Kazuistika:
Petr ušetří desítky tisíc korun. Díky zákonu o spotřebitelském úvěru

Petr prodával v roce 2012 byt, protože potřeboval peníze na pořízení bytu nového, většího, kam se hodlal přestěhovat se svou přítelkyní. Byt tedy musel prodat a část výnosu uhradit na předčasné splacení hypotéky. Banka si tehdy uplatnila velmi vysokou částku za ušlé úroky do konce fixace ve výši více než 30 000 korun. Petr byl nucen částku s nelibostí zaplatit.

V roce 2016 nabyl účinnosti nový zákon o spotřebitelském úvěru a následující rok refinancoval Petr svůj nový hypoteční úvěr.  Díky tomu už tento úvěr plně spadal pod ustanovení nového zákona o spotřebitelském úvěru. Petr následně byt prodával, protože si s přítelkyní vyhlédl nový dům, který si chtěli zakoupit. Banka se pokusila vyčíslit nejprve své účelně vynaložené náklady zákonem povoleným podílem 1 procenta ze zůsatku úvěru.  Petrovi se však tento postup nelíbil, proto vyzval banku, aby konkrétně popsala své účelně vynaložené náklady a tyto odůvodnila. 

Banka na tuto výzvu reagovala tvrzením, že dle zákona o spotřebitelském úvěru má sice na uplatnění účelně vynaložených nákladů ve výši jednoho procenta zůstatku úvěru nárok, ale vzhledem k přehodnocení nároku snižuje vyčíslení těchto nákladů na 7 000 korun. S tím už se Petr plně spokojil.

Ačkoliv tedy částka předčasně splaceného úvěru byla téměř stejně vysoká jako v případě minulém, ušetřil Petr 23 000 korun na sankcích, které by musel bance uhradit kvůli předčasně splacenému úvěru. To vše jen díky zákonu o spotřebitelském úvěru.