Kvantitativní uvolňování č. 3 a investiční zlato a stříbro jako ochrana úspor!

Zatím největší debakl tohoto systému se datuje do roku 1348, kdy došlo k nechvalně známému benátskému bankovnímu kolapsu, jehož následkem upadla Evropa a rozsáhlé části Asie do 100 let trvajícího celospolečenského chaosu. Bankovní domy se však ze svých vlastních chyb evidentně odmítají poučit a peněžní systém, kdy peníze vstupují do oběhu formou dluhu, neustále vnucují celému světu. V jejich počínání jim velice ochotně napomáhají všemožné politické garnitury, které za své věrné služby očekávají finanční benefity, beztrestnost a pokud možno co nejdelší politickou kariéru.  

Úvěrová bublina

V roce 1971, kdy Richard Nixon zrušil zlatý standard, se začala formovat největší uvěrová bublina v historii lidstva. Tato bublina začala splaskávat v srpnu roku 2007, kdy se velká část amerických domácností dostala do insolvence. Dluhové deriváty, které byly ohodnoceny agenturou Moody´s na stupeň AAA, což znamená absolutně bezrizikové, se staly doslova přes noc bezcenným cárem papíru a každému, kdo je nakoupil, ve velkém množství hrozil bankrot.  

Tiskneme a tiskneme

Největší podíly těchto instrumentů drželi a stále ve svých portfoliích drží nadnárodní bankovní domy typu - Bank of America, JP Morgan, Goldman Sachs, Deutsche Bank, Societe Generale, HSBS, UBS, Royal bank of Scotland a mnoho dalších. Tyto banky jsou součástí privátního kartelu, který vlastní monopol na tvorbu a distribuci většiny západních národních měn, včetně dolaru a eura. Jejich rychlý bankrot by způsobil chaos epických rozměrů a změnil by svět jednou pro vždy. FED a ECB, jakožto součást tohoto kartelu, dělají vše, co je v jejich silách, aby blížícímu se kolapsu zabránily. Úrokové sazby jsou zhruba tři roky na nule, proběhly dvě kola kvantitativního uvolňování a třetí je právě nyní na cestě. FED jakožto majitel monopolu pro tvorbu a distribuci světové rezervní měny, má mnohem více prostoru pro manévrování než ECB. Euro používá povinně pouze 17 zemí, dolar musí zatím používat celý svět. Zatímco FED může nakupovat státní dluhopisy teoreticky do nekonečna, ECB je limitována mezinárodním měnovým trhem a také většími regulacemi ze strany členských zemí. V minulých dnech probíhal v Německu soud, který rozhodoval, zda může ECB i nadále nakupovat dluhopisy hroutících se evropských zemí. Soud zatím rozhodl, že může. Pokud by rozhodl opačně, tedy, že ECB takovými nákupy porušuje zákon, mohlo by dojít k poměrně rychlému kolapsu zemí jako Španělsko, Itálie nebo Portugalsko, jejichž dluhopisy ECB nakupuje na sekundárním trhu. První kolo kvantitativního uvolňování pomohlo udržet peněžní systém při životě asi dva roky, mělo však negativní dopad na reálnou ekonomiku, protože konečná částka použitá na záchranu bank, byla připsána na učet daňového poplatníka. Vyšší daně, klesající mzdy a rostoucí životní náklady způsobují nárůst insolvencí v řadách domácností, což způsobuje další bankovní ztráty. Kvantitativní uvolňování č. 2 bylo ještě větším propadákem a celý establishment podepřelo na jeden rok s tím, že všechny vedlejší negativní účinky dopadly na reálnou ekonomiku ještě tvrději. V současnosti se rozjíždí už třetí kolo uvolňování, které udrží celý cirkus pohromadě maximálně do března příštího roku. Tou dobou by mohla cena za unci zlata vyrůst na 3000 dolarů a stříbro by mohlo být někde okolo 100 dolarů za unci. Celému západnímu establishmentu brzy dojde, že jejich zoufalé pokusy o udržení neudržitelného jsou směšné a pouze vytvářejí další a další neřešitelné problémy. Ekonomický model, ve kterém zatím ještě žijeme, je životně závislý na expanzi dluhu a růstu HDP. Pokud roste nezaměstnanost, klesají platy a centrální banky společně s politiky zvedají životní náklady, není takový růst prostě a jednoduše možný. Jedinou ochranou našich úspor proti kalamitě, která nás v nejbližších letech čeká, je zlato a stříbro.  

Zlato a stříbro

Tyto drahé kovy jsou nejenom jistotou v dobách, jako je ta dnešní, ale jsou také přímým nepřítelem našeho skomírajícího peněžního systému. Peníze, které dnes používáme, nejsou skutečnými penězi, ale virtuální halucinací, která se právě nachází v procesu svého zániku. Žádné fiat peníze nikdy v historii nepřežily a byly vždy nahrazeny zlatem nebo stříbrem coby čestnými monetárními kovy. Pokusy bankovně-politicko-mediálního establishmentu o očerňování a diskreditaci vzácných kovů jsou několik let v plném proudu, ale zcela logicky se míjejí účinku. Cena zlata a stříbra poroste tak dlouho, dokud se budou banky společně s politiky pokoušet oživovat pacienta, který už vlastně dávno zemřel. Nejčastějším argumentem, který má veřejnost od nákupu zlata a stříbra odradit je bublina, ve které se vzácné kovy údajně nacházejí. Pro každého, kdo zlato nebo stříbro vlastní, máme dobrou zprávu. Tyto vzácné kovy jsou jedním z mála tržních segmentů, kde bublina nemůže vzniknout ani teoreticky. Zlata i stříbra je na naší planetě velmi omezené množství. Pokud by se dalo dohromady všechno zlato, které bylo kdy vytěžené, získali bychom krychli o straně 20 metrů. Stříbra by bylo ještě méně. Bublina nemůže vzniknout nikdy tam, kde jsou velmi omezené zdroje, což se ovšem nedá říct o dluhopisovém trhu. Trapná a nesmyslná anabáze s tiskem peněz, vládními škrty a růstem založeným na úsporách, bude zřejmě ještě nějakou dobu pokračovat. Politici budou lhát, až jim z toho zfialoví hlavy, média budou nadále předpovídat brzké splasknutí zlaté bubliny, banky a jejich tradingové syndikáty budou manipulovat všemi trhy cenných papírů, spotřebitel bude chudnout a Titanic půjde ke dnu, aniž by tomu někdo věnoval větší pozornost. Konec konců, kdo by řešil kolaps další skvělé civilizace, když je potřeba odklepnout pár státních zakázek, koupit pár pandurů, postavit nějaký ten most nebo dálnici a pak zajet s kámošem Dalíkem na pořádnou dovču.