Kniha Patrika Nachera:
Nehas co tě nepálí, ať sám neshoříš

Nehas, co tě nepálí – aneb pomáhejme sice, ale s chladnou hlavou, rozmyslem a rozumem. TIP: půjčujme jen tolik prostředků, kolik jsme ochotni darovat a schopni finančně unést v případě, že peníze už zpět nedostaneme. Neboli když o půjčené peníze přijdeme, neovlivní to náš život ani rodinný rozpočet. Prostě se na to dívejme tak, že „půjčit je laskavost, dostat zpátky je zázrak“, jak říká tádžické přísloví. Stejné pravidlo samozřejmě platí i pro ručitelství, poskytování různých záruk a obdobných „přátelských“ výpomocí. Zde bych navíc doporučil i odbornou radu od právníka, poskytnutí ručení je vpravdě nelehké rozhodnutí. Z přítele v nesnázi, kterému vypomůžeme půjčkou, se velmi snadno, a nikoliv výjimečně může vyklubat nepřítel na život a na smrt v momentě, kdy chceme peníze zpět. Proto bychom si na tomto místě měli připomenout jedno mongolské přísloví: „Nepůjčit – krátká nepříjemnost, půjčit – dlouhá nenávist“ nebo abychom byli kulturně blíže, jedno německé: „Kdo půjčuje, za vlastní peníz si nepřítele kupuje.“

Ta fáze lidské proměny se dá celkem úspěšně rozpoznat a předpovědět – v momentě, kdy se našemu dlužnému kamarádovi (kamarádce, příbuznému) začnou dít různé překvapivé, nečekané, neslýchané náhody a nemilé situace, víme, že nastává stádium oné transformace a nám do budoucna vzniká problém. Všechny ty události se možná stávají, já nevím, nechci nikomu sahat do svědomí, spíše jsem ale skeptik. Každopádně mají za cíl oddálit nepříjemnou povinnost vrácení půjčky, případně hrát na city a zvýšit pravděpodobnost vyvolání lítosti a z toho vycházející zjemnění našeho postoje a přimhouření očí – náhlá onemocnění, neobvyklá zranění, hospitalizace dětí, ztráta osobních dokladů, existenční problémy v zaměstnání, rozchod či rozvod, nenadálé problémy s tchýní nebo s tchánem, nepředvídatelné výdaje v rodině, neočekávaná, ale o to závažnější porucha na autě, okamžitá nutnost vrátit peníze bance (tzv. zesplatnění), krádež počítače, kde byly důležité dokumenty, či vzájemná kombinace dvou, tří i více těchto situací.

Vše je pak korunováno neobvykle dlouhou dovolenou (po kterou je samozřejmě zcela nedostižitelný), jež prý pro dotyčného dlužníka slouží k opětovnému nabrání energie po všech těch šílených peripetiích, které ho potkaly. Michal Kebort, který mi s touto knihou hodně pomohl, mi v této souvislosti vyprávěl o známém, který měl pro tyto nesplácející kamarády a rodinné příslušníky heslo „Pondělí – středa – pátek“. Aneb v pondělí je dlužník nedostupný, ve středu konečně zvedne telefon a slíbí, že do pátku dluh vyrovná, no a v pátek, což je pro tyto lidi jakási „malá sobota“, už je někde pryč, ale určitě to vyřeší hned v pondělí. A kolotoč začíná nanovo. Takže závěrem, „Musíme si pomáhat“, jak praví název jednoho úspěšného českého filmu, ale tak, aby to nebylo v duchu rčení „pro dobrotu na žebrotu“.

Jedna paní takhle půjčila své nejlepší kamarádce nějakých 70 000 korun a byl to přesně klasický model, přímo učebnicový příklad. Za prvé si na to sama musela vzít úvěr od banky. Ach jo. Za druhé peníze neposlala převodem, elektronicky, aby byla vidět cesta těch prostředků, ale vybrala je v hotovosti a teprve poté je předala kámošce. Znovu ach jo. Za třetí neměla žádnou smlouvu o půjčce, a tedy nebylo ani jasně dané, jak se bude splácet. Opět ach jo. Za čtvrté si nenechala od kamarádky potvrdit převzetí peněz. Naposledy ach jo. Vzhledem k tomuto popisu asi nemá smysl sem detailně psát, co následovalo. Jen stručně – nejlepší kamarádky už nejsou nejlepší, dokonce ani kamarádky, přítelkyně dělá, jako že nic, no a paní, která chtěla v dnešní sobecké době někomu, byť nešikovně, pomoci, splácí úvěr bance horko těžko ze svého. Ach jo.

Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE!

KNIHU PATRIKA NACHERA SI MŮŽETE ZAKOUPIT PŘÍMO ZDE!