Ideální banka 21.století podle studentů - 11.díl

Pod pojmem ideální banka 21. století si každý vybaví něco jiného. Každý člověk (zákazník banky) má jiné podmínky a požadavky. Stejně tak i každá banka nabízí odlišné služby a finanční produkty. Zákazník chce co nejvíce služeb a produktů co nejlevněji, banka zas není dobročinná organizace, která všechno zdarma nabízí. Je to podnik, který potřebuje mít také zisk. Proto by se měl udělat nějaký kompromis, který bude vyhovovat oběma stranám (střed poptávky a nabídky). Jak už jsem zmínila, každý zákazník od banky očekává něco jiného. Zákazníky bychom mohli proto rozdělit do několika skupin. Podnikatelé, studenti, děti, důchodci atd. Zaměřila bych se konkrétně na studenty, jelikož se to týká i mě. Myslím si, že všechny banky by si studentů měli vážit, jelikož jsou to jejich potencionální zákazníci i do budoucna, kteří nebudou chtít měnit banku, naopak si třeba sjednají úvěr (hypotéku) u své dosavadní banky. Studenti by měli mít vedení účtu téměř (nebo úplně) zadarmo. Většinou nemívají tak vysoké příjmy jako ostatní zákazníci, jelikož studují. U většiny z nich je příjem pouze kapesné nebo nějaký přivýdělek z brigád. Proto například poplatky za vedení účtu jsou nesmyslné, stejně tak jako poplatek za přijatou platbu, vkladu hotovosti na účet či za užívání internetbankingu nebo phonebankingu. Další službou je možnost vybrat si hotovost z bankomatu. V tomto případě bych udělala kompromis. Zadarmo by mohl být nějaký ten výběr, ne však všechny. Omezila bych to 3 výběry. U ostatních produktů bych poplatky nechala, jen bych je trochu zvýhodnila. Třeba u kontokorentu. Hodně studentů si občas potřebuje půjčit nějakou částku. Ať už se jedná o pořízení automobilu, nějaké „dražší“ věci či o samotné studium. Zavedla bych i objemnější půjčky pro studenty vysokých škol. Splátky by byly rozděleny do nižších částek, jejichž velikost by dlužník mohl několikrát změnit, v případě změny jeho příjmu, nebo by ji mohl doplatit dříve, kdyby se mu naskytly prostředky. Splátka by se mu potom mohla navýšit, až začne mít nějaký svůj příjem (dokončí studium). Případně bych zavedla i hypotéku pro studenty. Banka by tento úvěr kryla nemovitostí (tak jak to dělá i u normální hypotéky) a student by začal splácet, až dostuduje. Kdyby nezačal splácet, banka by mu jednoduše nemovitost odebrala. Aby to nebylo pro banku nevýhodné, měla by právo vyžadovat po dotyčném úrok, který v tomto případě nesplatil. Možná by bylo pro banku výhodnější vydat studentovi částku, která už bude snížená o ten úrok, který by za tu dobu, co studuje (a zároveň ještě nesplácí) nebude ve splátkách platit. Také by nebylo špatné udělat nějaký spořící účet. Studenti mají možnost „střádat“ peníze ve formě stavebního spoření, kde jim samozřejmě nabíhá státní příspěvek a úrok. Je zde však nevýhoda, že v případě potřeby si nemohou vybrat určitou částku. Pokud si jí vyberou, o příspěvek od státu přijdou. Z toho důvodu zmiňuji spořící účet, který by mohl být pro studenty bez poplatku. Byla by zde možnost vybrat určitou částku během pár dnů, naopak i kdykoliv a bezplatně částku přidat. Peníze, které by byly k určitému datu (třeba ke konci měsíce) na účtu, by byly zúročeny. Udělala bych další výhody i pro dlouholeté zákazníky. Tím by banka mohla odradit své zákazníky, aby přešli ke konkurenci. Po určitě době, kdy je zákazník registrován u své banky by měl výhody (třeba v případě hypotéky, poplatků za vedení účtu, motivací by mohla být i nějaká hmotná odměna nebo sleva na nějaké zboží nebo službu). Výchozí doba výhod by mohla být třeba od 10 let, kdy zákazník vede účet u své banky. Čím více let, tím lepší odměna. Například po 30 letech u banky by měl zákazník vedení účtu zvýhodněný (třeba jako u studentů), měl by lepší podmínky v případě potřeby úvěru a další výhody, které by byly pro zákazníka zajímavé a motivující. Další skupina zákazníků, o které je třeba pečovat, jsou důchodci. Mnoho starších