Slavíme vznik Československé republiky. Buďme hrdí na naše předky

Vznik Československé republiky je spojen s úžasným sepjetím občanů naší země, kteří spojili síly aby mohl vzniknout samostatný stát. K tomuto sepětí nepochybně přispěly i hrůzy první světové války za jejíž rozpoutání lidé právem vinili umírající Rakousko - Uhersko a Německo. Nový stát tak měl být mimo jiného i zárukou, že se hrůzy války už opakovat nebudou. To se však bohužel nesplnilo.

Do vedení státu se zapojili ihned skutečné elity tehdejšího politického, společenského a ekonomického života. Jednalo se o tehdy již velmi dobře známé osobnosti, které již měli ve svém životě něco za sebou. Připomenout můžeme Masaryka, Beneše, Švehlu, Rašína, Kramáře a další. Stát tak byl veden odpovědnými lidmi a měl v počátcích skutečně velký tah na branku. Zákony a opatření se připravovala velmi rychle a měla svou logiku a to i v oblasti ekonomické.

Stát tak dokázal během několika týdnů zabránit vývozu posledních zásob tuzemského obilí a potravin, které hrozili hladem pro naše občany. Dokázal zabránit přílivu inflační měny z Rakouska a Maďarska.  Za tím účelem došlo k efektivní operaci, kterou se nebál stát okopírovat ani o desítky let později v době rozpadu Československa v roce 1993. Jednalo se o okolkování dosavadní měny, čímž došlo k oddělení měny celého bývalého Rakouska - Uherska a nového státu. Byla přijata velmi pokroková a demokratická ústava, která našla inspiraci v ústavách Francie či USA. Vznikly první bezpečnostní síly v podobě legií, přeměna četnictva, postupné vyzbrojování. Stát podporoval široce podnikání a zdůrazněme podnikání domácích podnikatelů a živnostníků, což řídila především nejsilnější ekonomická instituce té doby Živnostenská banka. Ačkoliv byl režim nového státu spíše liberální demokracií, zastávala naše politika v oblasti ekonomiky z počátku spíše ochranářské tendence. Mnoho oblastí naší ekonomiky bylo chráněno celními sazbami a v mnoha oborech podnikání mohly dokonce podnikat pouze společnosti sídlící přímo v našem státě.

Nový stát dokázal být i přes mnohá úskalí a nedostatky demokratickým státem a naučil své občany také demokraticky myslet. Demokracie byla pro lidi něco normálního, na co si jednoduše zvykli. Záleželo i na politickém zaměření a sociální situaci lidí. Zejména po nástupu velké hospodářské krize došlo ke skutečnému sociálnímu napětí a zbídačení statisíců nezaměstnaných. Na tom však nebyla naše země jinak, než okolní více či méně postižené státy. Demokratický duch však přesto ve státě žil a to až do vzniku protektorátu.

První Československá republika, jak se jí tradičně říká, je období našich dějin, na něž můžeme být právem hrdí a to i přes všechny nedostatky  a problémy, které naše společnost v tomto období měla a které byly dány velmi často také zvenčí, v čemž se však naše současná situace ničím neliší.