Hyde park:
Soukolí spravedlnosti semele i nevinné


30. 01. 2018  00:27     Miroslav Zeman     komentáře (0)

ÚTERNÍ SERIÁL - HYDE PARK: Odvolací soud zprostil obžaloby Alenu Vitáskovou, bývalou předsedkyni Energetického regulačního úřadu s tím, že se skutek nestal. Soud první instance přitom této dámě vyměřil 8,5 roku vězení.




Jen ten, kdo to nezažil, včetně státního zástupce, si dokáže představit jaké to je, když vám hrozí jakýkoliv trest vězení. Je přitom často sporné, zda jste něco udělali i dle svého svědomí, nebo vinu obviněného někdo jen vyvozuje ze svého subjektivního pohledu a interpretací důkazů.

Státní zástupce i soud prvního stupně, včetně vyšetřovatelů zničili této ženě svým způsobem život. Neřeším zda je mi tato žena sympatická a vůbec k ní nějakou náklonnost necítím. Ale zničit život člověku jen na základě domněnek a subjektivního názoru či subjektivního zhodnocení důkazu, kdy je velice jednoduché obvinit všechny, a on už si bůh vybere, je zcela neodpovědný přístup. Je přitom nepodstatné, zda vám zničí život pachatel, který vás vyloupí, nebo vás zmrzačí, nebo vám vezme někoho blízkého, nebo obdobnou věc, avšak z moci úřední spáchá vyšetřovatel, nebo státní zástupce. 

Rozdíl pocitu nevinného člověka s tím, že mu hrozí kriminál a pocit oběti trestného činu jsou zcela identické. Spoléhat se na spravedlivé rozhodnutí soudu a být v klidu rozhodně nejde. Na to odpoví každý psycholog. Tento případ navíc ukazuje, že spravedlnost až tak přímočará není, a Alena Vitásková si musela projít peklem rozhodnutí soudu první instance, tedy lidí, kteří měli spravedlivě a zcela bezpochyb věc rozhodnout, než ji další soud po mnoha měsících osvobodil. Co asi člověk prožívá? Jak se cítí? Vezmou mi mé blízké na mnoho let, zničí mi život, který mám jen jeden a už nikdy ho žít nebudu jen proto, že si někdo vyložil důkazy tak, aby do toho padly všichni? Aby nikdo neunikl té velkorysé spravedlnosti, o níž rozhodovalo nekompetentně mnoho lidí, než věc skončila u toho posledního člověk - soudce odvolacího soudu, který o věci nakonec jako jediný a poslední rozhodl spravedlivě? 

A může vůbec člověk ve svém nitru a svědomí cítit, že je skutečně nevinen, když ho obvinila policie po důkladném vyšetřování, obviňuje ho státní zástupce, jako zástupce státu, které jsme občani, kterému platíme daně, který nás má chránit a pečovat o své občany. Nakonec vinu konstatuje i soud a pošle člověka zmítaného odsouzením celého veřejného mínění na 8 let do vězení. Je to hrozné. 

Těžko se pak také chápe, nadšení a krvelačnost mladých lidí, kteří si říkají Piráti a kteří by zavírali odsuzovali předem, jen ať se nepromešká ani den. Jsou to pohledy a názory lidí, kteří nemají životní zkušenost a nemají zkušenost Aleny Vitáskové. Člověk který takovou zkušeností projde, nemůže už nikdy jen tak bez studu říct, ať někdo někoho odsoudí, ať ho zavřou, nebo ať o věci rozhodne nezávislý soud. I nezávislý soud vás totiž může poslat do vězení za něco co se v tomto případě ani nestalo. 

Tito lidé si přitom zcela pletou výsledky vyšetřování, kde je bezesporu prokázána vina, například, kdy vás někdo okrade a za rohem ho chytí s vaší taškou, nebo někdo někoho zavraždí a v těle oběti se najdou vlasy pachatele a otisky jeho prstů na vraždícím nástroji. Ani zde není nikdy jistota, což ukázal případ Lukáše Nečesaného, který si ač nevinný několik měsíců musel odsedět. Co teprve důkazy, které pouze na něco odkazují, které údajně někam směřují, nebo tvoří uzavřený kruh. Důkazy, které si můžeme hodnotit tak jak se nám hodí, což je typický příklad Aleny Vitáskové. A když to jde, hodnotíme dokazy v neprospěch obviněných či žalovaných. Měli si dát pozor, neměli se do toho plést, nebo se mají rovnou přiznat. Mesiášský komplex a motivace ke zviditelnění bohužel hrají v současné době velmi negativní roli ve vyšetřování, nebo jednání orgánů činných v trestním řízení. Opatrnost a princip v pochybnostech ve prospěch, jako by se vytrácel. Raději obviníme nevinného, než bychom riskovali, že nepotrestáme někoho z pachatelů. Cílem je zde trest a v případě veřejně známých osob ponížení, kterého se dotává ještě před odsouzením. A to je špatně. Cílem nemá být trest, ale náprava člověka. Trest neznamená vždy nápravu člověka, ale naopak jeho likvidaci, ponížení, zničení a to nejen jeho, ale i lidí jemu blízkých. Uvědomují si to lidé, kteří ukazují prstem a obviňují a obžalovávají? I u těchto lidí by zcela jistě fungovala zkušenost Aleny Vitáskové, Věry Jourové či Lukaže Nečesaného a údajně i dalších až 80 procent regionálních politiků, kteří jsou zprošťováni obžaloby po vlně vyšetřování dotací, nakládání s veřejnými prostředky apod. Všichni tito lidé a tisíce dalších mají zničený, případně negativně poznamenaný život.

Těmto lidem, kteří byli zproštěni obžaloby, nebo jejich trestní stíhání bylo zastaveno, by se měl stát velmi velkoryse revanšovat. Narušený život a psychiku už někdy napravit nejde, ale stát by takto postiženým lidem měl bez dalšího vyplácet skutečně miliony korun a ne se soudit o statisíce. Zvažovat by se měla také odpovědnost těch, co stojí za nepodloženými obviněními a obžalobami. Není možné svévolně a nekvalifikovaně obviňovat, házet do jednoho pytle skutečné pachatele a osoby, které pachatelé zneužili nebo oklamali, protože tito lidé jsou velmi často nevinní. Bohužel jen byli na špatném místě ve špatné době a vyšetřovatel nemá potřebu toto rozlišovat. 

Nekvalifikované obvinění či obžaloba na nevinného člověka je z mého pohledu spáchání trestného činu ze strany státu na nevinném člověku, ať už tomu budeme říkat jakkoliv. Rozhodně se nemůže jednat o výkon spravedlnosti. 



Hyde park: Soukolí spravedlnosti semele i nevinné

Diskutovat (0)