Hyde park - osobní bankroty mají být zjednodušeny. Věřitelé jsou v šoku

Osobní bankroty, tak jak je dnes známe, fungují už od roku 2008. Od té doby prošlo tímto způsobem očištění od dluhů desetitisíce dlužníků. Platí, že pokud dlužník splatí alespoň 30 procent svých dluhů a pět let vydrží vyžít pouze s nezabavitelným minimem, přičemž zbytečně vydělané částky odvádí na splácení dluhů, po pěti letech se stává bezdlužným, a zbytek závazků je mu odpuštěno. Ministr Pelikán nyní přišel s návrhem změkčit podmínky pro vstup do osobního bankrotu. Zejména chce, aby se zrušil limit 30 procent závazků, které musí dlužník během pěti let splatit. Pak by měl možnost vstoupit do osobního bankrotu v podstatě kterýkoliv dlužník.

Komentář JagubaStojka:

Jsem věřitel a jsem upřímně zděšen z toho, co tu vládní špička navrhuje za nesmysly. Zrušit se má omezení, podle kterého by měl dlužník v insolvenci zaplatit alespoň 30 % svých dluhů. To je na pováženou. Prý je třeba zpřístupnit možnost insolvence širšímu počtu dlužníků. To je úžasný. Dlužníci si napůjčují. Udělají dluhy, to znamená, že peníze vezmou někomu, kdo si je tvrdě vydělal, ty peníze prošustrují a já jim mám ještě dělat jako věřitel stafáž při oddlužování? No si dělají srandu. Zatímco teď mi měl dlužník v rámci insolvence zaplatit alespoň těch 30 %, což i tak je zoufale málo, tak nově by neměl žádnou hranici jo. Stačilo by, aby mi zaplatil za pět let třeba 10 % dluhu a měl bych být rád. Hlavně aby se pak už dlužník cítil svobodný a bezdlužný, když na to někdo doplatil a zaplatil to v podstatě za něj. Když nás stát do takových věcí tlačí, tak proč za toho dlužníka ty dluhy nezaplatí? Proč to má nést ze svého někdo, kdo mu v dobré víře půjčil a stát jeho půjčku v rámci současných pravidel pořádně neochránil? Co je to za právo, když nejsem schopný z dlužníka vymoci ani nějakou mizernou částku a donutit ho ke splacení celého dluhu. 

Reakce našeho serveru:

Dobrý den, souhlasíme s hodnocením, že už tak poměrně benevolentní pravidla pro osobní bankroty by se měly ještě změkčovat. Je třeba, aby i dlužníci pocítili odpovědnost za své dluhy a ztrátu nenesli jen věřitelé, kteří porušení povinností dlužníka řádně splácet dluhy nezavinili. Je třeba najít určitou rovnováhu mezi právy věřitelů a nadějí dlužníků, že mají možnost své pochybení jednou za život napravit a svých dluhů se zbavit. Tato příležitost však nemůže být bezmezná a neohraničená. Jakékoliv změkčení podmínek by totiž vedlo s největší pravděpodobností ke zneužití tohoto institutu. Je třeba si uvědomit, že i dlužník může jednat vypočítavě. Za vysoké dluhy si pořídí majetek, který napíše na přítelkyni či příbuzné, nebo si prostě peníze uschová, věřitelům je nevrátí a pak se během pěti let, kdy si bude žít velmi dobře a to i z peněz, které dlužník v podstatě sebral, přečká oddlužení a dluhů se zbaví. Toto skutečně není úplně dobrý příklad spravedlnosti a bohužel tak také mnoho dlužníků v rámci osobního bankrotu funguje.

DALŠÍ ZAJÍMAVÉ KOMENTÁŘE A REAKCE NAŠEHO SERVERU NA AKTUÁLNÍ TÉMATA NALEZNETE ZDE!