Kniha Patrika Nachera:
Buben dostává rány, bubeník peníze


22. 06. 2016  00:09     Miroslav Zeman     komentáře (0)

STŘEDEČNÍ SERIÁL - KNIHA KONEC FINANČNÍCH NEGRAMOTŮ V ČECHÁCH: Buben dostává rány, bubeník peníze, nebo nezlob se na zdrcadlo, když máš křivou pusu. Co vám tato přísloví odkrývají a jaké poučení přinášejí? 

Kniha Patrika Nachera: Buben dostává rány, bubeník peníze




Když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi – aneb choďme do bank a seriózních institucí a naopak k sobě nepusťme hochštaplery a nepoctivce. Když nám nepůjčí tři seriózní finanční ústavy, ať už jde o banky, družstevní záložny či značkové nebankovní úvěrové instituce, je to pro nás zpětná vazba. Jde o znamení, že se něco děje, a proto nejednejme v duchu „vyhodí nás dveřmi, vrátíme se oknem“. Buď máme nějaký problém z minulosti, nespláceli jsme, nebo naše příjmy nedosahují takové výše, abychom si mohli znovu půjčit. Zkrátka jsme z nějakého důvodu rizikoví klienti. Často se bohužel stává, že nám instituce, která nás odmítne, nesdělí důvody zamítavého postoje. Řešením je tedy zjistit, v čem je „zakopaný pes“, nikoliv pokračovat v hledání jiného, z definice věci, méně solidního věřitele, kterému náš problém vadit nebude. Nevýhodnou půjčkou, kterou si vezmeme ze zoufalství, poškozujeme jen sami sebe. Tím mám na mysli lichváře, neověřené úvěrové instituce, nebo dokonce prapodivná eseróčka či jedince, zkrátka šedou úvěrovou zónu. Bavíme se tu o několika desítkách tisíc rádoby poskytovatelů půjček. Tato „náklonnost“, která se ještě navíc projevuje i tím, že po nás nic nechtějí (více najdete u přirovnání „Jako nahý v trní“), má ale svou cenu v podobě drahé půjčky, drastických podmínek a nesmlouvavého jednání. Při pouhém náznaku prvních problémů přízeň do té doby ochotných zlatokopů „zmizí jako pára nad hrncem“. Prostě půjčování je dnes byznys jako víno, což dokládají i zajímavá čísla – některé velké autobazary měly, v protikladu se svým stěžejním zaměřením, vyšší zisky ze zprostředkování úvěrů pro prodaná auta než z jejich samotného prodeje.

Otázka k zamyšlení – když máte úvěr od seriózní banky a zároveň od lichvářské finanční instituce, komu splácíte jako prvnímu, pokud máte k dispozici prostředky jen na jednu splátku?

Jako nahý v trní – aneb když si chceme půjčit, je normální, že se musíme odhalit. A já zdůrazňuji pravdivě odhalit (viz přísloví „Kdo lže, ten krade“). Čím méně o nás chce věřitel vědět, tím je to pro nás jistě pohodlnější, ale zároveň nebezpečnější. Pokud nám je někdo ochotný půjčit a nechce po nás žádné doklady, potvrzení o příjmu, nezajímají ho naše další úvěry a jiné závazky, nedívá se do registrů (BRKI – bankovní registr klientských informací, NRKI - nebankovní registr klientských informací, SOLUS – Sdružení na ochranu leasingu a úvěrů spotřebitelům), tak je to nanejvýše podezřelé. Je prostě normální, a my bychom se chovali úplně stejně, že věřitel, který půjčuje peníze, si svého potenciálního dlužníka „proťukne“, jestli je bonitní a „úvěruschopný“, a ujistí se (zvýší tím pravděpodobnost), že se mu peníze vrátí. Kdo tak nečiní, má zřejmě nekalé úmysly a šikovně to kamufluje extrémní jednoduchostí při čerpání půjčky. V budoucnu tak nemusí jít už jen o peníze, ale také o majetek a naše zdraví.