lidí, kteří mají veden účet u banky, už není schopno chodit po bankách a zařizovat různé věci. Třeba výběry z bankomatů. Udělala bych pro ně speciální balíček. Poplatky by zde byly také zvýhodněné. Součástí balíčku by byl „kurýr“, který by v případě potřeby tyto lidi navštívil a pomohl jim s problémem. Další možností je, že by banka spolupracovala například s poštou. Poštovní doručovatelka by těmto lidem pomohla například s nějakou transakcí nebo by jim doručila hotovost z banky, v případě, že by zákazník potřeboval. Je tu však problém. Kurýr nebo doručovatelka by museli mít plnou zodpovědnost za svěřené peníze a museli by být 100% spolehliví, což je v dnešní době problém. V tomto případě je dobré, když má banka hodně poboček (i bankomatů), nejlépe v každém městě, aby byla dobře dostupná pro všechny. Proto je dobrý nápad spolupráce s poštou, která má pobočky po celé republice (nechci jmenovat). I tato služba by mohla být bance prospěšná. Když lidé uvidí ochotu banky spolupráce s důchodci, budou do budoucna tuto službu chtít také využít. Proto by mohli přejít právě k této bance. Další produkt, který by mohla banka nabízet, je rodinné konto. Myslím si, že by o to mohl být zájem. Rodina by si u banky založila jeden účet, který by sdíleli všichni členové rodiny. Výhodou by bylo to, že každý zvlášť nemusí platit poplatky za vedení účtu. Byl by zvolen jeden nebo i více členů rodiny, kteří by se o účet starali. Každý by měl k dispozici náhled na pohyb peněz na účtu, kartu pro výběr hotovosti a další běžné služby. Kartu pro výběr hotovosti by dostal každý člen, který by účet sdílel, zodpovědný za účet by však každému nastavil limit výběru podle potřeby. Je to v případě, kdyby účet sdílelo dítě, či osoba nějak závislá (alkoholik, gambler, drogově závislí). Rodině by chodil výpis, který by ukazoval, jaký člen kolik peněz vybral, tím by měla rodina přehled o svých financích. Tento účet by mohl mít i nějaké rodinné výhody, ne jenom odpoutání se od různých poplatků (například zvýhodněný leasing pro koupi rodinného auta, či jiné rodinné investice). Ještě zmíním další služby, které by měla každá banka splňovat. Zaměstnanci banky by se měli o všech svých produktech informovat a vědět o nich co nejvíce. Také si myslím, že by měli mít základní informace o službách a produktech, které nabízí i konkurence. Banka by proto měla dělat pravidelně semináře pro zaměstnance a informovat je o případných změnách. Osobně jsem se setkala s poradkyní v bance, která nevěděla základní vklad na produkt, který se týkal podílových listů. To mě dost udivilo, protože to jeden ze základních předpokladů, co by měl zaměstnanec v bance vědět. Případně by měla banka udělat nějaký centrální program, který informuje zaměstnance o svých aktivitách a kdykoliv si to tam můžou v případě potřeby dohledat. Samozřejmostí je také ochota a vstřícnost zákazníkovi poradit. Myslím si také, že všeobecným problémem v bankách, který by byl potřeba změnit, jsou platy zaměstnanců. Nevidím samozřejmě až do vedení a dalších pozic, ale mám na mysli zaměstnance, kteří jsou na přepážkách. Zmiňuji to z toho důvodu, že osobně znám dívku, která se ucházela o zaměstnání v bance. Nabídli jí místo na přepážce s tím, že bude mít plat cca 12.000 Kč hrubého. Dost mě to udivilo. Na přepážce je v kontaktu s lidmi, musí být stále milá a vstřícná, znát produkty banky a hlavně měla zodpovědnost za transakce (nepočítám do toho velmi malé riziko přepadení banky, kde by mohla být dokonce v ohrožení života). Nevím, jaké platy jsou v jakých bankách, myslím si však, že tito zaměstnanci by měli být lépe ohodnoceni, případně by pro ně měli být vymyšleny zajímavé finanční odměny za odvedenou práci či za zúčastněné semináře. Když to celé shrnu, vyplyne z toho, že se žádná banka všem zákazníkům nikdy nemůže zavděčit. Vždycky se najde něco, co není zákazníkovi „k chuti“. Proto si myslím, že nikdy nebude existovat ideální banka 21. ani dalšího století.