Kniha Patrika Nachera:
Na hrubý pytel, hrubá záplata

Na hrubý pytel hrubá záplata – aneb nenechme na sobě „dříví štípat“, vůči nespravedlnosti a neférovosti se ozvěme. Nadávání, rozčilování a kritizování samo o sobě nestačí. Koneckonců svou stížností a aktivitou nepomáháme jen sami sobě, ale i ostatním, kteří se mohou do podobné situace dostat. Pokud dáme o sobě vědět, dotáhneme reklamaci do konce, obrátíme se na příslušné dohledové a regulatorní instituce (ČNB - www.cnb.cz, ČOI - www.coi.cz, Finančního arbitra ČR - www.finarbitr.cz), na advokáty či poradenské kanceláře (Asociaci občanských poraden - www.obcanskeporadny.cz, na Poradnu při finanční tísni - www.financnitisen.cz), na spotřebitelské organizace (např. dTest - www.dtest.cz, Sdružení českých spotřebitelů - www.konzument.cz, Spotřebitel net - www.spotrebitel.net), prostřednictvím varování na internetu, v diskusích, na sociálních sítích a v médiích i na širokou veřejnost, případně naši věc dovedeme až k soudu, nebudeme za otloukánky a kašpárky.

Pozice spotřebitelů a zákazníků je u nás taková, jakou ji my sami svým jednáním nadefinujeme, zatím tedy relativně slabá. Proč jsme měli bankovní poplatky, které nemají v zemích, odkud jsou matky našich bank, proč máme dražší volání, značkové oblečení, ceny nových aut, počítačů či mobilů? Proč máme méně kvalitní potraviny? Nedávno byl například zveřejněn test Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, ze kterého vyplynulo, že třetina z 24 „totožných“ potravin prodávaných pod stejným názvem i značkou u nás a v Německu měla odlišné složení – rozdílné množství tuku, masa, místo cukru sirup, použití jiných ingrediencí apod. Odpověď je, předpokládám, zřejmá, a přitom prostá – protože si to necháme líbit. Prostě si stále stěžujeme, ale když pak o něco jde, necháme to vyhnít a raději „strkáme hlavu do písku“. Zanadáváním se většinou uspokojíme.

Chápu, že to někdo může považovat za dostačující, a už jsem slyšel i originální výmluvu pro takové nekonání, a to že „moudřejší ustoupí“. V tomto případě je to spíše nerozumný defétismus a alibismus. Co s tím něco udělat, razantně, ale přitom kultivovaně? Naštěstí se tak už děje a je vidět světlo na konci tunelu (nebojte se, to není přijíždějící vlak). Například v oblasti bankovních služeb či mobilního volání došlo k výrazným proklientským změnám, ať už jde o cenu či zákaznickou vstřícnost. Abych pořád neotravoval s bankovními poplatky, tak uvedu příklad s mobilními operátory. Když jsem se díval na svoje výdaje za mobil, jako že opravdu hodně telefonuji, má to viditelně sestupnou tendenci. V letech 2007 a 2008 to bylo kolem 3 500 korun měsíčně, v roce následujícím 3 000 korun, 2010 a 2011 v průměru 2 500 korun, o rok později jsem se dostal pod hranici 2 000 korun, v roce 2013 byly moje platby už maximálně 1 500 korun a od loňského roku se měsíční výdaje pohybují již jen kolem 800 korun.

Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE!

KNIHU PATRIKA NACHERA SI MŮŽETE ZAKOUPIT PŘÍMO ZDE!