Pro Českou pozici:
Politici nám čůrají na hlavu a už se ani nesnaží namluvit, že prší

ČESKÁ POZICE: V době opoziční smlouvy jste se v politice pohyboval za Unii svobody. Teď jste již několik let mimo politický svět. Liší se dnešní politika od té, kterou jste poznal na vlastní kůži?

NACHER: To, co se děje v minulých letech v politice, mě nadzvedává ze židle. Přitom jsem dříve byl po deset let v zázemí politiky coby mluvčí a volební manažer politické strany. Už tehdy jsem ale politické prostředí považoval za poněkud amorální a neživotné. Už tenkrát se začínal vytrácet smysl a cit pro správu věcí veřejných. Vstupoval jsem do politického světa plný nadějí, nakonec z toho zbyly jen iluze. Odešel jsem zklamaný. Ale za těch sedm let, co v politickém zázemí nejsem, mám dojem, že se to posunulo ještě dál. Dnes se z politiky stal ryzí byznys. Vstupuje se do ní za účelem výdělku.

Politici ztratili pud sebezáchovy. Je to taková „cochcárna“.Politici ztratili pud sebezáchovy. Je to taková cochcárna. Vezměte si poslední vládní krizi a rozpad Věcí veřejných. Jeden den o nich řeknete, že je to sliz, posléze s částí toho slizu vytvoříte novou koalici. Kdybych se na to díval z logického hlediska, pak to nedává vůbec smysl. Politik je tam přece proto, aby prosazoval svoje myšlenky a vize dlouhodobě. A ne že bude dělat sebevražedné kroky, aby se tam udržel pár týdnů, a pak je mu – zdá se – jedno, že si v dalších volbách neškrtne.

ČESKÁ POZICE: A co politický styl? Je obhroublejší než v dávné opozičně-smluvní době?

NACHER: Nejhorší je, že když jsem ještě mezi nimi byl, politici se snažili alespoň argumentovat a vysvětlovat. Dnes se musím jenom smát. Nedávno mě zaujal předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura v televizi. Otázka redaktora zněla: „Včera jste chtěli velkou většinu, dnes vám stačí 103 poslanců. Je to v pořádku?“ A Stanjura řekl: „Jojo.“ Druhý den se redaktor zeptá: „Včera jste chtěli 103, dnes máte pouze 101 hlasů. Neustupujete tak trochu?“ A Stanjura: „Ne ne, myslím, že ne.“ Jako novinář jste pak v pytli. Jak s takovým „rétorem“ chcete vést nějaký dialog? Ten člověk prostě nechce diskutovat. Tečka, polibte si zadek, my si jedeme tu svoji. Dnes už se politici ani nenamáhají něco vysvětlit.

ČESKÁ POZICE: Trochu mi to připomíná nedávná slova premiéra Nečase. V době, kdy se tvořila nová koalice s „Peakovci“, se Nečase na tiskové konferenci někdo dotázal, co znamená bezpečná většina v Poslanecké sněmovně, po které dychtil. Předseda vlády vypálil, že to je taková většina, která není nebezpečná… 

Dnes už se politici ani nenamáhají něco vysvětlit. Tečka, polibte si zadek, my si jedeme tu svoji. NACHER: To mně zase připomíná seriál Jistě, pane ministře. Měla by to být povinná výbava pro politiky. V jednom díle Humphrey vysvětluje rozdíl mezi totalitou a demokracií. Říká, že v totalitě se informace zamlčují, tají. A v demokracii? Tam se řekne, že se demokraticky rozhodli informaci nezveřejnit. Ve výsledku je to to samé. Politici si dnes se slovíčky nebezpečně hrají. Jako třeba premiér Nečas a bezpečná-nebezpečná většina.

Takové odpovědi jsou důkazem jistého amatérismu a nepředvídavosti – přece když řeknete, že chcete bezpečnou většinu, tak musíte předpokládat, že hned následující otázka bude, co to je bezpečná většina a mít na ni odpověď. Na druhé straně si myslím, že premiér Nečas patří k těm slušnějším politikům. Bohužel je tam jaksi osamocen.

ČESKÁ POZICE: Co říkáte nejnovější kauze poslance Ratha?

NACHER: Doufám, že se teď stanou dvě věci – za prvé, že se případ podaří konečně dotáhnout, a za druhé, že se tím spustí domino a nezůstane jen u pana Ratha. To by bylo poněkud nespravedlivé. Myslím si, že se nyní mnoho politiků může začít bát, aby jim doma neudělali šťáru a nenašli podobně schovaný poklad.

ČESKÁ POZICE: Je stát a jeho chování pro lidi inspirujícím vzorem?

NACHER: Ztratili jsme přirozený vzor, kdo by ukázal nějaký směr a vizi. Nedávno se mi stalo, že když jsme točili díl televizního pořadu Suma sumárum, jedna rodina nám řekla: „Nejsme ekonomicky vzdělaní, musíme se starat o děti, chodíme do práce. Zadlužujeme se. Jenže všude jinde slyšíme, že stát se také zadlužuje. Od koho se pak máme inspirovat?“

Řada myšlenek u nás začíná skvělým nápadem, jenomže pak se to postupně celé potentuje. Uvedu příklad: superhrubá mzda. Řada myšlenek u nás začíná skvělým nápadem, jenomže pak se to celé potentuje. Například superhrubá mzda.Jsem proti zvyšování daní, proto je mým zájmem, aby lidé věděli, kolik státu reálně platí. Na výplatní pásce člověk vidí, kolik peněz odvádí státu zaměstnanec a kolik zaměstnavatel. Máte jasný přehled. Takto jsem vnímal superhrubou mzdu, prostě dobrý nápad. Jenomže ono to bylo spíše proto, aby se řeklo, že máme nízkou rovnou daň a je úplně jedno, že jaksi z jiného základu než před tím. No a teď se superhrubá mzda zruší. Lidé si na něco navykli, teď to ale vypadá, že zase někdo chce, abychom nevěděli, kolik státu platíme. Někdo to chce zamlžit.

