Navigátor vystavil Čechům vysvědčení:
průměrně trojka, ze dvou předmětů reparát

„Snažíme se stále upozorňovat na nebezpečí, která na spotřebitele číhají doslova na každém rohu – a totiž na nebezpečí lichvářů a úvěrových podvodníků. Rozhodli jsme se využít k tomu také netradiční formu vysvědčení – tím, že ohodnotíme samotné jednání českých spotřebitelů, se jim snažíme ukázat, kde jsou dosud slabiny a na čem by tedy měli zapracovat,“ říká Michal Mejstřík, jeden ze spoluautorů studie Navigátora bezpečného úvěru, profesor Univerzity Karlovy a člen vládního NERVu. Průměrně dostali Češi za znalost oblasti spotřebitelských úvěrů trojku. Jsou ale předměty, ve kterých projevili výrazně špatné znalosti – jedná se především o znalost institucí dohlížejících na finanční trh, kde Češi dokonce propadli. Čeští spotřebitelé nevědí, na jakou instituci by se měli obrátit, aby řešila jejich spory týkající se úvěrů. Už vůbec pak netuší, že bezpečné nebankovní společnosti poskytující úvěry jsou sdruženy v České leasingové a finanční asociaci a zavázaly se k dodržování Etického kodexu a memorandu, a lidé mají díky tomu jistotu, že se neupsali lichváři. Stejně tak netuší, kdo činnost bank a nebankovních společností kontroluje.

Propadák zaznamenal také předmět Kurz sebeobrany před lichváři, který odhaluje další slabinu českých spotřebitelů, které zneužívá šedá úvěrová zóna – Češi jednoduše nejsou schopni rozlišit dobrý úvěr od špatného. Neví, podle čeho jej mají rozlišit a na co se soustředit. Zásadním kritériem je pro ně stále jen výše úroku, která ale dnes nebývá u lichvářů tím největším problémem, protože jejich primárním cílem obvykle není řádné splacení úvěru, ale naopak jeho nesplacení s následným bankrotem a exekucí na majetek dlužníka. „To, že většina lichvářů dnes používá mnohem propracovanější praktiky jako je neexistence předsmluvních formulářů, poplatky za zpracování půjčky předem, podpisy bianco směnek nebo nekontrolování potenciálních dlužníků v registrech, to si uvědomuje z Čechů málokdo. Navíc typický lichvář – bezejmenná společnost s krátkou obchodní historií, která půjčuje i lidem bez prokazatelných příjmů nebo nezaměstnaným, nemá žádnou reálnou adresu, není to ani banka ani nebankovní společnost, která je členem České leasingové a finanční asociace, vyžaduje za malé půjčky ručení například domy a následně chce obrovské sankce za nesplácení – se dá opravdu při troše vůle a snahy poznat. Náš projekt Navigátor si klade za cíl tyto na lichváře (predátory) upozornit a pomoci tak českým spotřebitelům se jim vyhnout,“ dodává Petr Teplý, další ze spoluautorů Navigátora z Univerzity Karlovy. Špatně si Češi vedli také ve znalosti úvěrů, které mají jejich rodinní příslušníci. Jen o něco více než polovina má přehled o úvěrech v rodině. Přitom pokud dojde k problému, může se týkat všech, nejen toho, kdo špatnou úvěrovou smlouvu podepsal. S tím souvisí i děsivá známka v předmětu Rodinná výchova o úvěrech, který ukazuje, jak málo Češi o finančních záležitostech mluví doma se svými dětmi. Fakticky jen 42 % populace se podílí na finanční výchově svých dětí. „Přitom finanční vzdělávání dětí by mělo být jednou ze samozřejmých priorit i rodičů, neměli by se spoléhat jen na vzdělávání v rámci školní výuky,“ dodává Teplý.

Překvapením je, že ve znalosti nabídky úvěrů na trhu si Češi vysloužili dvojku - 82 % lidí dle průzkumu GfK totiž deklaruje, že by navštívilo více společností. Předchozí průzkumy Navigátora však jasně ukazují, že maximálně lidé vybírají ze dvou, čímž se připravují o možnost jednotlivé produkty porovnávat. Překvapením se také ukázaly výsledky v předmětu Čtení smluvních podmínek – tady Češi dostali dokonce jedničku! 89 % z nich trvá na tom, že smlouvy čte, ale zároveň s tím, 87% z nich deklaruje, že ve smlouvách, které čtou, se nevyznají a jen pro 13% z nich jsou srozumitelné a transparentní smluvní podmínky jedním ze zásadních bodů rozhodování se o úvěru. „Mediální kampaně uplynulých let, které byly vyvolány šokujícími zjištěními, pomohly. Češi si dnes smlouvy před podpisem čtou. Opakovaně se ale setkáváme s tím, že některým jejich částem nerozumí, takže přesto, že si smlouvu přečtou, nakonec vůbec neví, co podepisují. V řadě případů je netransparentní a nesrozumitelné smluvní podmínky od podpisu dokonce vůbec neodradí. I tak ale Češi udělali velký pokrok ve srovnání se situací před několika lety,“ hodnotí Michal Mejstřík.

„Celkové chování Čechů ve vztahu k úvěrům je průměrné. Mnohému se již naučili, jsou obecně opatrnější a snaží se v problematice orientovat. Lichváři jsou ale stále krok napřed a spotřebitelé tak často naletí,“ uzavírá hodnocení Mejstřík.

.