OSVČ versus zaměstnanec aneb uměle živený spor, který nikomu nepomáhá, 2. Díl
V minulém dílu našeho článku jsme se věnovali srovnání zdanění a odvodů živnostníků a zaměstnanců, vše v celkovém kontextu jejich výhod a nevýhod. Došli jsme přitom k závěru, že OSVČ na tom nejsou o nic lépe než zaměstnanci a že se jedná o uměle vyvolávaný spor.
V tomto díle našeho článku chceme ještě zdůraznit naší argumentaci další velmi důležitou skutečností o níž se kritici živnostníků vůbec nezmiňují, nebo se zmiňují jen okrajově a povrchně. Tím podstatným je to, že největším zaměstnavatelem v České republice jsou právě živnostníci a drobní podnikatelé. Odvodové i daňové povinnosti jsou přitom u těchto drobných zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají jednoho, dva či tři zaměstnance úplně stejné jako u OSVČ. Velká část drobných podnikatelů přitom začínala právě jako OSVČ. Aby mohl živnostník zaměstnat někoho dalšího, musí se mu dařit a musí být ve své činnosti úspěšný.
Z logiky věci, pokud bude mít OSVČ dostatek práce a dokáže se uživit, pak bude mít tendenci zaměstnat někoho dalšího, aby zvládal své závazky vůči odběratelům, zákazníkům či klientům plnit. V tu chvíli už se na příjmu živnostníka podílí zaměstnanec, který tak užívá výhod dovolené, nemocenské v době nemoci, těch "vysokých" odvodů na sociální pojištění, které jsou od kritiků tolik kritizovány a další platby. Kdo však za zaměstnance tyto vysoké odvody platí? Není to stát ani žádná dobročinná organizace. Je to živnostník či drobný podnikatel na nějž se právě útočí.
Pokud tedy politici či někteří komentátoři útočí na živnostníky, že mají nižší odvody než zaměstnanci a parazitují na systému, pak útočí i na živnostníky, kteří zaměstnávají menší či větší počet zaměstnanců. Nelze totiž oddělovat ty, co nikoho nezaměstnávají a ti co zaměstnávají zaměstnance. Obojí jsou živnostníci a musí mít stejné daňové podmínky.
Ne velcí zaměstnavatelé, ale právě živnostníci a drobní a střední podnikatelé jsou největšími zaměstnavateli v České republice. Odhaduje se, že tyto skupiny podnikatelů zajišťují až 70 procent zaměstnanosti v České republice. Kritici si pak vůbec neuvědomili, že chtějí trestat právě i ty, co zajišťují zaměstnancům práci, platí jim mzdy a platí za ně právě ty vysoké odvody za zaměstnance státu.
Kritici si také neuvědomují, že pokud budou ztěžovat situaci OSVČ, a zvyšovat jim odvodové zatížení, pak tato skupina nikdy nezaměstná zaměstnance a bude živořit a někteří se neuživí vůbec. Věc má tak své široké důsledky. Na pracovním úřadě tak v případě zvýšení odvodů a zpřísňování povinností OSVČ nemusí končit jen tyto osoby, ale i lidé, kteří mohli být u těchto osob zaměstnáni jako zaměstnanci, kdyby se OSVČ dařilo lépe. Nejedná se přitom o drobné. Statisíce OSVČ totiž mohou zaměstnat desetitisíce zaměstnanců.
Logika věci je jasná. Pokud srovnáváme výhody, nevýhody a odvodové zatížení zaměstnanců a živnostníků (nejen OSVČ) a snažíme se je postavit proti sobě, musíme si uvědomit, kdo zaměstnancům hradí mzdy a odvádí právě ty vysoké kritizované odvody za zaměstnance. Jsou to právě ti stejní živnostníci, které chceme na druhé straně trestat.
I. díl tohoto článku od Patrika Nachera naleznete ZDE!
HODNOTIT A DÁT HLAS SVÉMU FAVORIZOVANÉMU NÁVRHU NA VÝKLAD POJMU RPSN MŮŽETE ZDE!
