Nejsou lhůty pro převody peněz zbytečně dlouhé?

Jak dlouho trvá převod

Znáte to, posíláte peníze - na svém účtu už je sice nemáte, ale na účtu příjemce k překvapení všech také ne. A jaksi ne a ne dorazit. Kdepak jsou? Nakonec sice doputují k cíli, ale o několik dní později. Běžná praxe bank. Pojďme se ale podívat, co na to říká zákon. Lhůty provádění převodů peněz řeší zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), ve znění zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 120/2007 Sb., zákona č. 254/2008 Sb.. Jak je vidět, zákon o platebním styku se měnil celkem pětkrát, paragraf 8, který upravuje lhůty převodu však zůstal nezměněn po celou dobu platnosti zákona. A to i přesto, že od roku 2002 došlo k významnému posunu v technologiích, které usnadnily a urychlily proces bezhotovostního platebního styku.

Pro tuzemský platební styk zákon garantuje klientovi pevné lhůty, od nichž se banka nemůže odchýlit v neprospěch klienta (na rozdíl od lhůt přeshraničního platebního styku, kde má přednost smluvní úprava a zákon stanoví pouze podpůrnou lhůtu). To je pro klienta zásadní ustanovení. Doba převodu se zkrátka nemůže jednostranně - z rozhodnutí banky - prodloužit. A přitom se tak děje. Naopak by se mohla zkrátit, této možnosti ale banky příliš nevyžívají. Zkušenost čtenáře serveru v tomto směru není ojedinělá: „Zjistil jsem pro mne zajímavou věc. Když dám příkaz k úhradě z mého účtu na účet v jiné bance, moje banka k tomuto datu peníze odečte. Na druhý účet v jiné bance se však peníze objeví třeba až o 5 dnů později. Kde ty peníze po tu dobu parkují a kdo z nich má užitek? Odesílatel? To asi ne. Že by příjemce? To taky ne. Takže vylučovací metodou mi zbývá jen ten třetí vzadu, v daném případě ale silně vepředu, totiž banka. A je lhostejno, zdali ta moje nebo příjemcova.“

Že by D+1?

Paragraf 8 zákona o platebním styku se přímo zabývá lhůtou provádění převodů. Ve druhém odstavci se pak popisují lhůty na převody mezi jednotlivými institucemi a v rámci jedné instituce: „Provádí-li převádějící instituce příkazce převody na území České republiky v české měně a) mezi různými převádějícími institucemi, je povinna zajistit připsání částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce a předat jí podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci nejpozději následující bankovní pracovní den po dni účinnosti příkazu k převodu, nebyla-li dohodnuta lhůta kratší, b) v rámci téže převádějící instituce, je povinna poskytnout částku převodu příjemci v den, kdy nastala účinnost příkazu k převodu, nebo následující bankovní pracovní den, není-li den účinnosti příkazu k převodu bankovním pracovním dnem.“

Dikce zákona je tedy jasná, banky musí peníze převézt (pozor – do banky příjemce, ne na účet příjemce) nejpozději den po dni účinnosti, z logiky věci následující den (v rámci banky pak tentýž den). Na tomto místě je však třeba mrknout do zákona znovu a najít, co v právnické řeči znamená bankovní pracovní den a den účinnosti. Jak se totiž často ukazuje, může být právě toto slabým místem. Bankovní pracovní den popisuje taktéž § 8 ve svém čtvrtém odstavci: „Bankovním pracovním dnem se rozumí den, ve kterém všechny převádějící instituce, které se účastní provádění nebo zprostředkování příslušné části převodu, běžně vykonávají svoji činnost.“ Den účinnosti příkazu k převodu zase definuje § 5: „Dnem účinnosti příkazu k převodu se rozumí den, kdy příkazce splnil všechny smluvní podmínky požadované k uskutečnění převodu převádějící institucí, jejímž je klientem, podmínky stanovené tímto zákonem (§ 6 odst. 1 - zajištění krytí částky převodu a předání podkladů nutných k provedení převodu převádějící instituci) a další povinnosti, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.“