Nezlob se na zrcadlo, když máš křivou pusu – aneb úvěrové registry nás sice sledují, může to být pro nás občas nepříjemné zjištění, přesto je vnímejme jako naše pomocníky. Za prvé proto, že jde o užitečnou zpětnou vazbu. Jakkoliv my sami bychom z logiky věci měli mít nejlepší přehled o tom, komu a kolik dlužíme, co jsme kdy nezaplatili či zaplatili pozdě a co ještě za půjčky valíme před sebou, všichni asi tušíme, že tomu tak vždy není. Pak se ovšem o to více divíme, proč nám nebyl schválen úvěr či proč byla zamítnuta hypotéka. Přesto, že to pro nás může být občas nepříjemné, vlastně nás tato praxe kontroly přes nahlížení do úvěrových registrů chrání před sebou samými. Pokud nejde o nepřesné informace v registrech, na které bychom ovšem po jejich nalezení upozornili. I to má ale svoje plus, když zjistíme, že se o nás vedou zavádějící a nepravdivé záznamy. To bylo, prosím pěkně, za druhé. No a za třetí se v současné době můžeme v úvěrových registrech snadno a přes internet (po důkladné registraci) dívat sami na sebe – BRKI a NRKI provozují stránky www.kolikmam.cz a SOLUS pak webové rozhraní www.smsvypis.cz. TIP: pokud se do úvěrového registru podíváme preventivně dopředu, například ještě před žádostí o hypotéku, pak zjistíme, jak jsme na tom a co by o nás později našla samotná banka, až by nás začala prověřovat. Můžeme tak zapomenutou neřešenou záležitost z minulosti doladit dřív, než se stane důvodem pro budoucí potíže. Často ale problémem čerpání hypotéky může být naše příliš velká úvěrová angažovanost, například množství kreditních karet, což také uvidíme z výpisu úvěrového registru. Banky se na tuto věc dívají tak, že započítají do všech závazků žádajícího klienta celkový limit pro kreditní kartu, jakkoliv jsme jej nikdy nevyčerpali, nebo dokonce kartu doposud vůbec nepoužili. „Mrtvá“ kreditka se nesčetněkrát už stala důvodem pro neschválení hypotečního úvěru. Stejně tak je dobré si čas od času požádat na příslušném finančním úřadu o potvrzení bezdlužnosti. Často tak zjistíme, že nám tam někde visí třeba nezaplacená pokuta za špatné parkování.

Buben dostává rány, bubeník peníze – aneb svět není spravedlivý a postavení klienta nikdy nebylo, není a nebude na stejné úrovni jako pozice finančních institucí. A to jak z pohledu odborného zázemí, z hlediska smluvního a právního, tak z pohledu principiálního. Smlouvy a další dokumenty vytvářejí instituce a jsou vesměs formulářového typu (tedy dané pro všechny klienty). Ani zákonná ochrana spotřebitele na tom nic nemění, a nelze na ni tudíž spoléhat. A pokud se už spotřebitel v naší zemi odhodlá k soudnímu sporu, musí uhradit soudní poplatky a nemá žádnou jistotu ani záruku, že jeho případ dopadne stejně jako totožný spor někdy dříve. Je to zcela nepředvídatelné a nevyzpytatelné i pro samotné právníky a advokáty. Často mám pocit, že se k soudu nechodí pro spravedlnost, ale pouze pro rozsudek. Je tak zjevné, že většinou budeme „tahat za kratší konec provazu“, ale je fakt, že se to zlepšuje. Využijme tedy bezezbytku našeho postavení slabšího v této hře a vyberme si ten správný „kámen“, jako to udělal David s Goliášem – odhodlání dotáhnout věc do konce, nenechat se sebou „vorat“, podělit se o svou negativní zkušenost s ostatními klienty, využít rozumného tlaku sdělovacích prostředků a koneckonců změnit instituci, která nás zklamala. Předem to i přes nevýhodně nastavené podmínky nevzdávejme. 

Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE!

NOVOU KNIHU PATRIKA NACHERA SI MŮŽETE ZAKOUPIT PŘÍMO ZDE!

Konec negramotů



Kniha Patrika Nachera: Buben dostává rány, bubeník peníze

Diskutovat (0)