ČESKÁ POZICE: Politici nepojímají politické řemeslo jako službu, ale bohužel jako byznys.

NACHER: Politici nám čůrají na hlavu a už se nám ani nesnaží namlouvat, že prší, jak jsem někde trefně četl popis současné situace. Politikům vyčítám vyprázdněnost slov. Tak například spojení „přejímám odpovědnost“. To v jejich slovníku znamená „nebudu dělat nic“. Nebo „nezametat věci pod koberec“ znamená, že se na to vykašleme. Pod tím kobercem by toho byl takový nános…
Nebo třeba „padni, komu padni“. Výsledkem je, že nikdo a nikomu nepadne. Politici úplně vyprázdnili slova, což z dlouhodobé perspektivy považuji za nebezpečný jev. Protože když pak někdo bude mínit něco vážně, málokdo mu uvěří. Bohužel. Tato generace politiků slovíčkaří a dělá z lidí hlupáky. Vezměte si třeba školné – u lidí by to neprošlo, tak vymysleli zápisné. Kočkopes jako vyšitý.

ČESKÁ POZICE: Má Nečasova vláda morální právo chtít po lidech, aby skousli utahování opasků? Nemělo nejdříve přijít zalátání děr státního cedníku?

NACHER: Jasné. Mám pocit, že se někteří politici řídí heslem „Co bylo nakradeno, musí být ušetřeno a vybráno – na zvýšených daních“. Jsem proti nesmyslným škrtům, a zároveň jsem zcela jednoznačně proti zvyšování daní. Nebo penzijní reforma a její druhý pilíř. Když to člověk kritizuje, oni řeknou, že nechce penzijní reformu. Jenomže já ji chci, ale chci takovou, která bude mít logiku. Takovou, kde se lidem vysvětlí, co je to průběžný systém a co je to individuální spoření. Nechci reformu, kde se stanu na 30 let vazalem, nemohu z toho systému odejít, peníze si po dosažení důchodového věku nemohu vybrat najednou a navíc nemám jisté zhodnocení. Ekonomicky to prostě nedává logiku.

.

© ILUSTRAV oblasti médií a marketingu se Patrik Nacher pohybuje 16 let. -

ČESKÁ POZICE: Je to ale vláda rozpočtové odpovědnosti! Podívejte se na to látání děr, které napáchaly nezodpovědné minulé vlády…

NACHER: Látání děr? Máme zbytečné úřady, zbytečná výběrová řízení na věci, které nepotřebujeme, zbytečné a předražené veřejné zakázky. Uvedu další příklad – na co my potřebujeme gripeny za 20 miliard? Vždyť v tom nadzvukovém letadle „zařadíte dvojku“ a jste nad Slovenskem. Ať máme třeba prvotřídní specializovanou další jednotku, kromě chemiků. Takto by se mohlo pokračovat v každém resortu.

ČESKÁ POZICE: Máte přísný metr. Kritici způsobu a provádění veřejných zakázek říkají, že kdyby byly alespoň částečně prováděny fair a podle pravidel, mohli bychom ušetřit ročně až několik desítek miliard.

Na co my potřebujeme gripeny za 20 miliard? Vždyť v tom nadzvukovém letadle zařadíte dvojku a jste nad Slovenskem.NACHER: Na předražených zakázkách by to mohlo být zhruba sto miliard korun. K tomu šedá ekonomika a nevýběr daní – můj odhad je dalších 50, možná sto miliard. Ale jde i o principiální věci s nepřímým ekonomickým efektem – stát by se ke mně měl chovat tak, jak chce, abych se k němu choval já. Když mám na zaplacení DPH osm dní, proč má stát na „vratku“ 30 dní? A o morálním hazardu s občany, kteří pak přirozeně a logicky nechtějí platit daně a necítí určitou sounáležitost se společností ani nemluvě. Vrcholem pak je Roman Janoušek, který opilý za volantem přizabije ženu. Nemusí na záchytku, nevezmou mu řidičák. No pardon… Výsledkem je, že lidé se pohybují v pocitu nespravedlnosti. I to je pak příčina, proč vzniká i ta drobná šedá ekonomika, kde se daně nepřiznávají.

Dalším problémem jsou peníze, které se točí okolo Evropské unie. Bylo by dobré udělat nějakou analýzu, kolik do Evropy posíláme, a kolik dostáváme, tedy kolik skutečně čerpáme, abych byl přesný. Jaké máme vlastně náklady na byrokratická nařízení z Bruselu. No a samozřejmě k tomu připočtěme, jak šlendriánsky k evropským dotacím přistupujeme. Kauza Rath budiž toho příkladem. Kdyby se ve všech těchto oblastech zapracovalo, nemuseli bychom tolik škrtat – například by se nemuselo brát těch pár stovek zdravotně postiženým na dopravu. Nemá přece smysl komplikovat vyplácení sociálních dávek, abych ušetřil několik set milionů, když se pak zjistí, že implementace nového IT systému stála miliardy.

.

DRUHOU POLOVINU ROZHOVORU NALEZNETE ZDE