IX. díl - Islámské bankovnictví – odkud získává své zisky?

Zdrojem zisku islámské banky mají být příjmy z její práce, nikoliv z jejího kapitálu; “práce“ banky, která je zdrojem jejích příjmů, je role prostředníka mezi vkladateli a podnikateli. Islámské banky tak prodávají především své služby, nikoliv peníze a finance jako takové. V tom je podstatný rozdíl oproti klasickým bankám.

Rozlišují se dva základní příjmy islámské banky

• banka jako poskytovatel služeb – za tuto práci jí náleží odměna ve formě poplatků a provizí za tyto služby
• banka jako podnikatel s penězi, který investuje do podniků a bere si část jejich zisků (a musí tak podniky pečlivě vybírat); protože banka investovala peníze jak svoje, tak vkladatelů, dělí se s nimi o svůj výnos

Islámská banka v zásadě pracuje se dvěma typy účtů (na principu mudáraby)

• vkladové (bezúročné) – slouží pro okamžitou likviditu vkladatelů (bance slouží jako zdroj likvidity a částečně jako zdroj investic s podílem na zisku)
• investiční a zároveň termínované – slouží ke zhodnocování prostředků (případná ztráta může být vkladateli připsána jen do výše jeho vkladu, avšak při vytváření společných fondů a diverzifikaci investic banky de facto neutrpí celkovou ztrátu – s výjimkou hluboké recese, takže vkladatelé by neměli mít negativní návratnost investic)

Islámská banka se tak má zaměřit na roli zprostředkovatele mezi dlouhodobými depozity a půjčkami s podílem na zisku; tento model by měl ve svém důsledku potlačit poptávku po hotových penězích a půjčkách na velmi krátkou dobu; svoji roli by měly sehrát i obchodní (neúročené) úvěry, které si firmy poskytnou navzájem.)

Dalšími zpoplatněnými službami islámské banky jsou:

• převody peněz
• emise a úpis akcií
• úschova cenných papírů
• bankovní záruky a dokumentární akreditivy
• šeky (poplatek ale může mít pouze banka, u níž nemá věřitel účet nebo se liší banka výstavce od banky dlužníka)
• prodej zlata, stříbra a cizí měny, za předpokladu, že transakce je ekvivaletní

Rozdíl mezi klasickou a islámskou bankou - příklady

Jako typický příklad rozdílu mezi provedením stejné podnikatelské situace za použití konvenčního nebo islámského bankovnictví, můžeme považovat situaci, kdy jedna strana drží volný kapitál a druhá strana má podnikatelský záměr.

V případě konvenčního finančního prostředí si budoucí podnikatel vypůjčí peníze od jejich vlastníka na svůj záměr a vzájemně se dohodnou, že za určitou dobu splatí podnikající věřiteli jistinu a k tomu částku navíc jako náhradu za ochotu přenechat dočasně likviditu podnikajícímu subjektu – tedy úrok. Povinnost splatit jistinu a úrok vzniká podnikajícímu bez ohledu na míru úspěšnosti jeho podnikatelského záměru, takže v případě nevydařeného podnikatelského projektu věřitel neztrácí nic, neboť podnikající je povinen uhradit obojí věřiteli ze svých jiných zdrojů. Podnikající tak zde nese veškeré riziko, což je podle islámského práva nepřípustné.

V případě, že se totožná situace bude řídit islámským právem, dojde k realizaci tzv. mudáraby. Oba ze zúčastněných – vlastník kapitálu i podnikající se stanou partnery na stejném projektu, přičemž vlastník kapitálu si nastaví po dohodě s podnikajícím takové podmínky, aby zajistil co nejlepší využití svých prostředků. Po uplynutí stanovené doby nebo jiné formy ukončení dané smlouvy a vzniku povinnosti splnit vzájemné závazky vlastník kapitálu dostane zpět svou jistinu a k tomu předem dohodnutou část zisku. Poměr distribuce zisku je stanoven před započetím celého projektu a obě strany tak vstupují do obchodního partnerství se stejně jasnou pozicí.

I. díl seriálu o islámském bankovnictví najdete ZDE!

II. díl seriálu o islámském bankovnictví najdete ZDE!

III. díl seriálu o islámském bankovnictví najdete ZDE!

IV. díl seriálu o islámském bankovnictví najdete ZDE!

V. díl seriálu o islámském bankovnictví najdete ZDE!

VI. díl seriálu o islámském bankovnictví najdete ZDE!

VII. díl seriálu o islámském bankovnictví najdete ZDE!

VIII. díl seriálu o islámském bankovnictví najdete ZDE!