Bohužel D+2

A proč slabé místo? Banky totiž mohou den účinnosti posunout na následující den v momentě, kdy příkaz k úhradě byl odevzdán později v průběhu dne. Kdo ví, kdy vlastně končí a začíná bankovní pracovní den? Můžeme se podívat například na odpověď muže nanejvýš povolaného - Otakara Schlossbergera, bývalého Finančního arbitra ČR. Ten v on-line poradně na serveru www.bankovnipoplatky.com reagoval na dotaz nespokojeného klienta, který považoval tři dny za příliš dlouhé trvání převodu: „…pokud jste platbu zadal internetem v odpoledních hodinách do jiné banky, podle podmínek většiny bank zde v ČR se má zato, že jste platbu dával už jako následující den (pondělí). To proto, že odpoledne v pátek už položku do mezibankovního platebního styku v podstatě vaše banka není schopna dát. Častokrát se stává, že bankovní pracovní den např. v pátek končí i v poledne. Je to ale v každé bance různé.“ Jak ale na tomto místě asi zareaguje mnoho klientů – problém je nejen v tom, že převody trvají zbytečně dlouho, ale také paradox, že peníze z účtu odcházejí kupodivu rychle. V inkriminovaném případě tak banka brala za den účinnosti pondělí. Pokud ale peníze byly z účtu příkazce odečteny už v pátek, vykládá si banka den účinnosti dvojím, a nutno podotknout, že jen pro ni, výhodným způsobem.

A aby toho zmatku nebylo málo, je třeba si také uvědomit, co zákon o platebním styku chápe pod pojmem provedení převodu. Převod totiž rozděluje do dvou částí. Z hlediska banky příkazce je převod uskutečněn připsáním na účet banky příjemce (následující den) – viz § 8. Za druhou část převodu již nese odpovědnost tato banka až do připsání na účet příjemce. Tuto povinnost má banka příjemce nejpozději také následující pracovní den po připsání částky na její účet. Takže povinnost uskutečnit platbu následující den mají obě banky a dny se tak nakumulují na dva (D+2).

Technologie umožňuje zrychlit

Co dělají banky v mezidobí s penězi se můžeme jen domnívat. Hovoří se o tom, že peníze používají mimo jiné na tzv. overnight obchody. Vzhledem ke každodennímu množství peněz, které tímto způsobem protečou systémem a k vysokým úrokům za tento druh obchodů, není reálné, že by právě banky byly akcelerátorem urychlení převodů. Z tohoto důvodu a z výše popsaného tak vyplývají v zásadě dva hlavní závěry.

Zaprvé by si bankovní klienti měli pečlivěji kontrolovat dobu převodu. Zákon v tomto bodě hovoří jasně. V případě, že dojde k prodloužení doby převodu, měli by se klienti ozvat a chtít po bance vysvětlení. Možná sice ničeho konkrétního v té chvíli kromě omluvy či objasnění nedosáhnou, ale alespoň dají najevo, že jim to není jedno.

Druhý závěr směřuje na naše zákonodárce. Při další změně zákona o platebním styku, by naši poslanci, vzhledem k technickému vývoji za poslední roky, měli vzít tuto věc v úvahu a navrhnout zkrácení doby převodu. Například směrem, že by byl kompletní převod uskutečněn do následujícího dne. Konečně už dnes se některé banky chovají vůči klientům vstřícně a nevyužívají celé lhůty. Technologie platebního styku to umožňuje. A navíc, když to šlo opačným směrem - tj. prodloužení lhůty (vzhledem k zastaralé technologii zpracování poštovních poukazů, které jinak naplňují definici převodu, byl poštovní poukaz v tuzemském platebním styku vyjmut z působnosti zákona o platebním styku), tak proč by nešlo kvůli technologii lhůty naopak urychlit.