VI. díl - Islámské bankovnictví – a jeho vztah k úroku a lichvě

Úrok je u nás standardní a normální věcí

Úrok je v našem prostředí standardní a uznávanou veličinou, kterou rozumíme úplatu za půjčení peněz. Úrok tak nebereme jako něco mimořádného či nemravného. Ten kdo nám poskytuje své finanční prostředky, tedy nejčastěji banka, má za toto poskytnutí peněz nárok na přiměřenou odměnu. Pokud by tato odměna byla naopak zjevně nepřiměřená, jednalo by se již o lichvu. Lichva již není ani u nás akceptována a jedná se dokonce o trestný čin.

Naopak v islámských zemích úrok akceptován není. Úrok je v rozporu s islámskou tradicí, náboženstvím i právem. To se týká i islámských bank. Islámské banky poskytují tzv. bezúročné půjčky - Qard hasan, tedy možnost využít bezúročné půjčky v případě financování výrobně-hospodářských aktivit pro méně majetné a chudé v oblasti obchodu, výroby a zemědělství. Půjčka tedy není vnímána jako finanční produkt poskytovaný za účelem zisku, ale jako prostředek pro financování aktivit chudších či slabších členů společnosti, nebo pro rozvoj společenských statků jako takových.
Banky v islámských zemích přitom fungují i bez uplatňování úroků a samozřejmě vykazují zisk. Jak je to možné?

Islámské banky přebírají odpovědnost za úspěch financovaného projektu

Islámské banky neposkytují své finanční prostředky za účelem samotné půjčky, ale podílejí se přímo na konkrétním projektu. Přebírají totiž částečně vlastnická či spoluvlastnická práva k projektu a přebírají tak přímou odpovědnost za jeho úspěch. To je zásadní rozdíl proti přístupu bank v jiných zemí, kterým v podstatě na úspěchu projektu jako takovém nezáleží. Bankám jde v podstatě o návratnost půjčky a zajištění zisku z půjčky v podobě úroků či poplatků.

Korán zcela zakazuje ribá, což je nejen lichva, úrok, ale i nerovná směna či koupě s odloženou splatností (opakem je almužna – zakát); těm, co provozují ribá věští Korán skutečně pekelný osud (Muhammad: „Bůh vám zakázal ribá, a proto všechny závazky z ní jsou zrušeny. Co vám patří, je jistina.“).

Islámské finanční právo rozlišuje dokonce plných 73 druhů chování, které můžeme označit za ribá. Peníze by vždy měly být pouze prostředkem směny a měly by umožnit definovat hodnotu určité věci, avšak jako takovým by jim neměla být dána žádná vlastní hodnota. Z toho vyplývá i to, že samotné peníze, jelikož nejsou zdrojem ale pouze nástrojem, nemohou generovat zdroje a zisk plynoucí výhradně z jejich samotné existence, není přípustný.

Vzhledem k zákazu ribá a nemožnosti získat peníze z operací s nimi, musí se islámské banky např. při půjčování peněz stát sami věřiteli toho, co financují, tedy získat nejen finanční, ale např. i vlastnický zájem na tom, co je financováno a tím také nést riziko spojené s celou operací. Tento osobnější zájem půjčujícího na operaci má vést k zodpovědnějšímu zacházení s penězi, má zabraňovat nezodpovědnému konání věřitele, stejně jako zneužívání bídy nebo stavu nouze u ostatních.

I. díl seriálu o islámském bankovnictví najdete ZDE!

II. díl seriálu o islámském bankovnictví najdete ZDE!

III. díl seriálu o islámském bankovnictví najdete ZDE!

IV. díl seriálu o islámském bankovnictví najdete ZDE!

V. díl seriálu o islámském bankovnictví najdete ZDE!