Finanční arbitr vydal další rozhodnutí ve sporu o poplatek

Proti nálezu finančního arbitra může kterákoli strana sporu podat odůvodněné námitky, o kterých znovu rozhoduje finanční arbitr v námitkovém řízení. Pokud není strana sporu s výsledkem řízení o námitkách spokojena, může rozhodnutí finančního arbitra napadnout žalobou u soudu. Soud žalobu zamítne nebo svým rozhodnutím nahradí rozhodnutí finančního arbitra.

Protože řízení nebylo dosud pravomocně skončeno, nebude finanční arbitr uveřejňovat žádné informace o kterékoli straně sporu.

Finanční arbitr v řízení postupoval tak, aby zjistil skutečný stav věci v souladu se zákonem o finančním arbitrovi a zvláštními právními předpisy. Finanční arbitr vážil veškerá tvrzení a vyjádření účastníků řízení a pečlivě zkoumal důkazní prostředky předložené stranami sporu. Aby finanční arbitr dostál své povinnosti rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nestranně, spravedlivě a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem o finančním arbitrovi a zvláštními právními předpisy, musel finanční arbitr v průběhu řízení opakovaně navrhovatele i instituci vyzývat k vyjádření a předložení podkladů.

Na základě podkladů, které finanční arbitr v řízení shromáždil a jimiž byly zejména úvěrová smlouva, obchodní podmínky, sazebník, výpisy z účtů, vyjádření stran sporu a další důkazní prostředky předložené stranami sporu (rozsudky českých i zahraničních soudů, stanoviska Soudního dvoru EU, znalecké posudky, výtahy z interních evidencí atd.), pak finanční arbitr posuzoval platnost smluvního ujednání o poplatku za vedení úvěrového účtu / správu úvěru. Přitom finanční arbitr postupoval podle relevantní právní úpravy, kterou v dané věci představuje zejména obchodní a občanský zákoník a zákon o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Finanční arbitr vycházel i z relevantní konstantní judikatury tuzemských obecných soudů nebo Ústavního soudu.

V tomto případě finanční arbitr neshledal důvody pro vyslovení neplatnosti ujednání o poplatku za vedení úvěrového účtu / správu úvěru, a to z žádných navrhovatelem tvrzených ani jiných důvodů. Poplatek za vedení úvěrového účtu / správu úvěru byl stranami sporu podle názoru finančního arbitra sjednán platně, instituce se tak bezdůvodně neobohatila na úkor navrhovatele a není povinna poplatek navrhovateli vrátit. Finanční arbitr při posuzování platnosti smluvního ujednání o poplatku za vedení úvěrového účtu / správu úvěru zkoumal, zda je příslušné ujednání úvěrové smlouvy srozumitelné a určité, zda se nepříčí zákonu či dobrým mravům a zda splňuje veškeré požadavky kladené na smluvní ujednání ve spotřebitelských smlouvách.

Finanční arbitr v nálezu mimo jiné konstatuje: „…Finanční arbitr … s cílem podrobit zkoumání typické reakce a vnímání spotřebitelů v postavení úvěrových dlužníků ve svých úvahách vycházel z představy průměrného spotřebitele definovaného na úrovni práva Evropské unie s přihlédnutím k sociálním, kulturním a jazykovým podmínkám panujícím na území České republiky. Podle názoru finančního arbitra průměrný spotřebitel v pozici úvěrového dlužníka aktivně řídí svou finanční situaci, má zájem svůj dluh uhradit vždy řádně a včas, a chce předcházet případným sankcím… průměrný spotřebitel v rámci [vedení úvěrového účtu / správy úvěru] zpravidla očekává, že úvěrový věřitel se bude o úvěrový vztah starat a bude o něj pečovat tak, že po dlužníkovi nebude požadovat [rozuměj nad rámec poplatku za vedení úvěrového účtu / správu úvěru] vynaložení nepřiměřeného úsilí nebo dalších nákladů v průběhu úvěrového vztahu, a současně tak, aby úvěrový dlužník měl k dispozici dostatek informací pro řádné plnění svého dluhu a aby v průběhu úvěrového vztahu nedocházelo k nenadálým situacím, které by byly ke škodě dlužníka, a že vyjde dlužníkovi v případě, že nenadálá situace přece jen nastane, při jejím řešení vstříc…“

Finanční arbitr vycházeje z výše uvedené premisy dospěl k závěru, že smluvní ujednání o poplatku je v posuzovaném případě též určité, neboť instituce byla připravena poskytovat a navrhovateli též skutečně poskytovala služby (např. průběžné informování o stavu úvěrového vztahu včetně zasílání pravidelných výpisů z úvěrového účtu, včasné a samostatně nezpoplatněné upozornění na prodlení se splátkou úvěru), které odpovídají představě průměrného spotřebitele o službách čerpaných jako protihodnota poplatku za vedení úvěrového účtu / správu úvěru. Finanční arbitr se v řízení musel vypořádat též s tvrzením navrhovatele, že smluvní ujednání o poplatku za vedení úvěrového účtu / správu úvěru představuje nepřípustné smluvní ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle ustanovení § 55 a 56 občanského zákoníku. „…Jelikož v řízení bylo zjištěno, že závazkem Instituce ze Smlouvy o úvěru bylo nejen poskytnutí Úvěru, ale též poskytování dalších služeb s Úvěrem souvisejících, považuje finanční arbitr tento složený závazek za předmět plnění Smlouvy o úvěru. Stejně tak nahlíží finanční arbitr na úrok jako sjednanou cenu Úvěru a na [poplatek] jako cenu plnění za další služby poskytované v souvislosti s Úvěrem. Finanční arbitr proto musí konstatovat, že není oprávněn posuzovat přiměřenost těchto smluvních ujednání s poukazem na ustanovení § 56 odstavec 2 občanského zákoníku. Finanční arbitr ve svých úvahách ohledně ustanovení § 56 odst. 2 občanského zákoníku zohlednil též cíl, účel a vlastní text Směrnice, avšak ani eurokonformním výkladem příslušného ustanovení § 56 občanského zákoníku finanční arbitr nedospěl k jinému než výše uvedenému závěru…“

Protože finanční arbitr v konkrétním případě zjistil, že instituce za poplatek za vedení úvěrového účtu / správu úvěru fakticky poskytuje navrhovateli konkrétní služby, smluvní ujednání o poplatku tak není v rozporu s dobrými mravy z důvodu neexistence protiplnění. Stejně tak cena za tyto služby vzhledem k současným cenám hovorného, poštovného a služeb informačních technologií, tedy služeb, které jsou s vedením úvěrového účtu / správou úvěru nutně spojeny, není v rozporu s dobrými mravy.

Jak již finanční arbitr dříve avizoval, bude v každém dalším sporu o poplatek za vedení úvěrového účtu/správu úvěru postupovat tak, aby zjistil skutečný stav věci s ohledem na konkrétní okolnosti toho kterého případu, shromáždil veškeré relevantní podklady, vypořádal se se všemi tvrzeními a námitkami účastníků řízení a pečlivě prozkoumal veškeré důkazní prostředky, zejména pak relevantní smluvní ujednání týkající se poplatku za vedení úvěrového účtu/správu úvěru.