Kniha Patrika Nachera:
Kozel zahradníkem světí prostředky

Účel světí prostředky – aneb není úrok jako úrok, tak abychom nepřišli o naše finanční prostředky, musíme pochopit, co je účelem sdělení. Při poskytování úvěrů se za základ bere roční vyjádření úroku – p. a. tzv. per annum. Mimochodem u spotřebitelských úvěrů je povinnost uvádět RPSN (roční procentní sazba nákladů, jak jsme detailněji popsali v pasáži „S poctivostí nejdál dojdeš“). Ale pozor, někteří mudrlanti nám ve snaze podstrčit drahou půjčku vypočtou úrok na bázi měsíční (zkratka p. m. – per mensem), což vizuálně samozřejmě vypadá lépe. Tato zkratka (p. m.) se pak tísní někde v mravenčí velikosti hluboko pod nevídaně nízkým, ale zato výrazně viditelným úrokem 1,89 %. Nicméně my musíme zdánlivě zázračnou úrokovou sazbu vynásobit dvanácti, abychom se (byť trochu nepřesně) dostali na porovnatelná data. Někdy se měsíční vyjádření úroků vyskytuje u kreditních karet vzhledem k jejich charakteru. Pro úplnost dodávám další časové úseky, se kterými se můžeme teoreticky setkat – p. s. (per semestrum – pololetně), p. q. (per quartale – čtvrtletně), p. d. (per dies – denně). Ukázku, jak vypadá takové matoucí sdělení, najdete níže na scanu reklamního letáku jedné nejmenované úvěrové společnosti – super úrok na celý rok 0,99 % se „suprovým“ ukáže až níže, kde je menším písmem dopsáno za 0,99 % slovo měsíčně.

Kozel zahradníkem – aneb dejme si pozor na to, od koho si kupujeme služby a produkty. Příklad frekventované finty? Stačí, že se daný podnikavec (záměrně ho nenazývám podnikatelem) označí (samozřejmě nějak nenápadně až neviditelně) za zprostředkovatele prodeje. Produkty prodává, jako by byl prodejce, do doby, než nastane nějaký problém nebo reklamace. Pak se z něj stává „pouhý“ zprostředkovatel. Selský rozum to nebere, ale praxe je to běžná. Díky tomuto vychytralému triku se vůči němu mění (snižují) práva spotřebitelů. Stejně jako je tomu například u realitních kanceláří či cestovních agentur jakožto zprostředkovatelů, vady věci neuplatňujeme u nich, ale přímo u prodejce (cestovní kancelář), který je smluvní stranou obchodu. Ze zákona totiž můžeme uplatňovat reklamace jen u prodejce, nikoliv u zprostředkovatele. Ten pouze prodej zprostředkovává, sám osobně na vlastní účet a jméno, zboží neprodává. Jaká je tedy rada? Nekupujme zboží a služby od někoho, pokud to jde, kdo není jejich poskytovatelem nebo přímým prodejcem. Na tuto zásadní věc se buď zeptejme, nebo ji hledejme v dokumentech, jako jsou například obchodní podmínky. Když si nedáme pozor a nerozlišíme mezi skutečným prodejcem a pouhým zprostředkovatelem, můžeme mít pak problém nejen s odstoupením od smlouvy, ale také s reklamací či případnou náhradou škody. A totéž se týká i finančních zprostředkovatelů. Měli by na počátku jasně sdělit, pro koho pracují, koho zastupují, kdo je zastřešuje. V tomto případě je to navíc podstatné proto, že byť přímo poradce byl kvalitní a korektní, může zastupovat organizaci, která naopak nemá dobrou reputaci. Z hlediska charakteru smluv a budoucích závazků je to důležitější než samotné sympatické chování tohoto zástupce.

Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE!

NOVOU KNIHU PATRIKA NACHERA SI MŮŽETE ZAKOUPIT PŘÍMO ZDE!