Ideální banka 21. století je ta, která bude mít moc posunout společnost

Úvod

Všechny banky vidím jak jako sportovní sázkaře. Každý občan je pro ně pouhý „zápas“ s určitým kurzem. Někdo má ten kurz větší, u toho se banky bojí, protože je možné, že by prohrál. Nemá pro ně takovou hodnotu. Někdo má zase ten kurz nižší a je jisté, že o toho se banky velmi dobře a štědře starají. Je to ale dobře? Neměla by banka přestat představovat jen shluk čísel a odpovědí typu „Tak si plácneme“ nebo „Je nám líto, ale musíme vám vzít dům...“? Neměla by se stát něčím mnohem větším, než v současnosti představuje?

.

VŠECHNY PRÁCE NALEZNETE ZDE!

.

Můj pocit je totiž ten, že pokud má některá banka skutečně nabízet služby pro  21. století, měla by být přátelská nejen na billboardech a trapných teatrálních reklamních spotech. Měla by v sobě nést prvky sociální interakce tak dobře, aby v lidech vybudovala loajalitu. Ne však nucenou nějakými marketingovými žvásty a neustálému předhazování jakési předstírané lásky mezi bankou a lidmi nebo ustavičného oblbování zákazníků. Měla by přijít s čistým dobrem, které ale v dnešním světě něco stojí. Byl bych ale rád, kdyby si každá banka uvědomila, že peníze vybrané od lidí nejsou zadarmo a krom těch papírků by měly občanské společnosti dávat mnohem více, než dávají. V posledních desítkách let si lidstvo prošlo velkým utrpením a je třeba si přiznat, že banky v tom mnohdy nebyly zcela nevinně.

Image banky

Aby se banka stala něčím víc, než jen schránkou na peníze, musí ukázat něco, co jiní nedokážou. Musí vybočit z průměru. Lidé již (bohužel pro obchodníky) nejsou hloupí. Je zřejmé, že produkty napříč všemi bankami jsou veskrze stejné, zvlášť teď po expanzi bezpoplatkových bank a díky webovkám, které shlukují data a nabízejí porovnání, je dnes opravdu hodně jednoduché vybrat si něco lepšího.

Banka tedy musí přijít s něčím, co tu nebylo a je jisté, že manipulací s cenou svých produktů to nepůjde. Proto musí přinést něco navíc. Tím navíc je nepředstíraný zájem o lidi. Tím jsou skutky, které budou mít moc hýbat nejen se zákazníky, ale s celou společností. Banka má totiž to, co hromada společenských spolků nemá - přístup k penězům. Pokud by se banka 21. století oprostila od klasického modelu: „Dáme reklamu na knedlo-zelo do televize kde se bude budit iluze, že jsou všichni happy.“ a její velké marketingové středisko začalo myslet kreativně, pozitivně a ne se záměrem nutně a bezpodmínečně vydělat, bylo by to nastolení velmi netradiční cesty. Mám tím na mysli namísto reklam v TV nebo jednorázového nalepení značky kamkoliv, je možné zavést ozdravu celé společnosti, která to potřebuje. Pokud banka vytvoří opravdu komplexní produkt, který v 21. století lze vytvořit mnohem lépe, než kdy jindy, nebude potřebovat logo nebo líbivé spoty s prázdnými agresivními hesly. Lidé si ji najdou sami. Zatím ale banka pomáhá spíše těm, na které se dá vsadit. Přesně jako sázkaři. Za zákazníky nepředstíraně vidí jen zisk. Banka by měla ukázat, že je něco víc, než jen bankou. Že má jasný plán hodnot, které je dobré podporovat a to je i podnět k tomu jí svěřit své peníze.

Akce, které by měla banka 21. století podporovat

Jak už bylo napsáno, jednorázový sponzoring a nějaká okázalost v dnešním světě táhne jen krátkodobě a mám pocit, že to banka 21. století zase až tolik nepotřebuje. Dle mého je potřeba ukázat se světu. Sponzorovat vzdělávací akce, které lidem sdělí, co je ve společnosti dobré a co špatné. Díky obrovské vlně informací a zájmů se totiž společnost tříští a izoluje. Už málo lidí se schází za tím účelem, aby si něco skutečně hodnotného sdělili. Znám to. Jako student vím, že nejčastější věc, o které se mí vrstevníci baví, jsou holky a chlast. Když se s někým chci bavit o politice, říkají, že zabíjím konverzaci. Dneska totiž politice a všem těm zvláštnostem, které moderní svět přináší, je těžké porozumět, proto se do toho nikdo nepouští. A to je přesně ta věc, která mi vadí. Lidé nekoukají na budoucnost. Před třicátým rokem svého života je nezajímá vůbec. Prostě se nějak bincají, počkají půlroku před volbami, která strana jim slíbí nejlepší knedlo-zelo a párek v rohlíku a po volbách jsou hrdí občané, kteří pro svou budoucnost udělali vše. Je to ale omyl. Ve společnosti pravdu a lež nelze snadno rozeznat. Nikdo nemá tu autoritu říct: „Tohle je špatné a tohle správné.“ Pokud to řekne, lidi, proti kterým mluví, řeknou, že lže. Otupělá společnost je pak zmatena.

