GREEN PAPER aneb transfery z českých bank do zahraničí, 4. díl

.

PRVNÍ DÍL ZDE

.

DRUHÝ DÍL ZDE

.

TŘETÍ DÍL ZDE

.

Shrnutí (2. část)

Z této celkové sumy dividend připadalo na akcionáře České spořitelny, a.s. celkem 24,624 mld. Kč, na akcionáře Komerční banky, a.s. 22,606 mld. Kč, na akcionáře ČSOB, a.s. 45,430 Kč a na akcionáře UniCredit Bank Czech Republic, a.s. 9,450 mld. Kč.

Obrázek 2. Podíl sledovaných bank na odlivu dividend, vyplacených jejich akcionářům (v %)

Pramen: údaje z tab. č .1.

Akciový kapitál ČSOB, a.s., a UniCredit Bank Czech Republic, a.s. je zcela v rukou zahraničních vlastníků.  Kč. U České spořitelny, a.s. bylo téměř 99% akciového kapitálu v rukou zahraničních vlastníků. U Komerční banky, a.s. zahraniční akcionáři vlastnili cca tři čtvrtiny akcií. Posuzujeme-li předpokládaný transfer dividend z těchto bank za dané období do zahraničí, máme za to, že k němu pravděpodobně došlo v plné výši, tj. v celkové částce 54,880 mld. Teoreticky mohou zahraniční akcionáři transferovat své dividendy v okamžiku, kdy jim valná hromada na ně přiznala nárok. Prakticky to ovšem technicky bude možné s určitým zpožděním, jehož délku nelze přesněji odhadnout.

Dividendy zahraničních akcionářů bank obvykle nevcházejí do ekonomického koloběhu hostitelské země. Jde o odliv finančních prostředků z hostitelské země, který se v platební bilanci projeví jako minus. Z tohoto úhlu pohledu je to pro hostitelskou zemi možno pokládat za určitou ztrátu - jako ztrátu příležitosti udržet dividendy v zemi jako možný investiční zdroj.

Hrozí nebezpečí odlivu finančních aktiv zahraničních bank z ČR v jiných formách, než je transfer dividend?

Teoreticky existuje řada možností, z nichž lze na prvním místě uvést poskytování úvěrů mateřské společnosti/bance/členům finanční skupiny/složkám konglomerátu. V současných podmínkách (tj. v situaci, kdy není zavedena společná měna EU) má centrální banka možnost tyto transfery kontrolovat.

Mezi jiné možnosti patří např. využívání služeb jiných společností (outsourcing). Z výročních zpráv sledovaných bank vyplývá, že tato praxe je běžně uplatňována. Důležitým poznatkem je rovněž to, že outsourcing se týká (a) obslužných firem, které nejsou prvky struktury jednotlivých bank nebo jejich finančních skupin, (b) obslužných firem, které jsou součástí finanční skupiny dané banky, a (c) obslužných firem, které jsou dceřinými společnosti mateřské zahraniční banky, resp. její bankovní skupiny nebo které jsou jimi ovládány. Otázka, do jaké míry unikají finanční aktiva touto možnou cestou transferu je – opět především pro nepřístupnost údajů – značně komplikovaná. Z hlediska dílčích údajů o využívání vybraných služeb jiných společností jednotlivými sledovanými bankami, které lze nalézt v jejich výročních zprávách, lze zformulovat dílčí hypotézu, že co do finančního objemu tato forma „transferu“ nemusí být příliš významnou. Nutno však podotknout, že by řešení této otázky – pokud by byla možnost se jí podrobněji a dlouhodoběji zabývat – mohla přinést i některé překvapivé poznatky. Outsourcing, který je jedním z moderních trendů, má v sobě positivní prvek ve svém vlivu na zaměstnanost v hostitelské zemi; i kdyby vlivem outsourcingu určité finanční hodnoty z hostitelské země odcházely, pozitivní vliv na zaměstnanost lokální pracovní síly by mohl převážit nad „újmou“ tímto transferem způsobenou.

Způsob přeceňování pohledávek (podrozvahové položky) a dopad tohoto postupu na konsolidovanou bilanci mateřské banky/ finanční skupiny/ konglomerátu je další možností, kdy za určitých okolností může docházet ke skreslování údajů.

Z výročních zpráv sledovaných bank, sestavovaných podle dnešních značně komplikovaných metodických postupů, vyplývajících z úsilí čtyř sledovaných velkých zahraničních bank naplňovat požadavky a nároky dané jejich účastí na mnoha mezinárodních dohodách existujících v mezinárodní bankovní sféře, je jasně patrné, že jde o záležitost velmi dynamické povahy.