Hospodářský růst se snižuje k úrovni potenciálu, nerovnováhy na trhu práce tlačí inflaci vzhůru

V minulém roce český HDP – přes pokles tempa růstu ze 4,5 % v roce 2017 – rostl o stále solidních 2,9 %. Ačkoli základním scénářem předvídaným ČBA pro roky 2019 a 2020 zůstává hladké přistání směrem k tempům růstu kolem úrovně hospodářského potenciálu, odhad ekonomického růstu již podruhé v řadě snižujeme, a to na 2,4 % v letošním roce a 2,3 % napřesrok. Co se odhadu růstové trajektorie týká, v diskusi analytiků se objevovaly jak názory argumentující možným posílením růstu HDP v příštím roce nad 2,6 %, tak opačné pohledy předpovídající pokles míry růstu pod úroveň 2 %. V diskusi se současně projevily i rozdílné pohledy na možné nastavení měnové politiky ČNB a její dopad do výkonnosti hospodářství.  

Odhadované postupné snižování stále solidního růstu soukromé spotřeby, kdy pro rok 2019 odhadujeme roční tempo 2,8 % a napřesrok pak 2,5 %, odpovídá předpokládanému mzdovému vývoji (viz dále). Nadále odhadujeme, že na snížení růstové dynamiky HDP se budou rovnoměrně podílet domácí faktory, ať už jde o soukromou nebo vládní spotřebu, či tempo růstu investic, které by mělo klesnout z loňských mimořádných cca 10 % na téměř třetinovou hodnotu letos, a ještě o něco níže v roce příštím. U čistých vývozů v obou prognózovaných letech očekáváme spíše mírně záporný příspěvek k růstu.

Zpomalování německé ekonomiky jako současná hlavní hrozba

Spolehlivost předpovědí vývoje české ekonomiky je významně ovlivněna prohlubující se nejistotou ohledně možné materializace řady vnějších rizik. To se projevilo i při debatě hlavních ekonomů bank v podobě sázek na protichůdné trendy. Nejvýznamnějším vnějším rizikem je bezesporu hrozba dalšího zpomalování německé ekonomiky a zejména německých exportů, kterými je do velké míry tažen růst i u nás. Odráží se v něm i očekávané zpomalování čínské ekonomiky, která je pro německé a tím zprostředkovaně i pro české firmy jedním z nejvýznamnějších exportních trhů. Navzdory původnímu předpokladu není návrat německého HDP na růstovou trajektorii jistý, objevuje se pesimismus ohledně toho, zda jde opravdu pouze o přechodnou záležitost.

Ani ostatní vnější rizika, včetně hrozby obchodních sporů a následného zvýšení cel na dovozy dopravních prostředků z EU do USA, se zatím nijak významně nesnižují. S obavami očekávaný odchod Velké Británie z EU – v původně oznámeném, a nakonec odloženém termínu – zatím nenastal. Otevřeny tak zůstávají všechny možnosti od tvrdého brexitu přes formu jakési celní unie až po setrvání Spojeného království v EU.

Domácí faktory nerovnováhy: nejnižší nezaměstnanost a růst mezd

Příznaky přehřátí českého hospodářství, tedy nejnižší nezaměstnanost mezi zeměmi EU, firmami deklarovaný nedostatek (už nejenom nekvalifikovaných či nízko kvalifikovaných) zaměstnanců a s nimi spojený růst mezd, se nijak nezmírňují. Loňský nominální růst mezd ve výši 8,1 % má podle našeho odhadu (tažen mj. i dynamikou mezd ve veřejném sektoru) zvolna zpomalovat na letošních 6 % a na necelých 5 % napřesrok. Dokonce ani analytici očekávající pomalejší růst ekonomiky v příštím roce neočekávají výraznější snížení růstu mezd, což naznačuje přetrvávání napětí na trhu práce i v roce 2020.

Extrémně nízká nezaměstnanost má i svá pozitiva, a to tlak na firemní investice do automatizace procesů a robotizace, které by v případě inovativních řešení a včasného zachycení nastupujících technologických a společenských trendů mohly podpořit posun české ekonomiky ze společnosti zemí se středním příjmem mezi ty vyspělejší.

Inflaci na hraně tolerančního pásma vystřídá postupné zvolnění

Spotřebitelská inflace už poněkolikáté centrální banku překvapila výší svého růstu a v březnu se dotkla horní hrany tolerančního pásma inflačního cíle. Nahoru ji táhne zejména silná domácí poptávka podporovaná růstem mezd, z hlediska spotřebního koše jsou to hlavně ceny v položce bydlení (energie a nájmy). Navíc proti očekáváním ČNB inflační vývoj nebrzdí kurz koruny, ale naopak mírně podporuje, protože koruna je meziročně slabší k euru i k dolaru. Protisměrně působící růst produktivity zatím výše uvedené vlivy nepřevažuje. Nicméně letos v druhé polovině roku očekáváme postupné zvolnění inflace. Průměrná inflace by letos měla dosáhnout 2,5 %, v příštím roce zpomalit mírně pod úroveň inflačního cíle. Ceny bydlení po oba roky však pravděpodobně udrží významný vliv, rovněž tak nepříznivé počasí na jaře letošního roku představuje riziko déle trvajícího růstu cen potravin.

Růst úvěrů bude zpomalovat

Pokud jde o celkový vývoj objemu bankovních úvěrů, s prognózou je kompatibilní predikce mírného zpomalení jejich růstu jak v roce 2019, tak 2020, a to o cca dva procentní body oproti roku 2018. Překvapením není odhad obdobného zpomalení růstu úvěrů domácnostem zapříčiněný především kombinací (vzhledem k přitvrzující regulaci) nižší dostupnosti hypoték a vhodných nemovitostí. Úvěrová emise vůči nefinančním podnikům podle našeho odhadu zpomalí vzhledem k pomalejšímu růstu investiční aktivity, nicméně ne o tolik, jako u domácností.

Příznivý vývoj veřejných financí ohrožen demografickým vývojem

Ačkoli v oblasti veřejných financí mezi lety 2019 a 2020 očekáváme překlopení do mírného schodku, veřejný dluh by měl podle našeho odhadu v závěru roku 2020 klesnout na úroveň kolem 31 %. Přes tento krátko – až střednědobě příznivý vývoj veřejných financí však nadále vzrůstají rizika pro jejich dlouhodobou udržitelnost, a to zejména v důsledku demografického vývoje, který zvyšuje potřebu penzijní reformy.

Pokud by MPSV prosadilo návrhy na navyšování sociálních dávek, důchodů a zejména razantního zvýšení minimální mzdy, je možné, že by toto vedlo k dalšímu kolu „mzdových závodů“ mezi veřejným a soukromým sektorem. Vyšší růst mezd ve veřejném i soukromém sektoru pak může mít dopady jak do nákladů firem, a tím i do budoucí nezaměstnanosti, tak do dalšího navyšování už tak vysokého podílu mandatorních výdajů na veřejných výdajích celkem.

Přechod z anticyklického do neutrálního módu sice odpovídá fázi cyklu, zužující se prostor na výdajové straně státního rozpočtu však dále omezuje manévrovací schopnost fiskální politiky. Většinu zátěže anticyklické hospodářské politiky by v případě, že by vláda nepřipustila větší fiskální deficity během výraznějšího zpomalení české ekonomiky, musela nést měnová politika.