.

SOUTĚŽTE O TABLET ACER ICONIA

.

Co v tomhle světě má dělat banka? Ty dnešní nedělají nic. Prostě se stejně tak nějak bincají stejně jako jejich zákazníci. Nemění nic, co by mohlo být změněno. Přitom právě čirý zájem o problémy dnešních lidí by mohl banku k oné utopii banky, kterou můžete mít rádi, velmi přiblížit. Pokud se banky víc socializují, vytvoří sociální sítě nejen na internetu, ale i ve společnosti, mohou mít velkou moc. Pokud uzdraví společnost, bude je i ta společnost mít ráda. Pokud budou nezištně podporovat v „referendech“ vybraná divadla. Pokud budou nezištně podporovat dobré myšlenky a šířit je dál. Pokud instituce, která schraňuje naše peníze, bude nabízet množství stipendií a pokud bude podporovat vědu. Pokud zkrátka poposune přešlapující společnost, může být onou bankou, která získá to co chce – loajální zákazníky.

Systém socializace banky

Zaměřit se na společnost jako na celek, který potřebuje uzdravit, bude těžké a nákladné. Chtělo by to z části vytěžit model Apple. Právě tato společnost se stala lídrem díky, dalo by se říct, nenápadnému důrazu na něco, co konkurence nechápala. Vždyť první Mac byl vytvořen se zaměřením na design. Nikdo netušil. Právě písma a síla stylovosti (a také síla Jobse) z Applu vytvořily něco, po čem touží každý podnikatel – nenásilně vytvořit silné pouto mezi komunitou, která se bude sama informovat o tom, co jejich oblíbená společnost plánuje.

K tomu je ale potřeba vytvořit něco, čemu italští mafiáni říkají „Cosa Nostra“(Naše věc). Je pravdou, že mé myšlenky vypadají trochu divoce, ovšem plyne to z velké nešťastnosti ze současného stavu a takřka zoufalé snaze něco poposunout kupředu. Ovšem můj sen banky pro člověka žijícího ve třetím tisíciletí je vytvořit stát ve státě. Říct něco ve stylu: „OK, mohli bychom platit médiím, které z drtivé většiny patří zahraničním konglomerátům. OK, mohli bychom ty peníze, které chceme investovat do našich potenciálních zákazníků, prostě rozdat. OK, mohli bychom udělat krátkodobé podporující akce. Ovšem my chceme jinou cestu. Sami si rozhodněte, co se bude dělat, koho je třeba podporovat. My máme chuť, systém a peníze, vy mějte nápady a můžeme vytvořit velkou věc. My jsme skutečně jiní a záleží nám na dobré věci.“ Pokud se totiž lidem dá možnost jakési přímé demokracie, která je v ČR opravdu v nedohlednu a ani Okamurův Úsvit s tím pravděpodobně nehne, vytvoří to v zákaznících nejen nechuť od banky odejít. Naopak to posílí vztah k ní s možností na několik desítek let. A to přeci chceme ne? Pokud banka nebude svou pozici zneužívat, může vytvořit známý prostor pro občanské iniciativy, které budou mít v následujících letech čím dál tím míň prostředků k tomu, aby vytvářeli pestrobarevnou společnost.

Závěr aneb kde brát inspiraci

Krom Applu bych převzal prvky od Facebooku, Volva a také od společnosti, která v seznamu není. Od společnosti Baťa z první republiky. FB by měl pomoct v propojení lidí. Volvo ukazuje, že chce, aby lidé jezdili ve kvalitních vozech, přestože ví, že mu to nepřinese největší zisky, protože auta od Volva vydrží mnohem více let, než reklamou protlačené Toyoty nebo Huyndaye. Od Volva bych vzal smyl pro budoucnost. Reklamní masáž je výhodná. Dát lidem silný produkt je ale výhledově mnohem silnější. No a od Bati bych vytěžil to, co po těch letech vymřelo. Baťa totiž krom zisku chtěl posunout společnost tam, kde si ji vysnil. Lidem dal hromadu dobra a lidé na to evidentně slyšeli. Dodnes jsou Baťové jedni z nejcitovanějších Čechů v učebnicích a pokud na to máte chuť, můžete do nich vstoupit také...

Dodatek autora: Omlouvám se, že jsem lehce překročil limit, ovšem ať řežu, jak řežu, všechno co jsem napsal ve finální verzi prostě v kontextu všech myšlenek být musí... snad to nebude v zásadním rozporu s pravidly.