Kniha Patrika Nachera:
Dvakrát měř a jednou řeŠ, a co je doma to se počítá
Dvakrát měř, jednou řeŠ – aneb porovnávejme ceny finančních služeb před jejich poptáním a nákupem. Nejprve tedy produkty, klidně i vícekrát než dvakrát, srovnáme, pak teprve řešíme jejich nákup (nikoliv řežeme – nelekejte se, v přísloví není překlep). Finanční služby, ač jsou imaginární, nefyzické, lze z hlediska ceny i kvality porovnat úplně stejně jako jakékoliv jiné zboží. To jsou lidé už zvyklí běžně činit, aby koupili stejnou věc levněji. Ale pak nepochopitelně a zcela zbytečně přeplatí právě vinou nákladnější půjčky. Co ušetří na levnějším notebooku, vyhodí doslova oknem na dražším úvěru (někdy i násobně), který si vzali bez rozmyšlení a porovnání (krásně to znázorňuje tabulka níže). Zde tedy naopak neplatí ono klasické „kdo rychle dává, dvakrát dává“. Není kam spěchat. Úvěr, kreditní karta nebo stavební spoření nejsou chleba, mléko, máslo nebo jogurt, nezkazí se. Nejen, že si musíme promyslet, jestli si úvěr vůbec vzít, ale pokud se rozhodneme, že ano, nastává fáze výběru, porovnání (více u přísloví „Práce kvapná málo platná“) a počítání. Opatrní bychom měli být u úvěrů, které nám nabízejí přímo prodejci. Není důvod být nedočkavý a zjednodušit si to tím, že jak nákup, tak i úvěr pořídíme na jednom místě. Danou nabídku si porovnáme s podmínkami bank a pak se rozhodneme.
Co je doma, to se počítá – aneb spočítejme si, jak jsme na tom, pišme si výdaje a příjmy, dělejme si přehledy, statistiky, sečítejme, násobme, plánujme, sestavme si rodinný rozpočet a hospodařme střídmě. Není to nic složitého, na všechno dnes existují jednoduché a přehledné programy, předpřipravené tabulky, kolonky a nápovědy. Jako příklad uvádím excelovskou tabulku, kam si lze zapisovat všechny příjmy a veškeré myslitelné, a tedy přehlédnutelné výdaje (v příloze: Tabulka 1 – rodinný rozpočet). Jinak tuto funkci dnes běžně nabízejí i některé banky v rámci internetbankingu.
Zastavím se u výdajů. Ty lze rozdělit na pravidelné (většinou řešené přes trvalé platby a inkaso), nepravidelné a mimořádné, dále na fixní a variabilní. Z hlediska druhu pak na výdaje na bydlení, dopravu, jídlo, hygienické potřeby, oblečení, děti, případně domácí zvířata, pojištění, splátky úvěrů, investice a podobně. Pokud chceme mít přehled, musíme si psát svá vydání, byť by šlo o drobné, znát jejich charakter a základní členění. Jedině tak najdeme úspory, odhalíme zbytečné výdaje a smysluplně můžeme plánovat. Pokud ale nechceme vnímat domácí rozpočet a především výdaje až tak moc technokraticky, pojďme na to trochu jinak, vlastně úplně obyčejně. TIP: pro zjednodušení, udržitelnost plánování a motivaci do budoucna si rozdělme výdaje nikoliv z hlediska ekonomického, časového, administrativního nebo z hlediska charakteru a druhu nákladů, ale z pohledu instinktivního, logicky uchopitelného. Tak nám vzniknou čtyři základní kategorie odlišných nákladů, u kterých si dovolím doporučit poměr na celkových našich výdajích (procenta v závorce – 60/20/10/10). Pak bez zbytečných složitostí zjistíme, jestli si v nějaké skupině výdajů příliš „nevyhazujeme z kopýtka“, nebo nejsme naopak zbytečně „při zdi“:
- Chod rodiny – pravidelné, povinné a nezbytné rodinné výdaje, režie chodu domácnosti (60%).
- Rozvoj domácnosti – odkládání peněz bokem na plánovaná větší vydání, investice, dlouhodobé záměry jako jsou dovolená, rekonstrukce, větší nákupy apod. (20%).
- Radost v rodině – peníze pro zábavu, hobby, prostředky pro potěšení sebe sama, rodiny, přátel, abychom se z těch všech povinností a nutností jednou nezbláznili (do 10%).
- Rezerva pro rodinu – peníze, na které za normálně se vyvíjející situace nebudeme sahat (10%).
Není to ale jen o výdajích. Často se totiž zapomíná na druhou polovinu rovnice – na příjmy, aneb „kdo neseje, ten nesklízí“. Můžeme se ušetřit, uskromnit a proškrtat do bezvědomí, ale když nebudeme mít stabilní a pravidelný příjem, efektivní to bude jen na polovic.
Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE!