Kniha Patrika Nachera:
V nouzi poznáš přítele a kdo lže, ten krade

V nouzi poznáš přítele – aneb finanční instituce nejsou naši přátelé, ale obchodní partneři a tak je třeba k nim přistupovat a celou situaci vnímat. Banky, pojišťovny, finanční instituce, ba ani finanční poradci a zprostředkovatelé tu nejsou od toho, aby se s námi přátelili, aby nás dělali šťastnými. Ony a oni chtějí prodat a vydělat a my bychom měli být sebevědomými zákazníky, kteří si možná od nich něco koupí. Takto to chápejme, vnímejme a fungujme a ušetříme si spoustu zklamání. Samozřejmě by bylo ideální, kdyby to fungovalo tak, jak to popsal jeden student na mém webu: „Banky by měly vydělávat s klienty, ne na klientech.“ Je ale asi pravdou, že v opravdové nouzi se budeme spíše obracet na skutečné přátele. Citát Marka Twaina to myslím vystihl zcela přesně: „Bankéř je člověk, který vám půjčí deštník, když svítí slunce, a chce jej zpět, když začne pršet.“ K tématu skutečného přátelství můžeme najít asi nejpřesnější citát od Marca Tullia Cicera: „Přátelství může být jen mezi dobrými lidmi.“Ve spojitosti s finančními institucemi se hodí připomenout jedno krásné slovinské přísloví: „Falešný přítel je jako kočka – zepředu líže, zezadu škrábe“, případně jedno latinské: „Jistého přítele poznáme v nejisté situaci“, které jsem si dovolil zcela výjimečně napsat i v originále: „Amicus certus in re incerta cernitur.“ Ale nejvíce k danému tématu, ale vlastně i k obsahu celé knihy pasuje italské přísloví: „Dobrého přítele si važ daleko víc než peněz.“ K tomu netřeba nic dodávat.

Kdo lže, ten krade – aneb ve světě financí toto pořekadlo platí doslova. Když nám někdo nepodá ucelenou informaci, snaží se zdůrazňovat jen výhody, zamlčuje slabá místa, nechce nám dát do ruky dokumenty, nedá nám možnost si smlouvu prostudovat a v klidu rozmyslet, snaží se na nás tlačit, vyvolává umělou časovou tíseň, často používá superlativy a zároveň někdy nápadně a někdy nepozorovaně zjemňuje rizika, tak vlastně lže, aby nás mohl napálit a v důsledku nám vnutit pro nás nevhodnou službu či produkt. Tedy nás vlastně „elegantně“ okrást. Předpokládám, že u takových institucí neplatí, že „dobrá pověst je lepší než peníze“, ale třeba se mýlím.

To samé se ale samozřejmě týká i nás samotných. Nelžeme a nezatajujme informace o svém zdraví, když vyplňujeme dotazník k životnímu pojištění, nezjemňujme informace, které podáváme třeba finančnímu poradci ve spojitosti s našimi investičními znalostmi a plány, nebalamuťme banku, když jí poskytujeme údaje o našem finančním stavu například v souvislosti s žádostí o hypotéku. Všechno se nám může vrátit jako bumerang. Přiznejme si to bez mučení, občas se „lže, jako když tiskne“ na obou stranách.

Chyba je věřit všemu, chyba je nevěřit ničemu – aneb také informace na internetu musíme brát s určitou rezervou. Bohužel dnešní realita je taková, že i mezi recenzemi, popisujícími spokojenost se službou, produktem, zbožím, dovolenou, najdeme množství těch falešných, kterými se chlubí samotní šmejdi. Tím lákají a zároveň mystifikují potenciální zákazníky. A naopak všechny negativní recenze nemusejí být vždy pravdivé, ale mohou být výsledkem neférového konkurenčního boje. Na tento druh internetové komunikace a marketingu – recenze, diskusní příspěvky, reakce pod články, doporučení či komentáře – se specializují agentury, které tak pomáhají vytvářet virtuální svět, jež se tváří jako ten reálný. I to je výsledkem popularity internetu – to, co bylo a je jeho předností, se může stát i jeho slabinou. Zkrátka „nic není černobílé“, a proto se musíme bezezbytku řídit výše uvedeným citátem Senecy, kterým jsme tuto pasáž otevřeli.

Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE!

NOVOU KNIHU PATRIKA NACHERA SI MŮŽETE ZAKOUPIT PŘÍMO ZDE!