III. díl:
Jak dál s penzijní reformou?

A na závěr našeho seriálu přinášíme ještě několik případů, které popíší možnosti navrhovaného způsobu změny penzijní reformy, kterou navrhuje autor článku Vlastimil Copko.

I. a II. díl tohoto článku o penzijní reformě naleznete ZDE!

Zde je několik příkladů:

- stát by velmi ušetřil na tom, že by nemusel vydávat v takovém rozsahu státní dluhopisy. (Odhad - každý rok by úspory občanů v ČNDS rostly o 60 miliard - byl by to tak určitý „polštář“ pro 1.pilíř). Částečně by se stát vymanil i ze závislosti na hodnocení ratingových agentur a nevyzpytatelnosti zejména zahraničních věřitelů – investorů do státních dluhopisů.

- u nových smluv penzijního připojištění, stavebního spoření a životního pojištění s platností od 1.1.2017 by se úplně zrušil státní příspěvek a daňové zvýhodnění. U starých smluv, s platností před tímto datem, by se dále příspěvek vyplácel, ale nebylo by možné platnost těchto smluv účelově prodlužovat. Tímto způsobem by tak nastal postupný útlum různých státních příspěvků, čímž by se ve státním rozpočtu i ušetřilo.

- stát by také velmi ušetřil, když by urychleně a účinně řešil boj proti korupci, zdanění hazardu, úniky příjmů do daňových rájů, razantní postih práce na černo a zejména když by vrátil zpět úpravy daní a pojistného, ke kterým došlo během reformy veřejných financí v letech 2008-2009, které připravily důchodový účet o 25 miliard. Přitom ještě v roce 2007 byl na důchodovém účtu přebytek 13 miliard korun. To, že v minulosti stát přebytky na výběru pojistného používal do státního rozpočtu, a nyní by to měl do systému postupně vracet, nemá smysl dále rozebírat. Dosud chybí, veřejnosti známá, ucelená bilance v této věci.

- stát by velmi ušetřil, když by ukončil všechny uzavřené dohody o podpoře a vzájemné ochraně investic, protože ty v praxi slouží jen k bezplatnému „pojištění“ pro soukromé subjekty na úkor státu, a tak k vysávání financí ze státního rozpočtu přes různé účelové arbitráže, především s takovými zeměmi, jakými je např. Kypr.

Dá se předpokládat, že převážná většina občanů by postupně přesunula svoje úspory z bank do výhodnějšího systému ČNDS. Nevidím na tom nic špatného pro občana. Občané tady nejsou kvůli bankám, ale banky jsou tady od toho, aby sloužily občanům. To se ale zatím moc nedaří. Privatizací bank bylo slibováno, že se zvýšením konkurenčního prostředí se sníží i poplatky. Realita je však taková, že naše banky se na nás občany pěkně „domluvily“ a ordinují nám jedny z nejvyšších bankovních poplatků v Evropě. Nevidím proto žádný důvod, aby založením ČNDS se bral nějaký ohled na soukromé banky. Jinak spoření v ČNDS by bylo stejně jen v omezené výši - měsíčně maximálně 25% z průměrné hrubé mzdy ve státě.

Občané by si tak mohli výhodně spořit na důchod za úroky ve výši inflace a naopak stát by měl k dispozici finanční prostředky s možností je investovat např. do výstavby dálnic.

Pokud ČSSD chce založit silnou státní banku a přitom minimalizovat nebezpečí mezinárodních arbitráží, tak je případná Česká národní důchodová spořitelna tím nejlepším kompromisním řešením.

Více o novém systému ČNDS včetně odpovědí na oponentní názory na:

www.penzijni-reforma.nazory.cz