Kde se vzaly bankovní poplatky?

Jedno však měly bankovní sektory ve všech vyspělých zemích společné a velmi brzy se to stalo běžné i u nás – v bankovnictví k nám byla importována politika diverzifikace příjmů bank, tedy aplikace politiky poplatků a provizí, jelikož to bylo pro banky výhodné, a to hlavně v mateřských zemích vlastníků nejvýznamnějších českých bank (Francie, Belgie, Rakousko, Itálie) obvyklé. Na bankovním trhu se začala prosazovat idea, že diverzifikace bankovních příjmů poplatky je „normální“, a klienti byli postaveni před hotovou věc. Kde se ale bankovní poplatky vzaly? Vězme, že banky k jejich výběrům vedly objektivní důvody. Již od poloviny 19. století se ve finančním sektoru postupně snižovaly význam a váha bank, stejně jako jejich zprostředkovatelská funkce. Tento proces, označovaný jako dezintermediace, lze obecně rozdělit do několika fází. Proč se o něm zmiňuji? Je to právě proces dezintermediace, který byl hlavním důvodem ke zrodu bankovních poplatků. Proces dezintermediace má celkem pět fází. V první fázi dezintermediace dochází k odčerpání klientských depozit investičními a podílovými fondy, penzijními fondy a fondy životního pojištění. Klienti slyšeli na výhodnou nabídku reprezentovanou hlavně vyšším úrokovým výnosem a své volné peníze nechávaly více vydělávat jinde než v bankách. Druhým krokem je rozvoj finančních trhů, které poskytly široké možnosti pro akvizici prostředků na financování zamýšlených aktivit a začaly suplovat úvěrovou činnost bank. V neprospěch bank navíc v této fázi historicky hrála poměrně přísná regulace bankovnictví od centrálních bank. Zákonná a stabilizační opatření centrálních autorit bankovní ústavy oproti konkurenci omezují, čehož využívaly méně regulované finanční instituce a vyvíjely nové produkty. Docházelo k růstu konkurence na trhu bankovních služeb a postupnému nahrazování komerčních bank. Znakem třetí fáze lze označit technologický progres, otevírající institucím široké spektrum možností, jak nabídnout své služby klientům. Díky technologickým inovacím se snížily náklady, skokově narostla produktivita a flexibilita podnikání ve finančnictví. Jednoduše řečeno, nabízet podobné služby jako banka nebylo tak nákladné jako dříve. Čtvrtá fáze souvisí s rozvojem informačních technologií a jejich aplikací ve finančním sektoru a projevila se změnou v distribuci finančních produktů. Po celou dobu se banky snažily oslabovat působení tohoto trendu. Zaváděním nových technologií diverzifikovaly portfolio produktů uvnitř jedné organizace, snižovaly ekonomické náklady spotřebitelů a usilovaly o postupnou deregulaci bankovnictví, aby zmenšily svou konkurenční nevýhodu vůči mírněji regulovaným nebankovním finančním institucím. Poslední fází je dle odborné literatury období internetového bankovnictví, jež klientovi umožňuje vypořádat základní finanční transakce bez fyzického kontaktu s obchodníkem. Spotřebiteli je dnes v mnohých případech lhostejné, zda operace proběhne v systému banky nebo jiné finanční instituce. Proces dezintermediace lze vysledovat prakticky ve všech vyspělých zemích, liší se pouze chronologicky a délkou jednotlivých fází. Na grafu číslo 1 je příklad z USA znázorňující klesající význam komerčních bank ve finančním sektoru. Tmavě modrá barva ukazuje, že se snižoval objem prostředků, které se přes klienty dostávaly do rukou bankám.   K souvislosti dezintermediace a bankovních poplatků – v obecné rovině je nepochybné, že jak banky postupně ztrácely postavení hlavního zprostředkovatele finančních služeb, ztenčovala se jim báze pro výnosy. Zde je na místě zmínit, jak banka může vydělávat. Pokud banka zamýšlí zvýšit zisk, může toho dosáhnout dvěma typy opatření: a) nákladovými (snížit úrokové i neúrokové náklady vyplývající z cizích i vlastních zdrojů, využívat levnější zdroje, zefektivnit provoz banky a snížit tak provozní a personální náklady) nebo b) výnosovými (zvýšit výnosové míry u aktiv, restrukturalizovat aktiva ve prospěch těch s vyšším výnosem a také zvýšit výnosy z poplatků a provizí prostřednictvím zvýšení cen, zvýšení objemu prodaných či poskytnutých služeb či rozšíření poplatkové politiky). V reakci na svůj v důsledku dezintermediace klesající význam se banky pokoušejí nákladovou optimalizací a změnou poplatkové politiky zvyšovat dlouhodobou ziskovost, tj. v praxi relativně substituovaly výpadek klasických úrokových příjmů nárůstem příjmů neúrokových.   Graf číslo 2 dokazuje výše zmíněný trend na datech z francouzského a rakouského bankovního sektoru. Vývoj na obou částech obrázku (svírající se nůžky) jasně dokládá, že význam úrokových výnosů v bilancích bank s postupem doby klesá, zatímco neúrokové výnosy, v tomto případě vyjádřené složkou čisté poplatky a provize, rostou a vykazují značnou stabilitu. Jak tedy odpovědět na otázku z nadpisu článku? Bankovní poplatky vnikly, jelikož banky kvůli rostoucí nebankovní konkurenci ve finančním sektoru přicházely o značný počet klientů a jejich peněz. Proto produkovaly nižší zisky. Navíc, zisky bank jsou volatilní (úrokové výnosy jsou totiž velmi citlivé na hospodářský cyklus). Proto manažery bank napadlo, že by bylo fajn, kdyby jim klienti platili za služby, které do té doby banky poskytovaly zdarma. Za vnikem bankovních poplatků byl paradoxně pokles vlivu bank. Jelikož bankám se tento vliv později podařilo nabýt zpět, poplatky dnes působí jako prostředek, kterým nám banky ukazují svou moc a k vysokým úrokovým výnosům si významně přilepšují na náš úkor. Příští téma: Vznik a vývoj bankovních poplatků v České republice     autor je analytikem Liberálního institutu