Z cizího krev neteče – aneb když se rozhoduje o cizích prostředcích, jsou příslušné zodpovědné osoby prokazatelně méně efektivní a nepříliš hospodárné. Utrácejí za projekty a nápady, které by si za svoje nikdy nekoupily, nebo ne v takovém množství či za takovou cenu. Jako bychom je neznatelně slyšeli říkat „po nás potopa“. Krásně se to ovšem daří kamuflovat, a to tím, že se neustále omílá dokola, že máme všechny veřejné statky a služby zadarmo. To je jako ta protihodnota. Co to ale znamená? Vždyť to není pravda! Ani zdravotnictví, školství ani bezpečnost ani veřejné osvětlení, chodníky, cesty, soudy ani úřady a tak dále prostě nefungují zadarmo. Všechno si platíme my všichni, byť nepřímo pomocí vybraných daní, poplatků, pojištění a dalších plateb, a přerozděluje se to prostřednictvím systému veřejných rozpočtů (více najdete u přísloví „Odříkaného chleba největší krajíc“). Platíme daně? Je to tak správně, ale chtějme za to jasnou protihodnotu, kvalitní službu, efektivní servis a skutečnou pomocnou ruku. To je role státu, přesněji řečeno zodpovědných lidí. Nenechme si namluvit, že ty všechny věci fungují zdarma, protože to za prvé není pravda a za druhé pak máme nesprávný pocit vděčnosti, vystupujeme ustrašeně, naše postavení se stává submisivním a leckdy pak jednáme jako provinilí podřízení. Pokaždé, když s námi úředník, úřednice, politik či politička vyběhne, připomeňme si, že z vydělané jedné koruny plyne státu zpátky na všech daních a dalších platbách minimálně 60 haléřů. Hned se budeme cítit více jako klienti státu než „jen“ jako obyčejní občané. Případně si řekněme staré orientální přísloví: „Člověk, který je pánem sám sobě, nebude mít jiné pány.“ Absenci vize postavení státu vůči svým občanům krásně a trefně popsal Sir Humphrey Appleby v seriálu Jistě, pane ministře. Parafrázuji: „Stát nefunguje tak, že by se nejprve rozhodlo, co je veřejná služba a co je třeba zabezpečit, a pak se na to vybraly prostředky. Funguje to opačně. Vybere se maximum toho, kolik jsou ještě lidé ochotni zaplatit, a teprve pak se přemítá, na co se peníze použijí.“
Slovník pojmů:
Daňové přiznání* = daňová statistika, formulář
* Slovo přiznání vyvolává dojem, že jsme něco spáchali, provedli, udělali špatně. Předpokládám, že statistika naší výkonnosti a z toho vycházející placení daní není negativní činnost.
Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE!