Kniha Patrika Nachera:
Jak stokrát nic dokáže umořit osla

Stokrát nic umořilo osla – aneb opakovaná zkušenost s neplněním pojišťoven, a nemusí to být zrovna stokrát, s trapnými výmluvami, formalismem, za který by se nemusel stydět ani náš soudní systém, a slovíčkařením by sklátila stádo slonů, nejen chudáka oslíka. A když už jsme u těch zvířátek, tak bychom u tohoto tématu mohli použít pro pojišťovny podobenství, že se někdy, leckdo by řekl, že často, a najdou se i tací, kteří by použili slovo vždy, chovají jako ony „žáby na prameni“. Zejména pokud jde o uplatňování různých výluk a výjimek, např. u pojistek k nemovitosti a životních pojistek. V tom je fantazie pojišťoven a jejich zaměstnanců vskutku nekonečná. Berme to tak, že pojišťovny jsou klasické společnosti, které chtějí vydělávat, jakkoliv to na první pohled z hlediska charakteru činnosti pojišťoven ani nemusí tak vypadat (nikdo dopředu neví, kolik se stane událostí a kolik bude muset pojišťovna vyplatit). Proto raději počítejme s tím, že pojišťovna bude chtít plnit co nejméně. Na nás pak je, abychom se nedali. Ono to v dlouhodobé perspektivě může přinést pozitivní, jakýsi vedlejší efekt pro všechny klienty – logicky předpokládám, že by pojišťovny nebavilo strojově i nadále odmítat klienty v momentě, kdyby je každé neoprávněné odmítnutí stálo nějakou částku navíc, například pokud si odhodlaný klient pomůže právníkem, advokátem či znaleckým posudkem. Ale zpět k oněm výmluvám. Asi jsme se s tím někdy setkali v různé podobě všichni:

Potopa není zátopa, zátopa zase není povodeň a povodeň překvapivě není záplavou, věci v garáži prý nejsou součástí domácnosti, dům máme nečekaně pojištěn proti pádu letadla, nikoliv proti zlodějům, při zničení elektrických spotřebičů je zase podstatné, zdali přepětí vzniklo z důvodu blesku, nebo vlivem výpadku elektrického proudu s tím, že naše pojistka řeší právě tu druhou variantu, která bohužel zrovna nenastala. Pro pojišťovnu je klíčové, jestli při krádeži byly poškozené vchodové dveře, že jsme při odstraňování škod nedělali důkladnou fotodokumentaci či nepočkali na likvidátora a exotické akvarijní rybičky si můj kamarád, dle odmítavého vyjádření pojišťovny, pojistil nikoliv proti jejich uhynutí, nýbrž proti požáru akvária!

Takže, jaká je naše taktika, jak minimalizovat potenciální budoucí zklamání a deziluzi a snížit pravděpodobnost (nikoliv zcela eliminovat) špatně nastaveného pojištění:

• Nepřecenit svoje schopnosti a smířit se s tím, že nebudeme patrně chytřejší než pojišťovací agent, nikdy nepronikneme do všech tajů a zákoutí pojištění, nikdy zřejmě nepochopíme pojistnou matematiku a různé finty, které se světem pojištění souvisejí, nebudeme asi znát všechny výrazy a specifika pojistné terminologie. I přesto, nebo právě proto, se nesmíme dopředu vzdávat, rezignovat a nechat se balamutit.

• Nepodcenit výběr pojišťovny i samotného druhu pojištění, věnovat tomu čas, rozmýšlet, porovnávat, nebát se zeptat, hned smlouvu nepodepisovat.
  • Musíme přesně vědět, proti čemu se pojišťujeme – důvody pojistky, naše očekávání, popis rizik a situací, které mohou nastat.
  • Poté se nebát písemně se obrátit na jednotlivé pojišťovny s konkrétními dotazy na pojistné produkty a přesným popisem situací či rizik, proti kterým se chceme pojistit. Tím významně snižujeme pravděpodobnost, že budeme nesprávně pochopeni a podepíšeme smlouvu na produkt, který řeší něco podobného, nebo dokonce zcela jiného.
  • Pojištění bychom si měli vybírat podle našich potřeb, nikoliv podle toho, že nás zrovna navštívil pojišťovací agent s „mimořádnou“ akční nabídkou.
  • TIP: ověřit si u pojišťovny, a to písemně (e-mailem), že nabízená pojistka se skutečně vztahuje na události a situace, proti kterým se chceme pojistit. Jak už víme, ďáblík může být ukryt v jednom slovíčku, nepřesné či nejednoznačné formulaci nebo ve výluce. Takhle budeme, v případě sporu, držet v ruce písemné potvrzení, důkaz, že jsme byli ujišťováni pojišťovnou nesprávně.
  • TIP: nebát se pro případné spory požádat o pomoc a podporu seriózní poradenské společnosti, jako například Asociaci občanských poraden, čímž vyrovnáme nesporný handicap, který máme vůči pojišťovně, jako velké instituci.

A opět přidám jednu zkušenost k dobrému. Můj kamarád měl byt přímo u Vltavy, a tak se uvážlivě a pečlivě pojistil právě proti potopě/zátopě/povodni (pojišťovací agenti a likvidátoři nechť mi odpustí), která by přišla právě z Vltavy. Naneštěstí pár týdnů poté dorazila do Prahy velká voda a krásný byt nehezky spláchla. Kamarád měl ale štěstí v neštěstí, držel v ruce trumf – čerstvou pojistnou smlouvu. Když přišel likvidátor, prošel si byt, vše nafotil, sepsal a prohlásil, že se pojišťovna brzy ozve. Tak se i stalo, bohužel ovšem s informací, že plnit bude jen velmi omezeně, pokud vůbec. V čem byl problém? Likvidátor pojišťovny údajně identifikoval dvě čáry na zdi, které po sobě zanechala voda. Ta světlejší byla z Vltavy, proti které byl kamarád pojištěn, avšak ta tmavší byla údajně ze zvednuté vody z kanálů, která předcházela velké vltavské vodě a proti které byt pojištěn nebyl. Nicméně ta byla prý příčinou prvotního zničení věcí, voda z Vltavy přišla až následně…!