavený NERV. Konečné rozhodnutí bude zřejmě těžké, protože zde proti sobě stojí pohledy pragmatické, střídmě ekonomické a politické (proč dotovat ziskové banky a ne třeba pekaře).