Komu patří české banky a kam proudí jejich zisky?

V České republice funguje celá řada bankovních domů. Prakticky žádný z nich, ale není v rukou českých vlastníků. Tedy alespoň největší a nejpoužívanější české banky jsou v rukou cizinců, respektive mateřských společností z jiných států. Česká národní banka samozřejmě sleduje, jak jsou české banky financovány a podává o tom pravidelné informace. Dlouhodobě neprojevuje bankovní sektor přílišné změny a spíše je situace stabilní. Poslední údaje dávají informaci o tom, že přímý podíl zahraničních subjektů na celkovém základním kapitálu českých bank činil nepatrně pře 80%. Zdroj: ČNB Ve 14 bankách vyloženě převažuje zahraniční kapitál. V 9 bankách je pak zahraniční kapitál zastoupen výlučně. V sedmi bankách pak převažují akcionáři naší země a 5 bank je vyloženě pouze českých. Mezi „čisté“ české banky (co se prvního a přímého akcionáře týče) patří Hypoteční banka, JaT Banka, Modrá pyramida stavební spořitelna a dvě státní instituce – Českomoravská záruční a rozvojová banka a Česká exportní banka. Zdroj: ČNB Co se bilanční sumy týče, tak přes 97% je původem právě ze zahraničí, respektive je kontrolováno zahraničními vlastníky. Z toho jasně vyplývá, že čistě české banky zmíněné výše nemají takový význam na celkové bankovním trhu. Hlavními vlastníky jsou státy a akcionáři z Evropské unie (jde o 93%). Vlastníci bank z takzvané velké čtyřky jsou všichni z EU. Působení banky na českém trhu je možné prostřednictvím české společnosti se zahraniční účastí, či prostřednictvím jednotné bankovní licence, kdy na našem území funguje jakási pobočka zahraniční banky. Typickým příkladem druhého typu banky je mBank.

Komu patří české banky?

Komerční banka patří francouzské Société Générale.
Česká spořitelna spadá pod rakouskou Erste Bank.
ČSOB patří belgické KBC.
GE Capital Bank patří americkému koncernu GE Cupital Holding.
Raiffeisen banka pak spadá pod stejnojmennou mateřskou společnost původem z Rakouska.

Kam proudí peníze z těchto bank?

Banky působící na českém trhu jsou klasickými akciovými společnostmi, které musejí v České republice odvádět daně. Takže hlavní příjem pro stát funguje tímto způsobem. Jak ale dále naloží společnost s nerozděleným ziskem je přímo na ní. Díky dividendám může část zisku odplout přímo na účet mateřské společnosti a tyto peníze již v naší zemi nikdy neuvidíme. Tedy pokud zrovna nějaký Čech není akcionářem dané společnosti, jelikož dnes je již velice snadné a možné koupit si akcie „české banky“ na burze.
Dividendy jsou tedy vypláceny akcionářům. Jelikož se hlavně jedná o zahraniční velké společnosti, tyto peníze plynou přímo tam.
Druhou možností, jak mohou mateřské společnosti s penězi v českých bankách nakládat je využití nerozděleného zisku. Jde o zisk po zdanění, takže s ním může skupina nakládat jak se jí zlíbí. Obvykle jsou prostředky využívány v rámci skupiny jako jakési vnitropodnikové půjčky. Podle toho, kde je aktuálně nejvíce potřeba.

Peníze tak proudí ze státu do státu podle aktuální situace.

Nemalé prostředky samozřejmě i mateřské společnosti musí investovat u nás a dále rozvíjet portfolio produktů, takže ne nevýznamná část nerozděleného zisku stále zůstává u nás. I když samozřejmě je nutné přihlédnout k aktuální situaci a potřebám celé skupiny. Nejde totiž pouze o české banky, ale vždy jejich vlastníci hledí především na své potřeby a potřeby dalších dceřiných společností. V tomto ohledu jsou ale české banky velice zajímavou investicí.
V průměru dokáží díky celé řadě poplatků a zdravé úvěrové politice dosahovat podstatně lepších výnosů než dokáží mateřské společnosti. A to je také důvodem, proč jsou stále české banky v kurzu, jelikož jsou stabilní, věrohodné a pevné.