GREEN PAPER aneb transfery z českých bank do zahraničí, 7. díl

.

PRVNÍ DÍL ZDE

.

DRUHÝ DÍL ZDE

.

TŘETÍ DÍL ZDE

.

ČTVRTÝ DÍL ZDE

.

PÁTÝ DÍL ZDE

.

ŠESTÝ DÍL ZDE

.

Pokud jde o UniCredit Bank, nebyl nalezen údaj o tom, že by od italského státu získala finanční podporu. Italský finanční sektor vzhledem ke konzervativní politice italských bank nebyl zpočátku významněji finanční krizí kolem roku 2008 zasažen. Zasáhla jej teprve krize dluhopisového trhu v roce 2011. Italská vláda i soukromý sektor dluží nejvíce francouzským bankám (BNP Paribas a Société Générale).

Obrázek 3. Zisky a ztráty sledovaných bank v letech 2006-2011.

Pramen: Výroční zprávy sledovaných bank

Údaje o vývoji zisků sledovaných bank, resp. bankovních skupin, nasvědčují tomu, že uvedené „mateřské“ banky pravděpodobně z České republiky – kromě repatriace dividend – nebyly nuceny odčerpávat finanční aktiva. Pokud se tak stalo legálními postupy (např. přes dceřiné společnosti mateřských bank, činné v České republice), zřejmě nemuselo jít o významnější částky. Tato domněnka však se neopírá o ověřitelná fakta. Ve prospěch tohoto názoru svědčí i skutečnost, že banky (např. Česká spořitelna, a.s.) ponechávaly na svých účtech nerozdělený zisk. Podle údajů z výroční zprávy České spořitelny za rok 2011 (str. 66 - Konsolidovaný výkaz o změnách ve vlastním kapitálu za rok končící 31. prosince 2011) činil nerozdělený zisk k 31.12.2010 52 114 mil. Kč a k 31. 12. 2011 plných 61 218 mil. Kč. Co se stane s tímto ziskem? Analogicky by bylo možno se otázat, jak  KBC rozhodne o ziscích ČSOB.

Činnost 4 sledovaných bank se během let světové finanční krize pro českou ekonomiku nestala vážnou hrozbou, neboť dobře přestály krizi. Postavení ČR mimo Eurozónu naši ekonomiku a finanční sféru do jisté míry chrání, a dokud nebude bankovní dohled centralizován v ECB (pokud k tomu v dohledné době vůbec dojde), může si ČR zachovávat svou určitou autonomii rozhodování, takže existuje názor, že střednědobě bude možno případným negativním vlivům v bankovní sféře ČR pravděpodobně úspěšně čelit.

Vzhledem k nepříliš příznivému výhledu vývoje bankovní sféry však je nejvyšší čas, připravit se na možné změny klimatu i v bankovní sféře ČR.

Existuje možnost důraznější regulace odlivu finančních hodnot z bankovního sektoru?

Jistěže existuje! Za prvé, světová finanční krize mj. vyvolala nutnost zdokonalit mechanismy kontroly mezinárodních kapitálových pohybů, a to jak v národním, tak i v mezinárodním měřítku. Za druhé, ČR se po vstupu do Evropské unie v r. 2004 ocitla v pozici státu, který musí otevírat svou ekonomiku včetně finanční soustavy subjektům sídlícím v ostatních členských státech EU (vzhledem k dlouhodobému integračnímu cíli v podobě úsilí o vytvoření společného trhu zboží, kapitálu a práce), který však současně rozvíjí ekonomické styky se subjekty sídlícími ve státech mimo Evropskou unii. Za třetí, specifické postavení České republiky je podmíněno i tím, že v ČR dosud nebyla zavedena společná měna EU, tj. EURO.

Uvedené skutečnosti se mj. promítají do regulace kapitálových pohybů tím, že při kontrole kapitálových transferů mezi ČR a členskými státy EU existují specifické modality: Česká národní banka o těchto transferech musí být informována a musí je bedlivě sledovat; k řešení praktických problémů vznikajících ve finanční sféře (např. problémy platebního styku, udělování licencí atd.) existuje mechanismus tzv. přeshraničních kolegií. Zásahy ČNB však jsou v podstatě omezeny na případy porušení pravidel platných ve finanční sféře ČR, které se týkají cenové stability a nově i finanční stability (tj. vztahující se k základním cílům činnosti ČNB), potažmo událostí ovlivňujících stabilitu české měny.

Česká republika je – kromě plnění všech svých povinnosti z členství v EU – zároveň vázána povinnostmi plynoucími z členství v dalších mezinárodních organizací a/nebo z mezinárodních dohod, které podepsala. Jde např. o Mezinárodní měnový fond, Basilejskou banku pro mezinárodní platby a řadu dalších organizací a institucí. V této oblasti již po několik let probíhají závažné změny, které souvisí s dohodou Basilej III. V procesu těchto změn je považováno za žádoucí dosáhnout vyrovnaného poměru mezi národní a mezinárodní regulací finanční sféry a zvýšení koordinace mezi národní a mezinárodní regulací a dohledem. Česká republika je v postavení, že jako malý stát v podstatě nemůže přímo ovlivnit řešení výše uvedených otázek, neměla by však zůstat mimo hlavní zájmový proud relativně vyspělých států, mezi které se řadí. Důsledkem těchto skutečností je mj. to, že postavení České republiky silně závisí na dodržování mezinárodních dohod, na aplikaci standardů vyplývajících z různých dohod a z udržování stability finančního sektoru, což se prozatím daří.

Z výše uvedených faktů lze vyvodit závěr, že pro Českou republiku není schůdnou cesta omezení kapitálových transferů, např. znesnadněním odlivu dividend; za nutnou cestu však je nutno považovat všestrannou snahu nedopouštět nelegální transfery nebo jiná pravidla, jimiž se řídí mezinárodní pohyb kapitálu.

ZÁVĚR DOKUMENTU GREEN PAPER PŘINESEME PŘÍŠTÍ TÝDEN.