Exekuce, příliš mladý jednatel, nulová historie? Když se zájemce o dluhopisy nebojí zeptat, nepodložené obavy často rozpráší


01. 07. 2019  00:10          komentáře (0)

Zhruba dvě pětiny Čechů investují, v rámci Evropy jde o podprůměrné číslo. Průzkumy ukazují, že by mnozí rádi s volnými penězi nakládali lépe. Ke konzervativnímu přístupu k financím sahají vinou nízké informovanosti a také kvůli nepodloženým obavám. Platí to i pro trh s korporátními dluhopisy. „Například když se potenciální investor dozví, že emitent má exekuci, leckdy ho to odradí. Důležité ovšem je vědět, jak k ní emitent přišel – dnes to může být i pouhá schválnost konkurenta. Je potřeba se ptát a chtít znát detaily,“ uvedl Jiří Helich z inzertního portálu ceskedluhopisy.cz

Exekuce, příliš mladý jednatel, nulová historie? Když se zájemce o dluhopisy nebojí zeptat, nepodložené obavy často rozpráší




Češi při úvahách o investicích často operují s nedostatkem faktů a zároveň s nimi neumějí naložit. Částečně za to může – v porovnání s jinými evropskými národy – nižší finanční gramotnost. V kombinaci s chybějícími informacemi vede ke zkratkovitému uvažování,“ vnímá Jiří Helich. „Mnohdy poté dochází k situaci, kdy je informace vytržena z kontextu, který třeba není dotyčnému vůbec znám. Dochází pak zbytečně k panice a ukvapeným, mylným či příliš příkrým závěrům,“ dodal.

Racionální postup zájemce o jakoukoliv investici by měl být přesně opačný, zásadní je se ptát, sbírat informace. Poté postačí trocha kritického myšlení a pospojování jednotlivých faktů do souvislostí, čímž se ukáže, zda jsou obavy oprávněné, nebo šlo o planý poplach. „Klíč je v komunikaci, ostatně se říká ,líná huba, holé neštěstí‘. V případě pochybností není nic jednoduššího než přímé kontaktování emitenta či vyhledání vhodného experta na danou problematiku. Cestou do pekel, nejen při investování, je víra v internetové diskuse, které bývají plné nesmyslů a pokřivených polopravd,“ přemítá Jiří Helich.

K uváženému postupu však čeští zájemci o korporátní dluhopisy teprve dospívají. Místo toho se často zbytečně vylekají. Třeba ve chvíli, kdy zjistí, že firma, která vydala emisi dluhopisů, nemá dlouhou historii. Obava z nulové historie firmy je pochopitelná, nicméně je si nutné uvědomit, že si velmi snadno pořídíte cizí společnost s dvacetiletou tradicí a nemusíte v oboru umět vůbec nic. Primární je zkušenost jednatelů s oborem, jejich know-how. Mohou mít čerstvě založenou společnost a zároveň v daném odvětví už třicet let podnikat a mít výborné výsledky. A právě dosavadní výsledky jsou zásadním kritériem. Na ty je ideální se ptát,“ přiblížil Jiří Helich.

Podobně lze rozklíčovat každý údaj, třeba exekuci. „Na první pohled rozhodně nepůsobí dobře, když má emitent exekuci. A každý racionálně uvažující člověk jistě velmi zpozorní. Nicméně i exekuce nemusí znamenat, že je projekt v nepořádku. Důležité je ovšem vědět, jak se emitent do takové situace dostal. Může jít například o naprostou hloupost typu zapomenutá nezaplacená pokuta za MHD, o níž se už nikdy nedozvíte kvůli přestěhování. Jindy jde například o konkurenční boj. Stačí faktura, která je den po splatnosti, snaha firmu poškodit a exekuce je na světě. Pokud jde o takové případy, není důvod je považovat za negativum. Pokaždé je ale nezbytné žádat uspokojivé vysvětlení,“ podotkl Jiří Helich.

Další překážkou, která potenciální investory často odradí od pořízení dluhopisů, jsou mylné, leckdy hluboko zakořeněné představy. Svědčí o tom i jeden z jejich nejčastějších dotazů, které se týkají emitentů a jejich firem. Jde o výši základního kapitálu, přičemž mnozí z nich berou tento aspekt jako bernou minci a přikládají mu velkou důležitost.

„Zaprvé je potřeba zdůraznit, že je jedině pozitivní, když se lidé ptají. Ale například v případě základního kapitálu jde o zcela bezvýznamný údaj. Je to číslo, které znamená jen to, kolik peněz někdo vložil při zakládání společnosti na účet a poté je zase vybral. Je zanesené v účetnictví, ale nemá žádnou relevanci, pokud chcete vědět, jak si firma vede,“ vysvětlil Jiří Helich. „Historicky býval základní kapitál stanoven na 200 tisíc korun a možná i proto je to také jediný údaj, který u lidí nevzbuzuje pochyby. Je to jen psychologická hranice. Někdo se nad tím pousměje, ale je to tak,“ dodal marketingový šéf ceskedluhopisy.cz.

Češi také ve velké míře nedůvěřují firmám s mladými jednateli. Mnohdy je přitom odůvodnění, proč v čele společnosti je klidně dvacetiletý člověk, prosté a pochopitelné. „Ukázkovým příkladem je rodinný byznys. Vybudujete firmu a poté ji chcete předat potomkům, otec dceři a podobně. Stačí se podívat na největší českou zbrojovku Czechoslovak Group, již vede sedmadvacetiletý Michal Strnad. Proč? Je přece synem Jaroslava Strnada, který mu už své zbrojařské impérium předal,“ přiblížil Jiří Helich. „Obecně přitom není věk rozhodující, cenná a hodnotná je reálná zkušenost z oboru.“ 

V neposlední řadě je zájemcům o dluhopisy podezřelá absence výročních zpráv na justice.cz. Jde o neoddiskutovatelnou zákonnou povinnost každé firmy. Na druhou stranu jsou ovšem odvětví, ve kterých je zveřejnění těchto materiálů naprostým odkrytím karet před konkurencí. V takovém případě je praktické se spojit s jednateli a o zprávy požádat. Problém vzniká ve chvíli, kdy emitent dluhopisů nekomunikuje,“ uzavřel šéf marketingu ceskedluhopisy.cz Jiří Helich. 



Exekuce, příliš mladý jednatel, nulová historie? Když se zájemce o dluhopisy nebojí zeptat, nepodložené obavy často rozpráší

Diskutovat (0)