Kniha Patrika Nachera:
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu..
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne – aneb když nesplácíme a žijeme si nad poměry, jednou nám může u dveří zazvonit exekutor. Ucho nám sice neutrhne, ale žádná legrace to taky není. Pojďme si tím procesem projít. Aby mohl exekutor jednat, musí mít věřitel tzv. exekuční titul. Nejčastěji jde o pravomocný platební rozkaz nebo pravomocný rozsudek. Z toho plyne, že ve většině případů musí před samotnou exekucí proběhnout řízení před soudem.
Na základě platného exekučního titulu si věřitel vybere exekutora dle libosti, klidně z opačné strany republiky (aktuálně prochází legislativním procesem zavedení místní příslušnosti exekutora), s čímž úzce souvisejí náklady, které později bude platit dlužník – tzv. povinný. Exekutor poté zašle soudu návrh na zahájení exekuce. Soud jej (nyní už formálně) pověří a nařídí samotnou exekuci. Dlužník obdrží do 15 dnů vyrozumění o zahájení exekuce a od této chvíle nesmí se svým majetkem nakládat. Paralelně s tím exekutor pošle dlužníkovi výzvu k dobrovolnému zaplacení dluhu, a to do 30 dnů (zaplacením v této lhůtě může dlužník významně ušetřit na nákladech exekutora).
Poté by měl exekutor vybrat nejvhodnější způsob (kéž by to tak vždy bylo), jak exekuci provést a vydá exekuční příkaz. Nejprve by se měl zaměřit na dlužníkovy bankovní účty, případně dluh vymoci pomocí srážek ze mzdy.
Teprve poté, když nebude úspěšný nebo to nebude dostačující, může exekutor začít prodávat movitý nebo nemovitý majetek. A teď pozor – exekutor nemůže zabavit všechno, co ho napadne a co si zamane. Nesmí zabavit věci a majetek, který prokazatelně slouží k obživě dlužníka nebo výkonu zaměstnání či živnosti (například taxikáři nesmí zabavit auto, které používá pro výkon taxikářské činnosti, účetnímu počítač, kde zpracovává účetnictví nebo elektrikáři nástroje pro výkon činnosti elektrikáře). Nesmí si odnést předměty ryze osobní (například alba s fotografiemi, písemnosti osobní povahy) či věci, které dlužník a jeho rodina nezbytně nutně potřebují (například zdravotní potřeby a pomůcky) nebo takové věci, jejichž exekuční prodej by byl v rozporu s morálními pravidly (například snubní prsten). Exekutor také nesmí zabavit běžný oděv dlužníka ani obvyklé (nikoliv nadstandardní) vybavení domácnosti – matrace, postel, zařízení pevně spojené s bytem, sporák, vařič, ledničku ani hotovost do výše dvojnásobku životního minima jednotlivce a u srážek ze mzdy musí povinnému zůstat tzv. nezabavitelné minimum ve výši 6 118 korun, případně dalších 1 529,50 korun na každou vyživovanou osobu. To je důležité vědět, protože exekutor může chtít „takticky“ zabavit kde co.
Z praxe totiž vyplývá, že „oblepení“ bytu slouží jako emocionální nátlakový prostředek na dlužníka, který je účinný a efektivně funguje. Bránit se duplikování zajištění ze strany exekutora, který kromě zabavování věcí, exekuce na plat například sáhne na účet povinného nad rámec nezabavitelného minima, lze třeba tím, že si necháme vyplácet mzdu (poníženou o splátku pro exekutora) v hotovosti. Cestou naopak jistě není chytristika, kdy bychom chtěli před exekutorem zatajit příjmy tím, že bychom si je posílali na dětský či studentský účet našeho potomka, což byl celkem frekventovaný dotaz, se kterým se na mě na mých přednáškách obraceli lidé procházející exekucí.
Exekuční titul (pravomocný rozsudek) --- výběr exekutora (věřitel) --- návrh na zahájení exekuce (exekutor, soud) --- exekuce (exekutor) --- exekuční příkaz (exekutor) --- návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu (osoba, jejíž věci jsou neoprávněně sepsány exekutorem ) --- vylučovací žaloba (dlužník anebo osoba, jejíž majetek je neoprávněně zabavován)
Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE