KOMENTÁŘ PATRIKA NACHERA: Více než dvanáct let se věnuji tématu spotřebitelských práv, cenové politiky vůči zákazníkům, osvětě a edukaci zejména v oblasti bank a finančních institucí.
Myslím, že se mi podařilo prolomit některá tabu ohledně bankovních poplatků a postavení bankovních klientů v České republice. Nikdy bych ale nepodporoval, nehájil a nevydával se cestou cenové regulace či podobných socialistických nařízení na oko směřujících k větší ochraně spotřebitelů. Tisíckrát už se totiž ukázalo, že je to cesta možná efektní, ale nikoliv efektivní. Politik sice v první fázi získá nějaký ten pozitivní bodík, ale klient se, v důsledku, stejně kladného výsledku nedočká, spíše naopak.
Minulý týden přišel poražený senátní kandidát a ministr průmyslu Mládek s jedním z takových nápadů. Volby se blíží a tak pan ministr chtěl zatočit s mobilními operátory. Výsledek je ale tristní. Nejprve na tiskové konferenci vlastně nevěděl, jestli se navrhovaná regulace bude týkat jen spotřebitelů (tedy fyzických osob) nebo i firem a živnostníků. Pak se ukázalo, že v navrhovaném paragrafovém znění se objevuje pojem „spotřebitel“, čímž je věc jasně daná.
Ministr Mládek prostě vytáhl do boje za transparentní ceny, kde není místo na poskytování individuálních slev či jiných podmínek. Příkaz zněl jasně, nebyl čas lámat si hlavu, co je a co není individuální přístup. Pan ministr si zřejmě spletl informace v cenících, které mají být samozřejmě pro VŠECHNY závazné, transparentní a jasně dané, s individuální nabídkou pro konkrétního klienta, která nesmí být z logiky věci horší. Příkladů individuálního posouzení najdeme mraky – roky věrným zákazníkem, celá rodina u jednoho operátora, vyšší výdaje za roaming či využívání jiných dodatkových či přidružených služeb. Ale to se samozřejmě netýká jen mobilních operátorů.
Zrovna nedávno se mi chlubil jeden známý, že chtěl odejít ze své banky, ve které je už patnáct let. Když to oznámil své bankéřce, ještě tentýž den dostal nabídku na poplatkové prázdniny za vedení účtu a tak zůstal. Banka nic neporušila. Do té doby mu účtovala to, co bylo v ceníku. On to mohl dál akceptovat, nebo s tím něco udělat. Rozhodl se pro to druhé. A na bance je, jakým způsobem zareaguje. Buď bude poplatky dál účtovat a o klienta zřejmě přijde, nebo mu nabídne nějaký benefit či slevu, aby si ho udržela. Co je na tom špatného, nechápu.
Já jsem se zase před několika týdny rozhodl změnit dodavatele plynu a elektřiny, protože se mi ceny zdáli vyšší, než na které bych si mohl šáhnout. Poté, co jsem si vybral nového, levnějšího dodavatele a podepsal s ním plnou moc k řešení převodu, ozvala se mi původní společnost s nabídkou na 20% slevu oproti dosavadním nákladům. Sice jsem stejně přešel k novému, ale jak je vidět, tak takzvaná „volba nohou“, tedy, že jako zákazník přejdu nebo pohrozím, že přejdu, ke konkurenci, funguje spolehlivě.
Ideální stav? Na jedné straně přehledné, jednoduché a stručné sazebníky kvůli snadné orientaci a vzájemnému porovnání, na straně druhé individuální přístup k zákazníkovi. To první chceme všichni otevřeně, v to druhé spíše v duchu doufáme. Pokud by prošly nápady páně ministra Mládka, není obojí dohromady možné. Buď budou ceníky jednoduché, ale pak vinou regulace nebude možné přihlédnout k individuálním potřebám a požadavkům jednotlivých klientů. Nebo se firmy pokusí i ten individuální pohled nějak vtělit do sazebníků. Pak ale budou takové ceníky rozsahu středně velké knihy a nikdo se v nich nevyzná. Obojí tedy neodvratně a jaksi neomylně poškodí klienty. Tomu se říká ochrana spotřebitele ve volebním roce.
ZVOLTE HISTORICKY NEJABSURDNĚJŠÍ A NEJNESMYSLNĚJŠÍ BANKOVNÍ POPLATEK ZA ROKY 2005 AŽ 2016 ZDE!
